Tulácká cítka

Turistický pochod pořádaná Klubem českých turistů, odborem Praha Karlov, respektive jeho oddílem Loko Praha

Start a cíl pochodu je na nádraží Úvalech, kde však rychlíky nezastavují, proto musíme v Kolíně přesedat. Úvaly jsou od roku 1969 městem, dnes mají asi šest a půl tisíce obyvatel. Založeny byly kolem poloviny 13. století u brodu přes říčku Výmolu na důležité obchodní Trstenické stezce. Narodila se zde spisovatelka, klasička socialistické literatury Marie Majerová a pochází odtud folk rocková hudební skupina Divojek Bill.

Vycházíme z nádražní budovy, procházíme podchodem pod frekventovanou železniční tratí a přicházíme k rybníku, u jehož hráze stojí Prokůpkův mlýn, který je zaznamenán již v Josefinském katastru z roku 1783. V provozu byl až do znárodnění v roce 1960, o pár let později bylo vnitřní zařízení včetně turbín zdemolováno a vnitřek přestavěn na sklad. V roce 1991 byl v restituci vydán synovi původního vlastníka před znárodněním, který celou venkovní část objektu upravil do původní podoby. 
Masarykovou stezkou procházíme podél potoku Výmola Úvalským hájem, míjíme barokní kostel Zvěstování Páně...
... a přicházíme na náměstí Arnošta z Pardubic. Pískovcová socha prvního pražského arcibiskupa z roku 1869, vysoká i se soklem pět set padesát pět centimetrů, sem byla přemístěna v roce 1996. Byla zrestaurována, radost pohledět, nicméně ještě větší radost nám dělá protější otevření cukrárna. Dát si na začátku pochodu kafíčko, je rituál, jehož absenci vždy těžce neseme...

Po krátkém posezení už opravdu vyrážíme. Procházíme pod železničním viaduktem lidově zvaným Devět kanálů. Byl postaven v roce 1844 na trati Praha – Olomouc. Je dlouhý 135 metrů, vysoký 13 metrů. Původní most stavěný za dozoru Ing. Jana Pernera je zděný z pískovcových a žulových kamenů, v letech 1953–1954 byl z důvodu rozšiřování tratě o třetí kolej ve vzdálenosti jednoho a půl metru postaven tvarově shodný most ze železobetonu. 

Po červené značce opouštíme Úvaly, na jejichž okraji stojí bývalý poplužní dvůr Hostín, který založili Olbramovicové sídlící v nedalekém Škvorci ve druhé polovině 14. století poté, co koupili Úvaly. Hostín je jednou z možných lokalit, kde se mohl narodit Arnošt z Pardubic (jeho otec se psal s přídomkem de Hostyna).
Červená značka vede zpočátku po silnici, naštěstí z ní záhy odbočuje doleva a pokračuje po cestě...
Zastavujeme se u barokní pískovcové sochy sv. Donáta, kterou v roce 1765 nechala postavit Marie Terezie Savojská z Lichtenštejnu. Stalo se tak po jejím písemném nařízení ze dne 27. června 1764 ve Vídni, kdy poručila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha svatého Donáta, ochránce před krupobitím a škodlivou bouřkou. Svatý Donát byl biskupem v italském Arezzu. V jeho diecézi se mu přičítalo mnoho zázraků, byl umučený pronásledovateli za císaře Juliána Apostaty v roce 360. Jeho atributy jsou bleskem zasažený strom, kolo s pěti hořícími svícemi, kríž, sekera a snopy obilí. 

Socha je umístěna mezi čtyřmi mohutnými lípami vysokými šestnáct metrů na křižovatce obchodních cest, kde se od 14. století rozprostírala náves vsi Křimice, která ve třicetileté válce zanikla. Na pískovcovém podstavci je vytesán savojsko-lichtenštejnský alianční erb. 

Stoupáme do Hradešína, který leží ve výšce 398 metrů, což v této rovině značný kopec. Však také na okraji vsi je vyhlídka, z které vidíme nejen okolní vsi, Úvaly, ale také Říp a daleko na obzoru Bezděz. A když je opravdu vynikající viditelnost, jako jsme tu před lety zažili, je vidět Ještědský hřeben, Jizerské hory a Krkonoše, které jsme měli jako na dlani!

V Hradešíně stojí jeden z nejvýznamnějších kostelů širokého okolí, kombinující snad všechny stavební slohy. Těsně před vstupem do areálu kostela na pravé straně je zde k vidění vcelku unikátní renesanční kamenná kazatelna z roku 1575. Stojí na válcovité gotické patce neznámého původu a tvoří ji tři desky s reliéfy sv. Petra s klíčem od brány nebeské, vzkříšeného Krista v otevřeném hrobě a nápisové deska s uvedením doby vzniku kazatelny. Desky pocházejí z kostela sv. Petra a Pavla v Přišimasech-Horce.

Od západní strany zdi, která obtáčí kostel, se nám naskýtá další krásný výhled, tentokrát na Prahu a dál na západ, na kužely Českého středohoří.

Z Hradešína nadále pokračujeme po červené turistické značce, která záhy odbočuje ze silnice vlevo do lesa. Jdeme po cestě, na kterou je navezena vrstva hrubého kamení. Je pouze rozhrnuté, neuválcované a neuježděné, takže chůze je značně nepříjemná. Občas sice lze jít po kraji, ale umrzlá půda již roztává, takže bahýnkem se nám také jít nechce. Z propozic není moc jasné, kdy máme odbočit doprava, a tak se necháváme vést GPSkou. Brzy se dostáváme na zpevněnou cestu, po které vycházíme z lesa a míříme do vsi Doubek. Po žluté značce šlapeme údolím Škvoreckého potoka. 

Na skále vpravo od cesty byla v roce 1909 odhalena pamětní deska Svatopluku Čechovi. Traduje se, že tudy spisovatel jako chlapec chodil z Ostředka u Benešova, kde bydlel, za svou babičkou do Brandýsa nad Labem, ale skutečný důvod umístění desky není znám. Po osazení desky byla snaha přejmenovat údolí na Čechovo údolí či Údolí Svatopluka Čecha, jméno se však neujalo. 

Po krátkém posezení v restauraci U Zálabských ve Škvorci pokračujeme po silnici do Dobročovic. Slunce se už schovalo a fouká ledový vítr. Míříme do lesa Vidrholec, ale už teď můžeme použít rčení „Fouká jako na vidrholci“. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se jedná o název lesa na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Původ jména je nejasný, pochází zřejmě z němčiny, základem druhé části je výraz Holz (dřevo). Na dnešní význam možná působila i lidová etymologie – asociace se slovy vítr a holý.

V Dobročovicích červená značka opouští silnici a pokračuje polní cestou, po níž přicházíme k mostku přes Výmolu. Byl postaven asi v roce 1842, kdy se stavěla silnice napříč panstvím. Po jeho zániku v roce 1848 však zůstal bez údržby. V březnu roku 2007 byl vyhlášen kulturní památkou a je nově opraven.

Překračujeme hlavní silnici s hustým provozem a noříme se do lesa. K rozcestníku Vidrholec to již není daleko, ale naše trasa k němu nevede. Po neznačené cestě přecházíme z červené značky na zelenou, u podchodu v podobě tunelu pod železniční tratí se znovu dostáváme na červenou a ta nás přivádí do cíle na nádraží. Vlak nám přijíždí za necelou čtvrthodinku a také v Kolíně čekáme na rychlík jen krátce.