Už v raném mládí mě zajímalo vše, co se týkalo letů do vesmíru. Ne snad, že bych chtěl být kosmonautem, ale sledoval jsem kdejakou zprávu v novinách a časopisech, dokonce jsem si kupoval časopis pro kosmonautiku a raketovou techniku Radar, který vycházel jako čtvrtletník v letech 1963 až 1966. A tak se nedivte, že i s odstupem tolika let peláším do Prahy na Výstaviště hned, jak se mi naskytla příležitost.
Výstaviště
Praha, označované také jako Holešovické výstaviště, je
atraktivním a žádaným výstavním prostorem s dlouhou tradicí.
Vzniklo u příležitosti Jubilejní zemské výstavy pořádané v
roce 1891 oddělením východní části z původní rozlohy parku
Stromovka. Rozkládá se na ploše 36 hektarů a jeho dominantou je
secesní Průmyslový palác z dílny architektů Bedřicha
Münzbergera a Františka Prášila, slavnostně otevřený 15.
března 1891.
Neodpustím si poznámku, že ze éry budování
socialismu bylo Výstaviště přejmenováno na Park kultury a
oddechu Julia Fučíka a Průmyslový palác na Sjezdový palác,
neboť se v něm kromě jiného konaly sjezdy vládnoucí KSČ.
Na
výstavišti se nachází také Lapidárium Národního muzea,
Maroldovo Panorama bitvy u Lipan, Křižíkova světelná fontána či
akvárium Mořský svět a severní část areálu zaujímá
lunapark, kde se koná Matějská pouť. Mě ovšem dnes nezajímá
ani Průmyslový palác (jehož celé levé křídlo v roce 2008
vyhořelo), ani lapidárium, ani fontána a už vůbec ne pouť.
Mířím totiž ke Křižíkovým pavilonům B a C, které až do
konce června hostí výstavu Gateway to Space neboli Brána do
vesmíru.
Unikátní
výstava o fascinujícím vstupu lidstva do vesmíru nemá co do
rozsahu a šíře svého záběru v České republice obdoby. Více
než 150 exponátů zapůjčených ze sbírek U. S. Space & Rocket
Center a NASA Visitor Center přibližuje významné kroky člověka
za práh atmosféry na oběžnou dráhu kolem Země i na Měsíc. Jde
o ucelený a objektivní soubor zahrnující také exponáty ze
sovětské éry. Připomínkou počátků je první umělá družice
Sputnik 1,
kosmická loď Vostok, nosná raketa i historický
skafandr prvního kosmonauta Jurije Gagarina, ale také první
americká kosmická kabina Mercury,
americká družice Explorer,
první americký kosmický skafandr i skafandry současné.
V
expozici lunárních výprav programu Apollo nechybí model rakety
Saturn v měřítku 1:10 (originál je vysoký 110 metrů a váží
3000 tun)...
... a průzkumného vozidla Lunar Rover ve skutečné
velikosti, které v letech 1971 a 1972 použily posádky letů
Apollo 15, 16 a 17 a zanechaly je na povrchu Měsíce.
Doslova
bombou je originální kámen z Měsíce, bezesporu nejcennější
exponát celé expozice. Speciálně uzpůsobená vitrína chránící
vzorek měsíční horniny umožní něco skutečně nebývalého –
návštěvník se totiž může prstem dotknout Měsíce!
Pozornost
rozhodně upoutají i modely nosných raket a raketoplánu,
průkopnická
meziplanetární sonda Mariner, průchod orbitální stanicí ISS či
řídicí kokpit raketoplánu Atlantis:
Nevšedním
zážitkem je možnost vstoupit přímo na palubu modelu vesmírné
stanice MIR, kterou Rusové budovali v letech 1986 až 1996,
postupně se k ní připojily čtyři pracovní moduly a ke
spojovacím uzlům se připojovaly sovětské transportní lodě
Sojuz a americké bezpilotní lodě Progress.
Celý prostor stanice
je mírně nakloněn, takže se člověk může pokusit vžít do
života kosmonautů a musím přiznat, že je to – alespoň pro mě
– pocit nepříjemný a dezorientující. Náladu si spravím u americké kosmické pilotované lodi Orion vyrobené společností Lockeed Martin a připomínající svým tvarem loď Apollo:
Druhá
a menší část výstavy je věnována interaktivním exponátům,
simulátorům a trenažérům podobným těm, jaké se používají
pro výcvik kosmonautů. Například Multi-Axis Trainer umožňující
rotaci ve všech osách,
anebo Free Degrees of Freedom Chair s
napodobením pohybu práce v kosmu, a také letecké pilotní
simulátory stíhaček F-16 kosmonauta.V americkém skafandru EMU, sloužícím pro výstup do volného vesmíru, se návštěvník dokonce může vyfotografovat:
Je
zde zastoupena také česká stopa ve vesmíru – družice Magion či
přínos českých vědců a firem na projektech Galileo.
Žádné komentáře:
Okomentovat