Komentovaná prohlídka Muzea literatury

Cíl turisticko-geocachingové akce Anno libri, kterou pořádaly KČT, oblast Vysočina a KČT, odbor GeoCesty Štoky ve spolupráci s KČT, odborem Praha Město, byl před Muzeem literatury. Jeho komentovanou prohlídku jsme si nenechali ujít.

Nachází se v pražské čtvrti Bubeneč na adrese Pelléova 44/22. Ulice se původně jmenovala Svatojiřská podle kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, který v Bubenči vlastnil pozemky. Když zemřel Maurice César Joseph Pellé (1863–1924), francouzský generál, který organizoval vznik československé armády, byla ulice o rok později přejmenována. Nikoli poprvé a rovněž ne naposled. Za okupace se z Pelléovy stala General Roettig-Strasse, a to rovněž rok po generálově smrti. V roce 1945 se vrátil název Pelléova, ale jen na pár roků – v letech 1951 až 1992 se totiž nazývala Majakovského...

Vila, v níž se Muzeum literatury nachází, patřila Petschkům, což byla vlivná česko-německá židovská dynastie obchodníků, podnikatelů, průmyslníků a bankéřů aktivní na konci 19. a začátku 20. století. Není bez zajímavosti, jak Petschkové ke svému příjmení přišli. Odvozují je totiž od názvu obce Pečky (německy Petschek) ležící asi 17 km na severozápad od Kolína. Když byl v roce 1787 vydán patent císaře Josefa II., podle kterého byl každý Žid povinen zvolit si podle vlastního úsudku stálé německé jméno a příjmení, začal první historicky doložený předek rodu používat příjmení Petschek.

Petschové byli nejbohatší podnikatelskou rodinou v českých zemích a jednou z nejbohatších v Evropě. Před první světovou válkou jim média přezdívala „rakouští Rockefellerové“ a později byli nazýváni „českými Rothschildy“. O jejich bohatství svědčí kromě Petschkova paláce na Novém Městě, který se za okupace stal nechvalně proslulou hlavní úřadovnou gestapa (dnes jej užívá Ministerstvo průmyslu a obchodu), také několik vil v pražské čtvrti Bubeneč. Například vila Otto Petschka v ulici Ronalda Reagana (do roku 2011 Zikmunda Wintra) je od roku 1945 je rezidencí velvyslance USA, ve vile Friedricha Petschka je velvyslanectví Ruské federace a vilu Berty Petschkové užívá velvyslanectví Čínské lidové republiky. Vila v Pelléově ulici byla v roce 1930 postavena pro Marianne Gellertovou rozenou Petschkovou (1896–1950). Architekt Max Spielmann ji navrhl ve stylu zvaném eklektismus, který se v architektuře projevuje používáním a napodobováním prvků z více uměleckých slohů:

Rodina Petschkova v roce 1938 emigrovala přes Velkou Británii do Spojených států a od ukončení druhé světové války zde až do roku 1983 sídlilo velvyslanectví Čínské lidové republiky. Po roce 1990 zůstala vila prázdná a jejímu dalšímu využití bránily soudní spory o vlastnictví. V roce 2005 převedla česká vláda vilu do majetku Památníku národního písemnictví, která v letech 2017–2021 provedl celkovou rekonstrukci. Od roku 2022 jsou zde veřejnosti přístupné sbírky Muzea literatury a objekt se objekt stal novým sídlem Památníku národního písemnictví, který postupně opustil Strahovský klášter. 

V přízemí vily je umístěna dlouhodobá výstava novodobé české literatury Rozečtený svět a prostor pro příležitostné výstavy. Na výstavní sály navazuje víceúčelový sál pro přednášky, semináře, konference, filmová představení, programy s literární tematikou a kulturní i společenské akce pro všechny věkové skupiny návštěvníků. Návštěvníci mají k dispozici i kavárnu a zázemí s prodejnou publikací, zpřístupněna je i rozlehlá zahrada.

Bronzová socha lva, který stojí v bojovém postoji a levou přední tlapou přidržuje československý státní znak, je dílem sochaře Bohumila Kafky. Jedná se o první odlitek vytvořený v roce 1936. Socha byla od roku 1989 umístěna na vnitřním nádvoří Strahovského kláštera a v roce 2022 byla přemístěna do zahrady Muzea literatury. Ve spodní části podstavce je po celém jeho obvodu umístěn plastický nápis: Může proniknouti k poznání všech věcí člověk, jenž se dá vésti přírodou a knihou. Rozměrnější verze tohoto díla byla v roce 1938 odhalena v Bratislavě jako součást pomníku Milana Rastislava Štefánika, kde lev se štítem symbolizoval československé legie, jež Štefánik organizoval. V roce 1940 byl původní bratislavský památník demontován a lev byl po zrestaurování znovu instalován na bratislavské nábřeží v roce 1988. 

Hlavní pořadatel akce Anno libri na svých webových stránkách píše: „Mě osobně potěšila přítomnost sochy lva v parčíku od Bohumila Kafky (která se sem přestěhovala ze Strahovského kláštera společně s Památníkem národního písemnictví), díky jejímuž autorovi se nám propojily projekty z let předchozích. Protože Bohumil Kafka je zároveň autorem jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově a sochy Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě. Kruh se uzavírá.“

Tím má owner na mysli dvě své předchozí turisticko-geocachingové akce Žižkův palcát 2024 a 200 let KHB v roce 2021.

*  *  *

V prvním patře muzea se nachází centrální studovna s oddělenými prostorami pro studium archiválií i sbírkových předmětů. Odborníci zde naleznou lístkové katalogy včetně přístupu do databází sbírky. Ve druhém patře jsou pracovny sbírkových oddělení a ekonomické oddělení. Prostory v suterénu byly určeny pro uložení a ochranu sbírky (depozitáře s klimatizací pro nejvzácnější archiválie a sbírkové předměty, konzervační a reprodukční dílny).

Pro návštěvníky je připraveno deset tematicky rozmanitých expozic, které vycházejí z archivů a fondů instituce, jedenáctý sál je věnován krátkodobým výstavám. V prvních dvou místnostech se nacházejí expozice „Čechy národních obrození“ s díly německých pražských literátů, židovských literátů a dvou osobností – Josefa Jungmanna a Bernarda Bolzana. Jungmann je představitelem teze o jednotnosti národa formovaného čistě jazykově, která nakonec nezvítězila, neboť se formovala nejen identita česky mluvících obyvatel, ale také národní identita německá a identita židovského obyvatelstva. Protipólem byly představy Bernarda Bolzana o jednotném národu, jehož příslušníci usilují o stejné společné blaho, byť různými mateřskými jazyky. I to byla v dobové realitě jen iluze.

V expozici „19. století v nás“ se nabízí otázka, zda má smysl číst české autory 19. století, zda jejich jména nepřežívají v našem historickém a literárním povědomí jen jako matné vzpomínky ze školních učebnic. Jiná expozice nese název „Jiná literatura?“ a představuje a věnuje se literatuře oficiální, samizdatové a exilové. Názvy pěti zastavení připomínají literární díla z období totality: Očitý svědek, Příběh inženýra lidských duší, Moc bezmocných, Řekni ďáblovi ne, Sólo pro psací stroj. Exponáty reflektují období 1948–1989 především prostřednictvím videí autentických výpovědí zakázaných autorů, které doplňují samizdaty a další doklady písemnictví z archivních a knižních fondů Památníku národního písemnictví. 

Největší pozornosti – alespoň v době naší návštěvy muzea – se těšil tzv. Panteon připomínající velké osobnosti našeho národa, které se svým životem, prací nebo bojem pro toto společenství obětovaly. Úcta k nim, k jejich dílu a odkazu se podobá úctě ke křesťanským svatým. Na texty a předměty každodenní potřeby představitelů českého literárního nebe se po většinu 19. století nahlíželo podobně jako na relikvie světců a světic. A tak zde kromě byst...

Bysty Karolíny Světlé a Josefa Kajetána Tyla

... nalezneme vyšívanou schránku na pečetní vosk a pečetítko Jána Kollára, dýmku a pivní půllitr Jakuba Arbesa, psací brk Josefa Dobrovského,...

... kazetu s kamínky sesbíranými Josefem Václavem Fričem a jeho spoluvězni ve vězení v Komárně (1851), žehličku z domácnosti Boženy Němcové,...

... hůl Elišky Krásnohorské, binokl Jana Nerudy, krabičku s kadeří vlasů Karla Havlíčka Borovského,...

... kazetu se stříbrným jídelním příborem Aloise Jiráska, či posmrtnou masku tváře a odlitek pravé ruky Františka Palackého, sejmuté sochařem Josefem Václavem Myslbekem. Opravdovou raritou je dar ruského anarchisty a revolucionáře Michaila Alexandroviče Bakunina Pavlu Josefu Šafaříkovi – dva úlomky pumy, které padly na pražskou univerzitu během revoluce roku 1848.

Závěr prohlídky patří výstavě Jsme Klub Rychlých šípů o zrodu jedné legendy na stránkách Mladého hlasatele 1938–1941. Výstava nabízí vůbec první příležitost spatřit v úplnosti originály komiksových stran z let 1938–1941:

Muzeum připravilo výstavu jako určitý „výstavní seriál“. Do čtyř časových epizod rozdělená expozice postupně představuje všechny dochované listy v kresbě Jana Fischera a Václava Junka a nabízí návštěvníkům příležitost porovnat si výtvarné ztvárnění se strojopisnými scénáři, které Jaroslav Foglar pro své kreslíře připravoval. 

Nejslavnější český komiksový seriál Rychlé šípy vycházel od prosince 1938 na stránkách časopisu Mladý hlasatel a ve třech ani ne tříletých epochách dal vzniknout strhujícímu seriálovému světu, který oslovuje zástupy čtenářů a čtenářek i více než 85 let od svého zrodu. Výstava vznikla ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara a s Ústavem pro českou literaturu AV ČR.