neděle 29. dubna 2018

DP Wienerwald Wandertag nostalgicky v Praze

Pochod s tímto na první pohled prapodivným názvem uspořádal KČT, odbor Benešov u Prahy jako vzpomínku na stejnojmenou akci v Nussdorfu na předměstí Vídně, které se po mnoho let s oblibou účastnili čeští turisté a přezdívali ji „Za nejkrásnější rakouskou medailí“.

Start je na železniční zastávce ČD Praha-Hlubočepy, odkud vycházíme po perfektním vlastním značení provedeném zeleným sprejem v podobě písmena W, či šipkou nebo alespoň čárou, které jsou někdy doplněné oranžovými fáborky. Značení je docela nahusto, vzorem byl zjevně vzpomínaný pochod ve Vídeňském lese. 
V Klukovicíchnedaleko hospody U Černého kohouta (která bohužel otevírá až v jedenáct hodin), je první kontrola. Trasy se tu dělí, naše devatenáctikilometrová vede po opuštění Klukovic polními a lesními pěšinami, schází do blízkosti železniční stanice Praha-Holyně a pak stoupá do lesa. Poté přicházíme na velkou louku, kde se držíme u jejího levého okraje, procházíme cestou mezi křovisky a na další louce se naopak držíme u jejího pravého okraje. Pokračujeme podél oplocené pastviny a klesáme mezi výběhy pro koně na okraj Řeporyj. Podcházíme železniční trať a hned za ní přicházíme Mládkovou ulicí na zelenou turistickou značku. Jsme na počátku Dalejského údolí, zastavujeme se u Placaté skály.
Naproti informační tabuli naučné stezky je druhá kontrola. V další cestě už pokračuji sám, neboť se chci věnovat hledání několika kešek, což mé společníky nezajímá. Míjím Klukovický viadukt, kde se zprava připojuje devítikilometrová trasa. Zpočátku jde o souběh zelené a žluté značky, to už jsem v Prokopském údolí, žlutá pak odbočuje doleva na Butovice. 





Pro zpestření opouštím nakrátko zelenou značku a procházím tunelem nahrubo vyraženým ve skále...
 ... a také absolvuji odbočku k Jezírku, kde už jsem sice byl několikrát, ale je zde hezky.
Přicházím na dohled Severozápadního viaduktu Pražského Semmeringu a po krátkém občerstvení U Prokopa stoupám po cyklotrase A122 prudce do kopce a pak pohodovou cestou po rovině až na hradiště Děvín. Krátce se pokochám takřka polovinou kruhového výhledu na Prahu...
... a pak směřuji řídkým porostem keřů a mladou alejí k modré vodárenské věži. 
Kolem areálu škol pro sluchově postižené klesám dolů ke Kutvirtově ulici a doprava ke sportovní hale Motorlet, kde je do 15. hod. cíl pochodu. Je krátce po 14. hodině, po vyřízení formalit se již nezdržuji a odcházím k metru. Žádnou toulku Prahou v tomto vedru neplánuji a vystupuji na Smíchovském nádraží
Do odjezdu vlaku mi zbývá zhruba hodina času, kterou trávím v sympatické restauraci U Peronu, kterou jsem už jednou navštívil.
Objednávám si jídlo nazvané Smíchovský čert... Že bude pálit jako čert, předpokládám, ale že to bude porce takřka nad mé síly, jsem nečekal...

Žádné komentáře:

Okomentovat