Anno libri

Turisticko-geocachingová akce, kterou pořádá KČT, oblast Vysočina a KČT, odbor GeoCesty Štoky ve spolupráci s KČT, odborem Praha Město

Na geocachingových webových stránkách Anno libri jejich autor píše: „V roce 2025 se společně vydáme do míst, která nejsou až tak běžnými turistickými cíli, abychom společně vzdali hold národnímu písemnictví, české knize, literátům, písmákům a archivářům, poselství dějin do písma zaznamenaného. V roce 900. výročí Kosmovy kroniky, nejstarší a svým dosahem nejvýznamnější české kroniky. V roce 250. výročí založení první české půjčovny knih knihkupcem W. Ch. Gerlem v Praze. V roce 180. výročí narození Josefa Václava Sládka, zakladatele české poezie pro děti. V roce 135. výročí narození Karla Čapka, génia mateřského jazyka. V roce 100. výročí založení českého centra PEN klubu, synonyma boje za svobodu slova. Anebo také v roce 300. výročí narození knihovníka na duchcovském zámku Giacomo Casanovy. Významných výročí se v roce 2025 nabízí nespočet, stejně jako míst, která by stála za naši návštěvu. My se pokusíme o průřez památníky písemnictví a historickými knihovnami s mimořádně cennými svazky, nahlédneme do archivů, ale také do knihoven současných, ať už odborných, krajských či regionálního významu.“

Já sice nemám v úmyslu absolvovat 16 akcí, které kalendář na tento rok nabízí, natož pak 300 eventů s Casanovou, ale do Prahy na slibované Muzeum literatury jsem zvědavý.

Start pochodu je od výstupu z metra C na Proseku, odkud jdeme – tak jako už několikrát – k románské bazilice sv. Václava a kolem kamenného Vinařského sloupu k Proseckým skalám, nacházejícím se na rozhraní pražských čtvrtí Prosek a Libeň. Jedná se o skalní útvar tvořený zachovalými výchozy cenomanského pískovce české křídy. Spodní světlejší vrstvu skal tvoří bílý pískovec, který se usazoval na dně sladkovodního jezera v druhohorách před 100–95 miliony let, horní vrstva představuje hrubozrnné pískovce rezavé barvy, které se ukládaly v mořském prostředí. 29. dubna 1968 byly Prosecké skály vyhlášeny přírodní památkou:

Jejich dominantou je otevřený profil pískovců, který dokumentuje vývoj české křídové pánve na území Prahy. V lomech a v bludišti štol vedoucím pod prosecké sídliště, byl od 18. století těžen stavební písek z rozpadlých pískovců. Současná délka přístupných podzemních chodeb je asi 500 m, ale celkový rozsah mohl dosahovat 5 až 7 km. Největší rozmach těžby oblast zažila v 19. století, kdy se písek používal na štuky, výrobu pískových mýdel a na posypávání prkenných podlah. Konec nastal až v první polovině 20. století. 

Následně procházíme parkem Pod Korábem, zvaným též Košinka, v němž je geologická expozice sestávající z jedenácti kusů nejvýznamnějších hornin České republiky. Podchodem pod železniční tratí a pod Povltavskou ulicí pokračujeme podél psí louky ke kostelu sv. Vojtěcha:

Po schodech imitujících dřevěné kmeny...

... stoupáme do Thomayerových sadů, v jejichž nejvyšším bodě stojí památník Františka Thomayera (1856–1938), významného zahradního architekta a bratra lékaře Josefa Thomayera:

Po cestě sestupujeme cik-cak dolů a těšíme se na posezení v knihokavárně ve Velkém mlýně, kde jsme se zastavili před měsícem při turistickém pochodu Zimní Prahou:

Po lávce přecházíme na Libeňský ostrov a pokračujeme po cyklostezce vedoucí někdejším Rohanským ostrovem. Ten vznikl po roce 1550 na místě starého říčního nánosu. Zhruba v místech někdejšího vltavského ramene vede dnes ulice Rohanské nábřeží. Po dlouhá léta byl Rohanský ostrov černou skládkou, v době výstavby pražského metra sloužil jako deponie pro ukládání materiálu z výkopů. V roce 1999 byly zahájeny rozsáhlé úklidové práce za účelem revitalizace ostrova. V srpnu 2002 poničila Rohanský ostrov stejně jako celý Karlín katastrofální povodeň. Nyní již tuto čtvrť chrání před případným opakováním přírodní katastrofy zábrany, jejichž výstavba stála přes 600 milionů korun. Na bývalém ostrově nyní postupně vyrůstají administrativní i obytné budovy.

Přicházíme ke Štvanické lávce, která dostala roztomilou přezdívku HolKa. To proto, že přes ostrov Štvanici zdařile propojuje Karlín a Holešovice. Je vyrobena z ultravysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží s povrchem odpovídajícím lesklému bílému mramoru.

Mostovka je podepřena dvěma nábřežními opěrami, dvěma pilíři na krajích ostrova Štvanice, aby do ostrova co nejméně zasahovala, a dvěma pilíři v nesplavném rameni řeky Vltavy. Na Štvanici volně schází rampa, jejíž půdorysná křivka kopíruje křivku hrany ostrova:

Krajní pole konstrukce kvůli bezbariérovému a plynulému navázání na holešovické straně klesá pod hladinu povodně na úroveň chodníku na nábřeží. Toto pole je navrženo jako vertikálně pohyblivé v místě opěry, kde je umístěn hydraulický pístový mechanismus pro zajištění vertikálního zdvihu o cca tři metry, tedy nad úroveň tisícileté vody.

Přiznávám, že tento – a předchozí snímek – jsem si stáhl ze stránek Grand Prix Architektů

Autoři projektu Štvanické lávky Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal a Jan Hendrych získali v poslední době jedno uznání za druhým, stali se mj. hrdými držiteli modré kostky, jež je hlavní cenou soutěže Grand Prix Architektů. Stavba obdržela také Cenu Víta Brandy, která každoročně vyzdvihuje projekty, které spojují technické řešení s estetikou a udržitelností.

Součástí konstrukce je ornamentální bronzové madlo s figurálními motivy zvířecích hlav na koncích od sochaře Aleše Hvízdala. V madle je integrováno osvětlení lávky.

Po příchodu na druhý břeh Vltavy využívám možnosti pořídit si na okraji Holešovické tržnice do geocachingu fotografii k zalogování keše s názvem Kde je 25? V roce 2025 se totiž slaví 25 let geocachingu, 25 let nezapomenutelných dobrodružství, úžasných přátelství a objevování světa pomocí geocachingu. Na památku tohoto milníku spustila HQ Geocaching jedinou Locationless Cache, kterou najdete v roce 2025:

Úkolem je přidat jednu svou fotografii nebo osobní předmět vedle již existující pětadvacítky. V ideálním případě by 25 měla být na místě, které mohou ostatní navštívit, pokud budou znát souřadnice místa (doporučuje se jejich uvedení v logu). Pětadvacítka může stát samostatně nebo ne, může to být číslice nebo nápis, a to v jakémkoli jazyce. Stránka keše bude archivována a uzamčena 1. ledna 2026.

Kolem kostela sv. Antonína Paduánského, přes Štrossmayerovo náměstí...

... a kolem Veletržního paláce míříme do Královské obory známější jako Stromovka. Vznikla roku 1266 za Přemysla Otakara II. Její rozloha se v různých dobách měnila, dnes se rozkládá asi na 95 ha a slouží k rekreačním, sportovním a kulturně vzdělávacím účelům. V roce 1689 byla nákladem hraběte Kryštofa Vratislava z Mitrovic postavena Královská dvorana, lovecký letohrádek upravený v polovině 19. století ve stylu romantické gotiky na zahradní restauraci:

V roce 1882 ji získal do pronájmu živnostník Václav Šlechta a podle toho se jí dodnes říká Šlechtova restaurace neboli Šlechtovka. Přestala fungovat už v 60. letech minulého století, v letech 1978 a 1980 ji poničily požáry a pak řadu let chátrala. Od června 2017 probíhala rekonstrukce, pozastavená v roce 2020 z důvodu nedostatku financí...

Průchodem branou opouštíme Královskou oboru a kolem oblíbeného hostince Na Slamníku přicházíme k Lannově vile. Nechal si ji postavit významný podnikatel, mecenáš a sběratel umění svobodný pán Vojtěch Lanna ml. (1836–1909), který v roce 1866 převzal po otci řízení rodinné firmy, s níž výrazně přispěl k budování české sítě železnic. Na projektu Lannovy vily spolupracoval architekt Ignác Ullmann a jeho švagr Antonín Barvitius, dva čelní představitelé české neorenesance.

Od  Lannovy vily už to máme jen pár kroků k bráně do areálu Muzea literatury, cíle dnešního turistického pochodu:

Absolvujeme komentovanou návštěvu muzea, ale to už je námět článku, který následuje.