Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (X)

Leváda Fajã do Rodrigues a městečko São Vicente

Z Porto Moniz odjíždíme směrem na São Vicente. Po výjezdu z tunelu, ještě než vjedeme do městečka, zastavujeme na malém parkovišti, abychom se pokochali vysokým vodopádem padajícím ze skály v těsném sousedství silnice:

Projíždíme městečkem, zastavujeme na parkovišti Parque Empresarial Ginjas a vydáváme se na trasu PR 16 Levada Fajã do Rodrigues. V jednom místě se nám odkrývá krásný výhled...

... a velkým zpestřením cesty zalesněným terénem podél levády jsou tři tunely! První je kraťoučký, druhý trošku delší, kde sice je vidět na konec, ale čelovka se hodí. Místy je tunel vysoký asi 160 cm, tak je třeba se mírně sehnout. V tunelu není cestička vedle levády široká, takže výhodou je menší batůžek, aby se mohl člověk tisknout víc ke skále. S velkým batohem si to nedovedu moc představit...

Třetí tunel je dlouhý asi jeden kilometr, tam už se bez čelovky (nebo alespoň baterky v ruce) neobejdete. Za ním leváda končí, takže se otáčíme a stejnou cestou se vracíme zpět:

Autem sjíždíme opět do São Vicente, ale než se pustíme do centra, odbočujeme na malé parkoviště pod kaplí de Nossa Senhora de Fátima:

Podél schodiště k ní vede křížová cesta,...

... s krásným výhledem:

São Vicente je označováno za nejhezčí město Madeiry. Je zasazeno do úzkého údolí táhnoucího se od pobřeží Atlantiku do vnitrozemí, kde se rozšiřuje ve zvlněné zelené louky poseté vilkami a statky.

Zaparkujeme malého fiátka a jdeme si prohlédnout městečko. Malému historickému centru dominuje krásný kostelík typicky koloniálního stylu Igreja de São Vicente. Původ tohoto náboženského prostoru a jeho farnosti ovšem sahá asi o 600 let zpět, přesněji do 15. století. Sídlem farnosti, jedné z nejlidnatějších v té době, se stala primitivní kaple na počest svatého Vincence. O několik let později, na konci 17. století, byl postaven mateřský kostel svatého Vincence, který byl považován za nové sídlo farnosti. Kostel, jak ho známe dnes, se skládá z průčelí s trojúhelníkovým štítem zakončeným křížem, zdi s falešnými bosážními římsami a krásné zvonice:

Interiér je vyplněn různými druhy umění: malbami na plátně i na stropě, dřevěnými řezbami...

... a dlaždicemi:

Kostel by měl navštívit i ten, kdo je zvědavý, jak městečko vypadalo dříve, a prohlédnout si nástropní fresku, která zobrazuje svatého Vincence žehnajícího městu:

Podruhé je sv. Vincenc zpodobněn nad bohatě zdobeným, zlaceným hlavním oltářem, tentokrát jak světí loď. Ve vykachlíčkovaném baptisteriu stojí kamenná křtitelnice:

Při procházce uličkami si fotím auto z pivovaru,...

... jehož dobré pivo po večer upíjíme. Samozřejmě láhvové...

Po dřevěném mostě přecházíme přes řeku přitékající údolím z jihu,...

... která se zde vlévá do moře. Dnes v jejím korytě moc vody není:

Na druhém břehu procházíme krátkým tunelem ve skále...

... a míříme k malé kapli ve skále mezi dvěma mosty. Kaple pochází z konce 17. století a postavili ji zde proto, že podle legendy se na tomto místě zjevil na skále svatý Vincent.

Opouštíme São Vicente a po pár kilometrech směrem na Seixal zastavujeme na vyhlídce na Cascata do Véu da Noiva, vodopád Nevěstin závoj, jeden z nejznámějších a nejfotografovanějších vodopádů na Madeiře. Dosahuje výšky okolo 90 metrů a je vyústěním kaňonu Delgado.

Další – a delší – zastávku si děláme v městečko Seixal. Osada byla založena  roku 1553 o původu jejího názvu se vedou polemiky. Název Sexial však s největší pravděpodobností může být odvozen od slova „seixo“, což v překladu znamená kámen nebo oblázky.

Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel je pěstování vinné révy (právě zde se pěstuje odrůda vinné révy Sercial, která je základem suché varianty madeiry), dále rybolov a turistický ruch. Stejně jako v Porto Moniz i tady jsou lávové bazény lákající ke koupání. Jdeme se k nim podívat, stejně jako ke kostelu a nakonec sedíme u stolků pod stromy rychlého občerstvení a pochutnáváme si na čerstvém špízu připraveném na vavřínovén dřevě.

Následovat bude článek Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (XI)