Poslední práce Zdeňka Matěje Kuděje, jejíhož vydání se ovšem již nedožil...
To, že se Kuděj usadil na Vysočině, nebyla náhoda. Vysočinu znal již před první světovou válkou ze svých cest k bratrovi, který žil v Dolních Kralovicích. Po válce se sem znovu vypravil s malířem Jaroslavem Panuškou (1872–1958), kterého sem lákaly nejen přírodní půvaby, ale i zříceniny hradu Lipnice.
Od konce 40. let minulého století fungovalo v Havlíčkově Brodě Krajské nakladatelství, které se zaměřovalo na regionální literaturu. A protože v dosahu byla Lipnice a vzrůstající obliba Jaroslava Haška (festival humoru a satiry Haškova Lipnice), rozhodli se vydavatelé založit Lipnickou edici. Oslovili Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955) a ten jim přivezl svazek strojopisů, především text novely Safijánská zima, která vyšla za války ve sličné podobě jako samizdat, a soubor povídek Zlý Dědek z Vysočiny. Safijánské zimy se redakčně chopil František Hampl a Zlého Dědka Josef Čábela. Kuděj se bohužel vydání svých knih nedočkal, Safijánská zima vyšla v roce 1957 a Zlý Dědek v roce 1961. Obě však patří k vrcholům Kudějovy tvorby.
Kuděj rozhodně nepatří mezi spisovatele, kteří přetvářejí poznanou skutečnost v nějaký vyšší a typický životní tvar. Skutečnost nikdy nedeformuje, ani se ji nesnaží přikrášlovat, jde mu pouze o záznam prožitého. Proto má nejen tato jeho kniha tak zřetelné autobiografické rysy. Zlého Dědka z Vysočiny můžeme proto bez obav považovat za jakýsi autobiografický záznam Kudějova pobytu na Vysočině. Vypráví o veselých i smutných příhodách z Českomoravské vysočiny, jejichž hrdinou je rázovitý „Zlý Dědek“, který se sblížil s krajem a jeho lidem. Jména osob a některé názvy Kuděj mírně modifikoval, tak například Malý Mlýnek je Velký mlýn, „pan otec“ Kolář se jmenuje Bednář, lesní Böhm je lesní Čech a Radostovice jsou Hostovice, beze změny zůstaly Lipnice, Okrouhlice či Melechov.
Od konce 40. let minulého století fungovalo v Havlíčkově Brodě Krajské nakladatelství, které se zaměřovalo na regionální literaturu. A protože v dosahu byla Lipnice a vzrůstající obliba Jaroslava Haška (festival humoru a satiry Haškova Lipnice), rozhodli se vydavatelé založit Lipnickou edici. Oslovili Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955) a ten jim přivezl svazek strojopisů, především text novely Safijánská zima, která vyšla za války ve sličné podobě jako samizdat, a soubor povídek Zlý Dědek z Vysočiny. Safijánské zimy se redakčně chopil František Hampl a Zlého Dědka Josef Čábela. Kuděj se bohužel vydání svých knih nedočkal, Safijánská zima vyšla v roce 1957 a Zlý Dědek v roce 1961. Obě však patří k vrcholům Kudějovy tvorby.Kuděj rozhodně nepatří mezi spisovatele, kteří přetvářejí poznanou skutečnost v nějaký vyšší a typický životní tvar. Skutečnost nikdy nedeformuje, ani se ji nesnaží přikrášlovat, jde mu pouze o záznam prožitého. Proto má nejen tato jeho kniha tak zřetelné autobiografické rysy. Zlého Dědka z Vysočiny můžeme proto bez obav považovat za jakýsi autobiografický záznam Kudějova pobytu na Vysočině. Vypráví o veselých i smutných příhodách z Českomoravské vysočiny, jejichž hrdinou je rázovitý „Zlý Dědek“, který se sblížil s krajem a jeho lidem. Jména osob a některé názvy Kuděj mírně modifikoval, tak například Malý Mlýnek je Velký mlýn, „pan otec“ Kolář se jmenuje Bednář, lesní Böhm je lesní Čech a Radostovice jsou Hostovice, beze změny zůstaly Lipnice, Okrouhlice či Melechov.
Žádné komentáře:
Okomentovat