Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (III)

Z Machica do sedla Boca do Risco a návštěva Porto da Cruz

Auto necháváme na malém parkovišti na severním konci Machica a po schodech stoupáme na cestu, která nás přivádí na úzkou asfaltku k poslednímu domku ve svahu. Není zrovna „azuro“, ale ani zataženo, a tak doufáme, že pláštěnky zůstanou v batohu.

Napojujeme se na cestu (Vereda da Boca do Risco (VBR) a z 230 metrů postupně stoupáme do sedla Boca do Risco (360 m):

Vyšlápneme ještě nějaký kus doprava a výš, od patníku s vyhlídkou...

... se vracíme do sedla a pokračujeme pro změnu doleva po cestě Vereda do Larano:

Obdivujeme nádherně kvetoucí amarylky krásné (Anaryllis belladonna), pocházející z jihoafrického Kapska:

Asi po kilometru a půl zastavujeme na místě označeném na mapě jako přístřešek (žádný zde ovšem není), abychom poobědvali z vlastních zásob. Stejný nápad měla skupinka Čechů, která má v plánu – na rozdíl od nás – pokračovat dál až do městečka Porto da Cruz. My se vracíme do sedla...

... a abychom se nevraceli do Machica stejnou cestou, volíme neznačenou stezku, která vede víceméně souběžně. Po zhruba třičtvrtěkilometrovém klesání nás přivádí na značenou cestu LC (Levada do Canical). Jak její název napovídá, vede podél levády...

Opouštíme ji po 1,2 km a po schodech sestupujeme přímo k parkovišti, kde se k našemu fiátku připojil jeho bráška:

Přejíždíme do městečka Porto da Cruz ležícího v divoce zvlněné krajině sevřené ze tří stran masivními útesy a horami a z té čtvrté bouřlivými vodami Atlantského oceánu. Na první pohled upoutá mohutný sopečný vrchol Penha de Águia (Orlí skála) tyčící se do výšky 589 metrů s ostrým útesem přímo do oceánu. Kopec je z velké části porostlý hustými smíšenými lesy:

Porto Cruz je známé hlavně svou tradiční výrobou madeirského rumu. Návštěvu Rum factory, kde se toto tekuté dědictví ostrova vyrábělo, nemůžeme samozřejmě vynechat!

Kromě továrny je zde expozice historie výroby a prodejna, kde si můžete vybrat z desítek druhů lahví nejen rumu, ale i vína, takže jde o ideální místo pro pořízení suvenýru z Madeiry.

Tradiční Madeirský rum se v Rum factory vytváří pouze tradičními postupy. Svědčí o tom i fakt, že se zde rum vyrábí za pomocí původních párou poháněných strojů. Děje se tak zhruba jen tři měsíce v roce v období od dubna do srpna, neboť pouze v těchto měsících probíhá na Madeiře sklizeň cukrové třtiny, z jejíž čerstvé šťávy se Madeirský rum vyrábí. Madeirská cukrová třtina je použita pouze pro Madeirský rum, proto nese ochranné geografické označení I. G. (Indicacao Geográfica).

Cukrová třtina na Madeiře pokrývá zhruba 10 % veškeré zemědělské produkce na ostrově. V roce 2017 byla její produkce na Madeiře 12 000 tun a jen v Rum factory se zpracovalo 3 300 tun. Pro zajímavost dodejme, že na výrobu jednoho litru rumu (s 50 % alkoholu) je nutné zpracovat 12 kg cukrové třtiny.

Madeirský rum je důležitým artiklem ostrova neboť je, mimo jiné, i důležitou přísadou nápoje poncha. Tento ikonický nápoj se na Madeiře nabízí a konzumuje na každém rohu. Běžně se vyrábí z čerstvé pomerančové šťávy, medu a Madeirského rumu, obecný poměr je asi 4 díly šťávy, 4 díly rumu a 2 díly medu. Nápoj se podává čerstvý, přeceděný a s ledem. Kromě pomerančové šťávy se dělají i variace s marakujou, citronem či ananasem. 

*  *  *

Z Rum factory je to jen kousek na pahorek Pico do Fortim s ruinou malé pevnosti:

Je od ní krásný výhled na Orlí skálu,...

... na místo využívané ke koupání a na osamělou skálu v moři:

Důležitou památkou přímo v centru města je kostel Panny Marie Milostivé (Igreja da Nossa Senhora da Graça). Během času prošel několika rekonstrukcemi, které mu daly současnou podobu. Poslední strukturální rekonstrukce se datuje do roku 2000, kdy byla zrekonstruována střecha a provedeny některé interiérové renovace, zejména v centrální části presbytáře.

Nedaleko od vchodu do kostela obdivujeme krásnou plumérii, opadavý strom původem z tropické Ameriky s květy bílými, růžovými i jinak zbarvenými:

Přejíždíme jen pár kilometrů do části Porta da Cruz zvané Terra Baptista, auto necháváme na parkovišti u hřiště a vydáváme se na l levadu do Castelejo. Inspiraci jsme čerpali už doma (a nejen tentokrát) na blogu české majitelky bytu na Madeiře https://lenkacestounecestou.cz. 

Nepříliš známá leváda rozhodně svou krásou nezaostává za těmi známějšími, cestou se kocháme krásným výhledem na Orlí skálu, okolní hory a údolí.

Moc daleko nejdeme a stejnou cestou se vracíme k autu.

Následovat bude článek Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (IV)