Pořadatelem
tohoto pochodu, na který nikoli každoročně, ale přece jen častěji zavítáme, je
TOM Šlápoty Hněvkovice u Humpolce, jehož předsedkyní je Marie Vincencová,
zároveň předsedkyně oblastního výboru KČT Vysočina.
Z Hněvkovic jdeme po silnici do Humpolce.
Ano, mohl bych napsat, že od startu jsme vyrazili po zelené značce – a také by
to byla pravda, protože značka vede po silnici. Humpolec opouštíme po zelené
značce. Na mírném návrší, takzvaném Cípku, se na chvilku zastavujeme za
železniční tratí u památníku rumunských vojáků, od něhož je krásný výhled na město a na Orlík.
Při osvobozování v pětačtyřicátém roce přijely jednotky rumunského
jezdectva a dělostřelectva do Humpolce současně se sovětskou armádou. Pomník,
který postavil 9. jízdní pluk z města Calarasi ležícího dnes na území
Moldavské republiky. Kříž na pomníku je ozdobený z kamene vytvarovanou polychromovanou
drapérií v barvách rumunské vlajky, pamětní deska pochází z dílny pana Zelenky. Několik let po válce byly ostatky
padlých rumunských vojáků exhumovány a předány na společné hřbitovy rumunských
vojáků u Strečna a ve Zvolenu.
Od rozcestí Pařezitý pokračujeme po
žluté značce kolem Plačkovského rybníka a přes Vilémov na Rozkoš.
Posilněni v motorestu Pod Hradem pokračujeme na zříceninu hradu Orlík,
kde je kontrola.
Od rozcestníku Na Štůlách se po modré značce
vracíme do Humpolce a po silnici do Hněvkovic. V cíli nás
pořadatelé odměňují nejen diplomem, ale tradičně také bramborákem.
Žádné komentáře:
Okomentovat