Za keškami do Ranska

Míříme do Ranského polesí rozkládajícího se mezi Starým Ranskem, Novým Ranskem a Havlíčkovou Borovou. Jeho nejvyšším bodem je Ranský Babylon (660 m) a polesím prochází dvanáct kilometrů dlouhá naučná stezka, jedno ani druhé však není naším cílem.

Auto necháváme ve Starém Ransku. Dějiny zpracování rud v této lokalitě spadají až do středověku – první zmínka o železářském hamru v Ransku je z roku 1393. V roce 1814 zde byla postavena první vysoká pec, v roce 1836 druhá a roku 1847 třetí. Spolu s hutěmi a válcovnou v nedaleké Polničce šlo o druhý největší železářský podnik v Čechách a jednu z nejvýznamnějších železáren v rakousko-uherské monarchii. Nové technologie výroby železa a použití kamenného uhlí a koksu pro vytápění pecí však zapříčinily, že podnik v Polničce zanikl a na Ransku byla od roku 1875 pouze kuplovna, pro kterou se surové železo již nakupovalo. V roce 1886 byly železárny definitivně uzavřeny a téměř všechny budovy postupně zbourány.
Jdeme po silničce směrem k rybníku Řeka a u rozcestníku turistických značených cest odbočujeme vpravo na úzkou asfaltovou silničku, po níž vede červená značka a současně cyklotrasa č. 4122. Tvoří také hranici Národní přírodní rezervace Ransko, která se prostírá na ploše 695,4 ha v nadmořské výšce os 540 do 673 m. Chráněné území zde bylo vyhlášeno v roce 1997, předmětem ochrany je rozsáhlý komplex rozmanitých lesních ekosystémů Ranského masivu s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů 
Mírným stoupáním se dostáváme na místo zvané U obrázku (643 m) a záhy dvakrát odbočujeme vlevo, poprvé na asfaltovou silničku, podruhé na travnatou lesní cestu. Na jejím konci stojí na malém pahrbku důlní vozík, umístěný sem jako vzpomínka na těžní jámu Tereza.

První zmínky o výskytu barevných kovů v Ranském masívu pocházejí z roku 1891, tato skutečnost byla potvrzena geologickým průzkumem zdejšího ložiska Obrázek, prováděným od roku 1958. V jednotlivých dolech Ranského masívu byly těženy železné rudy, jež tvoří limonit a hematit s obsahem kovů 18 až 30 %. Těžba probíhala převážně povrchově, ale i pomocí šachet do hloubek 50 metrů.

Ražba jámy Tereza byla zahájena pracovníky Geologického průzkumu, n. p., Brno v prosinci roku 1960. Nadmořská výška ohlubně jámy je 643,3 m. Byla ražena v kruhovém profilu o průměru 3,5 m, vyztužena betonovou výztuží do úrovně prvního patra, tj. do hloubky 143,3. Úrovně prvního patra bylo dosaženo v prosinci roku 1962, v&nbsplednu roku 1965 bylo zahájeno prohloubení jámy a úrovně druhého patra v hloubce 188 m bylo dosaženo v březnu 1966. Od tohoto roku těžbu převzaly Rudné doly Příbram, závod Kutná Hora. Vytěžené rudy byly k dalšímu zpracování převáženy do Kutné Hory. Ohlubeň jámy byla osazena ocelovou těžní věží, těžba byla zajišťována těžním strojem ČKD. Na těžním laně byly zavěšeny jednoetážové těžní klece pro jeden vůz, nebo šest osob. Z těžní jámy byly v úrovni prvního patra vyraženy překopy P I a P II, na druhém patře P III a P IV. Z překopu P I byly raženy rozrážky ve vzdálenosti cca sto metrů, sloužící zčásti jako sklad výbušnina zčásti jako jímka důlních vod pro výplach a důlní požární vodovod, překopy P II a P IV byly dlouhé 360 metrů a vedly k ložisku Obrázek. Ložisko bylo dotěženo 1. 7. 1989, likvidační práce trvaly do 1. 7. 1990. V dole bylo demontováno veškeré strojní zařízení a elektroinstalace, částečně bylo demontováno potrubí, lutny a kolejiště. Výstroj mezipater byla zanechána v dole. Jáma Tereza byla zabetonována v hloubce 12 m a srovnána zásypem, ostatní šachtice byly zasypány. Většina budov byla stržena.

Od vystaveného důlního vozíku se lesními cestami dostáváme k soustavě romantických lesních jezírek tvořících Přírodní rezervaci Ranská jezírka. Byla vyhlášena roku 1990, rozkládá se na ploše 27,21 ha a navazuje na NPR Ransko. 

Různě velká jezírka a staré odvaly hlušiny jsou pozůstatkem po těžbě železných rud, ukončené v 19. století. Území bylo pak ponecháno vlastnímu vývoji, ale dřevinná skladba lesa byla pozměněna ve prospěch smrku. Místy se na starých haldách vyskytují větší skupinky borovice lesní a na březích jezírek olše lepkavá. 

Okraje jezírek jsou zrašelinělé, ve vodních a mokřadních společenstvech rostou například leknín bělostný, rosnatka okrouhlolistá či prstnatec listenatý, žijí zde čolek horský, skokan hnědý a ropucha obecná. 

Dostáváme se na červenou turistickou značku, která nás přivádí na křižovatku lesních cest s přístřeškem a kamenem s pamětní deskou k 75. výročí založení a 10. výročí obnovení Lesního družstva obcí v Přibyslavi.

Jdeme se ještě podívat k Podhorskemu rybníku,  nedaleko něhož je nově upravená studánka,...

... a pak se vracíme na křižovatku. Po modré značce jdeme k Sajfertovu buku, který díky své výjimečnosti patří mezi chráněné stromy České republiky. Výška jeho koruny je 29 m, šířka obvodu kmene 425 cm. 

Od Sajfertova buku pokračujeme po modré turistické značce ještě asi kilometr a pak odbočujeme vpravo na úzkou lesní asfaltku. Mírně stoupáme, začíná se ochlazovat a šeřit.

Pohled zpátky

K autu do Starého Ranska již přicházíme za tmy.