Další, pořadí už devátá detektivka s Harry Holem, autorem je samozřejmě Jo Nesbø
Jeho první knihy byly gejzírem zápletek, honiček, dedukcí a Harryho ohromujícího instinktu. Dokonalosti pak jeden z nejprodávanějších norských autorů současnosti dosáhl v sedmém Sněhulákovi. Jenomže čím víc toho musí Nesbø o svém detektivovi vymyslet, tím temnější a sofistikovanější překážky mu staví do cesty, kombinuje tak komplikovaně, že už četba začíná být problém. Každopádně nejsem z této knihy tak nadšený, jako jsem býval z těch předešlých, ono asi nejde, aby to stále gradovalo. Nejlepší z celé série detektivek byly ty uprostřed, když už „svého“ hrdinu známe, ale ten nás ještě pořád má čím překvapit. Nejlepší byl nejspíš Sněhulák...
O co v Přízraku jde? Harry Hole byl tři roky pryč, nepil, pracoval pro vymahačskou hongkongskou firmu a žil spořádaně. Jen jako věčnou památku na předchozí případ si na tváři nosí dlouhou jizvu a jeden prst má kovový. Přišel však čas vrátit se do Osla, protože Oleg, syn jeho lásky Ráchel, byl obviněn z vraždy narkomana. Zdá se ovšem, že nejde jen o mrtvého feťáka, ale o průsečík, který by mohl vést k „levákovi“ v řadách policie, k novému bossovi místní drogové scény, k výrobci nové nebezpečné drogy jménem violin, a dokonce i do politických kruhů. Harry je zpátky a je ve formě.
Jenomže Nesbø zahltil knihu tolika postavami a spletl jejich sítě tak komplikovaně, že zhruba od poloviny románu se čtenář nechává už jenom unášet a vlastní dedukce vzdává. Navíc Harry působí jako superman, jako nějaký James Bond, který ze všeho vyvázne. Když se mu jeden z najatých záporáků pokusí podříznout hrdlo v tmavém baru, překvapený detektiv ho během tří sekund ledabyle zabije vhodně odloženou vývrtkou... Vrcholem je, když se později dostane z podzemní pasti, z níž skutečně není úniku, tím nejméně uvěřitelným způsobem, a navíc se o tom nedočteme v reálném čase, ale Harry svůj fígl jen shrne v následující rozmluvě v pár větách!
Nesbø to zkrátka tentokrát trochu přehnal. S počtem vrahů, množstvím osudových náhod, všemi propletenci a s délkou románu vůbec. A také s nesmrtelností Harryho Holea, které se ovšem nakonec dostane vážného zpochybnění. Uvidíme, co nás čeká v následujícím díle, které se jmenuje Policie.
Jenomže Nesbø zahltil knihu tolika postavami a spletl jejich sítě tak komplikovaně, že zhruba od poloviny románu se čtenář nechává už jenom unášet a vlastní dedukce vzdává. Navíc Harry působí jako superman, jako nějaký James Bond, který ze všeho vyvázne. Když se mu jeden z najatých záporáků pokusí podříznout hrdlo v tmavém baru, překvapený detektiv ho během tří sekund ledabyle zabije vhodně odloženou vývrtkou... Vrcholem je, když se později dostane z podzemní pasti, z níž skutečně není úniku, tím nejméně uvěřitelným způsobem, a navíc se o tom nedočteme v reálném čase, ale Harry svůj fígl jen shrne v následující rozmluvě v pár větách!
Nesbø to zkrátka tentokrát trochu přehnal. S počtem vrahů, množstvím osudových náhod, všemi propletenci a s délkou románu vůbec. A také s nesmrtelností Harryho Holea, které se ovšem nakonec dostane vážného zpochybnění. Uvidíme, co nás čeká v následujícím díle, které se jmenuje Policie.
Žádné komentáře:
Okomentovat