Event Anno libri v Kutné Hoře

Event s pořadovým číslem 115 věnovaný Jaroslavu Vrchlickému je součástí eventového streaku „300 eventů s Casanovou“ 

Ćeský spisovatel, básník, dramatik s překladatel Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frída, se narodil 17. února 1853 v Lounech a zemřel 9. září 1912 v Domažlicích. Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k nejbohatším a nejvšestranějším v české literatuře. Řadil se do skupiny spisovatelů lumírovci. Studoval na gymnáziu ve Slaném, jeho spolužákem byl Beneš Třebízký. Dále studoval v Praze a v roce 1872 maturoval v Klatovech. Verše psal již během studií. 

Portrét od Jana Vilímka

Pseudonym Jaroslav Vrchlický si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia Josefa Thomayera. Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory a Vrchlický byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym již před ním používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842–1869). Vrchlický navázal přátelství se Zikmundem Winterem, Josefem Václavem Sládkem a Aloisem Jiráskem. Společně založili skupinu lumírovců. Vrchlický jako první spisovatel používal slovo „pábit“, když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále Bohumil Hrabal a používal je ve svém díle.

Vrchlický pracoval jako tajemník České akademie věd a umění. To mu poskytlo existenční zajištění a možnost věnovat se ve volném čase literární tvorbě. Vrchlický byl prvním českým spisovatelem, který byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Byl nominován v letech 1904-1909, 1911 a 1912, cena mu ale nikdy udělena nebyla. Jeho dílo obsahuje přes 270 svazků, mimo jiné 80 básnickcých sbírek a 50 divadelních her. V roce 1884 napsal Noc na Karlštejně, komedii z českého prostředí, která se stala velmi populární. Jako námět použil mylnou pověst, že císař Karel IV. zakázal na hradě Karlštejně pobývat ženám. Dílo bylo zfilmováno v roce 1973 režisérem Zdeňkem Podskalským. 

Vrchlický patřil k nejvýraznějším českým překladatelům, překlad považoval za osobité tvůrčí dílo, které se má prosadit vedle originálu. Překládal z francouzštiny, španělštiny, polštiny, maďarštiny, němčiny a norštiny. Překládal především poezii, a to jak klasickou, tak moderní. Překládal náročná a kvalitní díla (Goethe – Faust, Dante – Božská komedie, Baudelaire – Květy zla, Dumas – Tři mušketýři, Andersenovy pohádky).

*  *  *

Po zledovatělé cestě pomalu a opatrně stoupáme k pískovcové skalní stěně s reliéfem Jaroslava Vrchlického. Sedm let po jeho smrti, v roce 1919, jej vytesal sochař a pedagog na Zemské průmyslové škole v Kutné Hoře Josef Chvojan (1879–1939). Plocha reliéfu je 12 metrů čtverečních:

Prvních pár účastníků eventu je už tady, fotím pískovcovou stěnu, abych měl doklad k earthkeši, která vyžaduje několik odpovědí na nepříliš jasně formulovcané otázky.

Geologicky se jedná o významný odkryv křídových pískovců viditelný na pravém břehu řeky Vrchlice. Pískovce jsou světle šedé až bělošedé, hrubozrnné a obsahují valouny křemene, pararul a extraklasty (úlomky horniny pocházející z jiné oblasti) z kalcitu. Jsou subhorizontálně (v geologické terminologii označení směru) vrstevnaté, typický je též jejich deskovitý rozpad. Zelené a rezavě zelené skvrny a jsou způsobeny přítomností minerálu glaukonitu v různém stadiu zvětrávání. Ze zkamenělin lze nalézt četné sekundárně kalcifikované, velmi často mořským příbojem omleté houby (spongie), obvykle přenesené z jiných částí sedimentačního prostoru.

Počet kačerů se postupně rozrůstá, zaznamenávám se do logbooku a chvíli debatujeme s několika známými i neznámými. Návrat klesající silně zledovatělou cestou zvládáme jen díky možnosti přidržovat se zábradlí.