Výlet do Podhůry

Vypravili jsme se na Chrudimsko, konkrétně do rekreačních lesů Podhůra nad Slatiňanami. Trasa v podstatě kopíruje tu, kterou na tomto blogu naleznete zde, a tak se podrobněji zmíním jen o tom, co v minulém vyprávění nebylo.

Auto necháváme na parkovišti u restaurace Kometa a mírným stoupáním se dostáváme nejprve k Čertově skalce a k nedaleké rozhledně Bára. Unikátní konstrukce v podobě trojbokého komolého jehlanu je přístupná bez omezení, čehož musíme při dnešní vynikající viditelnosti využít.

Po modré značce pak míříme ke Kočičímu hrádku, který nechala na vypreparované skalce postavit kněžna Vilemína z Auerspergu pro děti ze slatiňanského zámku. Radost přináší dětem, i těm značně odrostlejším, dodnes.

Scházíme lesem mírně dolů ke Švýcárně, bývalé myslivně, která se v létě 2012 proměnila z dlouholeté ruiny v Muzeum starokladrubského koně. Myslivna byla postavena v roce 1839 a kupodivu nesloužila ke správě lesů, ale jako objekt pro občasný pobyt panstva v přírodním prostředí. Přestavba proběhla na popud majitele slatiňanského panství Vincence Karla z Auerspergu v roce 1847. Jako vzor posloužila horská salaš ve švýcarských Alpách. V muzeu jsou exponáty a dokumenty mapující chov starokladrubských vraníků, kteří byli zapsáni na seznam UNESCO.

Zastavujeme se na návrší s vysokým kamenným sloupem zhotoveným v roce 1852 kameníkem Zábranským:

Návrší bylo oblíbeným místem odpočinku básníka, dramatika, překladatele, literárního a divadelního kritika Jaroslava Vrchlického (1853–1912). V letech 1890 až 1909, vždy v období letních prázdnin, jezdil do Slatiňan na letní byt, obdivoval zdejší zámecký park i širší okolí. Zamiloval si především křemencovou skalku nad třešňovým sadem, často zde sedával a trávil volné chvíle. 

Dne 2. května 1926 zde byla slavnostně odhalena bronzová pamětní deska od Otakara Španiela (1881–1955). Známý sochař, který vynikl především svými reliéfy a portrétními bystami, navrhoval také medaile a vojenská vyznamenání a je autorem nejznámější československé mince – jednokorunové s postavou žnečky z roku 1921.
Pokračujeme k lesu a zastavujeme se ve výletní restauraci se silným geniem loci. Jmenuje se Monaco, dodnes dýchá atmosférou první republiky a je raritou nejen díky své více než staleté historii a spojení s třemi generacemi majitelů, ale i díky své neotřelé architektuře. 
Původně celodřevěnou stavbu vyrobili v roce 1903 na zakázku tesařský mistr Antonín Šťástka a tesaři z Drobílkovy pily ve Slatiňanech jako pavilon pro Východočeskou výstavu v Pardubicích. Majitel pily Josef Drobílek stavbu odkoupil, na jaře 1904 ji postavil u lesa nad Škrovádem a od 15. května v ní otevřel restauraci, která byla celá dřevěná, pouze se zděným komínem. Název této budovy byl ale původně Drobílkova restaurace Na Podlesí. V roce 1910 byla přemístěna na dnešní pozemek. Ujal se nový název Monaco, protože se tu provozovaly hazardní hry. Do dnešních dnů prošla mnoha úpravami, ale prosklená část s věží byla zachována. V roce 1934 získala podnik v dražbě rodina Buřilových a od té doby si vede knihu významných hostů. Restaurace se stala vyhledávaným místem k zábavě a odpočinku, oblíbili si ji například básníci Jaroslav Vrchlický a S. K. Neumann. Komunistický režim ji sice znárodnil, ale Buřilovi zde zůstali jako zaměstnanci družstva Jednota do roku 1961 a pak v letech 1968–1977. V roce 1991 svůj podnik získali zpět a od té doby jej opět provozují ve vlastní režii.
Po krátké relaxaci u kafíčka pokračujeme k vyhlídce Chlum. Na přelomu 19. a 20. století ji zde nechal postavit kníže František Josef Auersperg (1856–1938), sloužila jako protipožární hláska a pozorovatelna zvěře v tehdejší myslivecké oboře. Po druhé světové válce, kdy byla obora zrušena, se o vyhlídku nikdo nestaral, a tek není divu, že z ní zbylo jen kamenné torzo vysoké asi čtyři metry. Až v roce 2013 byla věž díky společnosti Lesy ČR zrekonstruována. Dostala opět dřevěný ochoz, výhledu do krajiny však brání vzrostlé duby v jejím bezprostředním okolí.

Neznačenou lesní cestou se dostáváme na žlutou turistickou značku, která nás kolem venkovní tělocvičny přivádí znovu k Báře, od níž se vracíme k autu.

Druhou zastávkou je Rabštejnská Lhota, v níž opouštíme auto a hledáme cestu k nedaleké skále, na níž stojí zřícenina malého gotického hradu Rabštejnek. Jak ukázaly poslední archeologické výzkumy, byl Rabštejnek rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo. Měl obytnou věž, velké předhradí a na místě dnešní vsi Rabštejnská Lhota hospodářský dvůr s několika budovami a velkými sklepy. Čtvercová obytná věž byla vystavěna ve 14. století a výstavba hradu trvala zřejmě několik desetiletí. Dodnes z hradu zbyla jedna vysoká zeď, vstupní brána, torzo čtyřboké věže a zbytky několika dalších zdí.

Hrádek byl postaven pravděpodobně již v první polovině 14. století, nepřímo doložen je v roce 1390 Matěj z Rabštejna, který byl ve službách Karla IV. a králi zajišťoval dozor nad věnným městem Chrudim. První písemné zprávy jej registrují v roce 1405, kdy po smrti Jana z Orle připadl jako odúmrť králi Václavu IV. Dále se majitelé rychle střídali, až v roce 1540 Šárovcové ze Šárova hrad s pěti vesnicemi prodali městu Chrudimi. Za jeho účast na protihabsburském odboji však byl městu v roce 1547 Rabštejn spolu s ostatními statky zkonfiskován. Poté se opět vystřídalo několik majitelů a poslední z nich, Bohuslav Mazanec z Frymburka, jej opustil a přesídlil na slatiňanskou tvrz. Ještě v 70. letech 16. století byl dle dochovaných písemných zpráv obyvatelný, ale od roku 1585 byl trvale prázdný. Ve druhé polovině 19. století dal kníže František Josef Auersperg do objektu vestavět novou východní stěnu a torzo paláce překrýt pultovou střechou, aby mohl být využíván po dobu lovu v přilehlé oboře. I tyto prostory však později zpustly a staly se zříceninou.

Koncem roku 2013 nabídl podnik Lesy ČR Rabštejnek k prodeji. Vyvolávací cena byla 70 tisíc korun a tři nadšenci (truhlář Vít Novák z Rabštejnské Lhoty, lékař Miroslav Gregor a projektant Aleš Sýkora) se dušují, jak psal sobotní magazín Právo, že ji o mnoho nepřekročili. Hned na jaře příštího roku zahájili práce, které mají zastavit postupující chátrání zříceniny. Začali čistěním okolí hradu od náletových dřevin a pokračují konzervací zdiva, na kterém se rovněž uchytila vegetace.