Start je jako obvykle v nádražní hale, odkud kolem půl deváté vycházíme na trasu 30 km. Po Masarykově mostě přecházíme na pravý břeh Labe, po červené značce jdeme ke Klavarskému jezu a dál přes Veltrubský luh a Libický luh, nejsouvislejší lužní les v Čechách. Leží u soutoku Cidliny a Labe, navíc jím ještě protéká potok Bačovka a je protkán řadou slepých ramen a tůní. Byl prohlášen národní přírodní rezervací a z velké části jej pokrývají dubohabřiny a mokřadní olšiny. Nebe je blankytné, sluníčko svítí a je asi čtrnáct stupňů nad nulou. A přitom za pět dní je Štědrý den!
Přicházíme do Libice nad Cidlinou, opouštíme červenou značku a po novém mostě se dostáváme na druhý břeh Labe. Původní most z roku 1913 byl po sto letech v havarijního stavu a rekonstrukce byla podle odborníků nemyslitelná. Byl proto navržen nový most, tentokrát už bez středového pilíře, zato s chodníky po obou stranách. Na konci listopadu 2012 byl most zkolaudován a odevzdán do provozu.
V Kulturním domě je kontrola, odkud se po krátkém občerstvení vydáváme (mimo propozice pochodu) podívat na slavníkovské hradiště nacházející se na západním okraji obce. Na úpatí hradiště byl v roce 1966 vybudován památník tvořený několika deskovými mozaikami, které jednak zobrazují vybrané nálezy, jednak v několika světových jazycích stručně shrnují historii slavníkovského hradiště.
Vzniklo na rozhraní osmého a devátého století nedaleko soutoku Cidliny a Labe, ovšem prostor předhradí byl osídlen už v mladší době bronzové. V raném středověku šlo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů, které bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou. Bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, jimž se podařilo sjednotit severovýchodní a jižní Čechy. Na akropoli měli vybudovanou pohodlnou rezidenci, stál zde zděný kostel a dřevěný palác a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde se razili denáry.
Rod Slavníkovců byl v roce 995 vyvražděn při tahanicích o moc konkurenčním rodem Přemyslovců. Libici dobylo vojsko českého knížete Boleslava II., vojáci hradiště vypálili a na místě zavraždili všechny příslušníky slavníkovského rodu.
Co a proč se v Libici doopravdy stalo, však již zřejmě nikdy nezjistíme. Podle Františka Palackého (potažmo Kosmase) nemají na svědomí vyvraždění Slavníkovců na Libici přímo Přemyslovci ale Vršovci, uvádí se, že Boleslav II. byl tehdy již nemocen a na dění ve státě již neměl příliš velký vliv. To mohl ovšem pro Kosmase být způsob jak sejmout vinu ze svého oblíbence Boleslava II. Mohlo jít jen o důsledek oslabení knížecí moci v době Boleslavovy nemoci, kdy si velmožové navzájem vyřizovali účty.
Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí.Dnes se zde nalézají zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Památník zde byl postaven v roce 1965, ale libické hradiště bylo už v roce 1961 prohlášeno za archeologickou památkovou rezervaci. Od roku 1989 je akropole hradiště národní kulturní památkou. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima, které vytvořili Marie a Vojtěch Adamcovi.
Vracíme se k mostu a za ním pokračujeme po cyklostezce do Velkého Oseka. Kontrola je opět v hospodě, ale útratu zde žádnou neuděláme, neboť po pár kilometrech je na okraji obce Hradišťko další kontrola v bistru Na Hráďu. Tam si objednáváme kafíčko a protože je krásně a teplo, sedíme jako mnoho dalších v předzahrádce. I zbytek cesty do Kolína vede po cyklostezce, což znamená, že více než polovinu dnešní trasy jsme šlapali po asfaltu.
Přicházíme do Libice nad Cidlinou, opouštíme červenou značku a po novém mostě se dostáváme na druhý břeh Labe. Původní most z roku 1913 byl po sto letech v havarijního stavu a rekonstrukce byla podle odborníků nemyslitelná. Byl proto navržen nový most, tentokrát už bez středového pilíře, zato s chodníky po obou stranách. Na konci listopadu 2012 byl most zkolaudován a odevzdán do provozu.
Rod Slavníkovců byl v roce 995 vyvražděn při tahanicích o moc konkurenčním rodem Přemyslovců. Libici dobylo vojsko českého knížete Boleslava II., vojáci hradiště vypálili a na místě zavraždili všechny příslušníky slavníkovského rodu. Co a proč se v Libici doopravdy stalo, však již zřejmě nikdy nezjistíme. Podle Františka Palackého (potažmo Kosmase) nemají na svědomí vyvraždění Slavníkovců na Libici přímo Přemyslovci ale Vršovci, uvádí se, že Boleslav II. byl tehdy již nemocen a na dění ve státě již neměl příliš velký vliv. To mohl ovšem pro Kosmase být způsob jak sejmout vinu ze svého oblíbence Boleslava II. Mohlo jít jen o důsledek oslabení knížecí moci v době Boleslavovy nemoci, kdy si velmožové navzájem vyřizovali účty.
Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí.Dnes se zde nalézají zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Památník zde byl postaven v roce 1965, ale libické hradiště bylo už v roce 1961 prohlášeno za archeologickou památkovou rezervaci. Od roku 1989 je akropole hradiště národní kulturní památkou. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima, které vytvořili Marie a Vojtěch Adamcovi. 
Žádné komentáře:
Okomentovat