Nad vchodem do bývalého špitálu ve
Světlé nad Sázavou jsou dva erby šlechtických majitelů panství – Trčků
z Lípy a Salmů. Ve skutečnosti se onen druhý rod nazýval
Salm-Reifferscheidt a jeho erb je mnohem složitější.
Německý
hraběcí rod ze Salmu odvozoval svůj původ od prapředka Siehfrieda hraběte
v Moselgau a Lucembursku, žijícího na konci 10. století. Rod se dělí na
dvě linie: Hornosalmskou (Ober Salm) a Dolnosalmskou (Nieder Salm), které se
lišily barvami svých erbů, v nichž měly mluvící znamení, dva lososy, jimž se
německy říká Salm. Hrabata z Horního Salmu měla ve znaku stříbrné lososy
v červeném poli, Dolnosalmská větev měla barvy opačné. Časem své znaky
zaplnily množstvím polí, představujících panství rodu povýšeného v 18. století
do knížecího stavu.
 |
| Erby po úpravě pracovníky Technických a bytových služeb Světlá n. S., p. o. |
Hornosalmská
větev se již ve středověku rozdělila na několik záhy vymřelých větví. Přibližně
od roku 1600 sídlila na Moravě, kde vlastnila do počátku 18. století například Tovačov
a Kojetín. Členové této větve byli významnými důstojníky v císařské
armádě. Vlastnili dále Opatovice, Malenovice a hrad Svojanov. Roku 1784 vymřeli
po meči.
Dolnosalmská
větev, která se od roku 1455 psala ze Salm-Reifferscheidtu.V roce 1628 byl rodu
potvrzen starý hraběcí stav a členové
rodu používali titul „Altgraf“ neboli starohrabě. Erich Adolf Salm-Reifferscheidt
(1619–1678/1679) měl syna Franze Wilhelma (1170–1734), který sňatkem
s hraběnkou Marií Agátou Slavatovou z Chlumu a Košumberka (1674–1718)
získal některé statky v Čechách. Jeho synové rod rozdělili na linie Salm-Reifferscheidt-Krautheim
und Dyck, Salm-Reifferscheidt-Hainspach a Salm-Reifferscheidt-Raitz. Pro české
země byly významné dvě posledně jmenované linie.
 |
| Erb Salm-Reifferscheidtů od Jiřího Loudy |
Zakladatelem
linie hainspašské byl starohrabě Leopold Anton (1699–1760), dědic statku Hainspach
(Lipová) ve Šluknovském výběžku. Po něm následoval syn Franz Wenzl (1747–1832)
a v další generaci Franz Vincent (1774–1842). Jeho manželka Johanna,
rozená hraběnka Pachtová (1780–1857) byla nadaná malířka; jejím oblíbeným
tématem byly květiny, ale malovala i krajiny a zátiší. V další generaci
pokračovali na Lipové synovci Franze Vincenta, Franz Josef (1819–1891), Alois
Josef (1820–1889) a Jan Josef (1822–1885). Franz Josef, dědic Lipové a Světlé
n. S., sloužil nejprve v císařské
armádě, později se věnoval politice a byl poslancem českého sněmu. Správu
světelského panství převzal v roce 1846, majitelem se stal o rok později,
po smrti svého otce Jana. Když správce jeho světelského panství Karel Seidler
napsal Kroniku města Světlé od roku 1207.–1886., v dedikaci napsal:
„Jeho Excellenci, osvícenému pánu, panu
Františkovi starohraběti ze Salm-Reifferscheidtů, Jeho c. k. apoštolského
Veličenstva skutečnému tajnému radovi a komořímu, nejvyššímu dědičnému
komorníku nad stříbrem království Českého, majiteli velkokříže železné koruny,
rytíři řádu Leopoldova, suverénního řádu Johanitů, rytíři Božího hrobu,
komandéři řádu Francouzské čestné legie, doživotnímu členu panské sněmovny,
majiteli panství Hainšpachu, Světlé a Habru atd. atd. atd. v nejhlubší
úctě věnuje spisovatel.“
Obdobnou
kariérou jako Franz Josef prošel jeho mladší bratr Alois Josef. Ani jeden
z bratrů však neměl potomstvo, a tak statek Lipová zdědila jejich sestra
Johanna (1827–1892), provdaná za hraběte Josefa Oswalda Thun-Hohensteina
(1817–1883), který převzal jméno rodu a vytvořil tak linii
Salm-Reifferscheidt-Thun-Hohenstein, která držela Lipovou až do konce druhé
světové války.
Zakladatelem
linie Salm-Reifferscheidt-Raitz byl starohrabě Anton (1728–1769) který částečně
sňatkem s hraběnkou Rafaelou von
Roggendorf (1726–1807), částečně koupí, získal jihomoravské statky Rájec nad
Svitavou (Raitz) a Blansko. V mládí získal velmi dobré vzdělání a byl
vybrán Marií Terezií za vychovatele jejích dětí včetně pozdějšího císaře Josefa
II. Později byl poctěn řadou vyznamenání včetně Řádu zlatého rouna. Celkem měl
deset dětí, ale většina z nich zemřela v dětském věku. Dospělého věku
se dožil Franz Xaver (1749–1822), který si zvolil církevní kariéru a
nástupnické právo předal svému bratru Karlu Josefovi. Ten byl v roce 1816
jmenován kardinálem, obklopil se významnými vědci a umělci, které podporoval, a
sám podnikla různé fyzikální pokusy a měření. Na svém sídle vybudoval velkolepé
umělecké sbírky. Věnoval se i podnikání a
založil v biskupství železárny. Později se dostal do finanční krize
a byl nucen rozprodávat své umělecké sbírky. V držení moravských statků
pokračoval bratr Karel Josef (1750–1838), který byl povýšen do primogeniturně
děděného knížecího stavu. Věnoval se alchymii a magii, ale měl zájem i o nové
technologie, výrobu porcelánu,metalurgii, lékařství a mnoho dalších vědních
oborů.
Jeho
syn starohrabě Franz Hugo (1776–1836) vyrůstal pod otcovým vlivem a zemřel dva
roky před ním. Věnoval se, podobně jako jeho otec a strýc, studiu přírodních
věd, zvláště chemie, mineralogie a hutnictví. Podnikl studijní cestu do Anglie,
kde studoval moderní průmyslové metody, zejména v textilnictví, a tyto
metody zaváděl ve svých moravských podnicích. Založil železárny v Blansku,
které se proslavily výrobou umělecké a stavební litiny, včetně konstrukcí
lázeňských kolonád a velkých zámeckých skleníků. Založil obrovskou
mineralogickou sbírku a stál u zrodu Františkova (dnešního Zemského) muzea
v Brně, kterému věnoval četné sbírky. Byl také osobním přítele Josefa
Dobrovského a v blanenských železárnách mu nechal odlít pomník, který dnes
stojí v Brně.
Jeho
mladší syn Robert Antonín (1804–1875) se věnoval politice a působil na rakouském ministerstvu vnitra.
Byl znalec maďarské literatura a překládal ji do němčiny.
Dědicem moravských statků byl starší syn Franze Huga Hugo Karel Eduard
(1803–1888), prezident moravského zemského sněmu a konzervativní politik jeho
tři synové založili další větve rodu Nejstarší Hugo Karel (1832–1890) byl
dědicem Rájce a Blanska a knížecího titulu. Posledním majitelem těchto statků
byl níže Hugo Mikuláš (1893–1946). Po roce 1989 vznesli příslušníci rodu Salmů
restituční nároky, které dodnes nebyly jednoznačně dořešeny, a tak zámek
v Rájci zůstává zatím ve vlastnictví státu
Žádné komentáře:
Okomentovat