Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (IX)

Na dnešek máme v plánu lokalitu Rabaçal, pro pěší turistiku jedno z nejnavštěvovanějších míst na Madeiře a jednu z hlavních levádových oblastí

Leží v místě, kde se plochá a strohá náhorní plošina s nízkou vegetací postupně propadá do hlubokých údolí porostlých původními vavřínovými lesy a táhne se asi dvacet kilometrů severozápadním směrem až k oceánu. 

Rabaçal je velmi vlhkým místem, kde pramení mnoho vodních toků, které se nakonec spojí v nejdelší madeirskou řeku Ribeira da Janela. Začíná zde několik oblíbených tras, z nichž dvě patří k nejznámějším a také k nejvíce frekventovaným: Levada do Risco – cesta k jednomu z nejvyšších vodopádů na Madeiře (přes 100 metrů) a Levada das 25 Fontes – cesta k soustavě malých vodopádů.

Hlavní parkoviště (zdarma!) leží na vnitrozemské silnici ER 105 spojující horské sedlo Encumeada s městem Porto Moniz. Dříve se prý dalo sjet až k lesní hájence, ve které je dnes občerstvení s kavárnou Rabaçal Nature Spot Café, dnes to však už není možné, a tak je třeba od parkoviště k východišti levád sejít ještě dva kilometry po asfaltce.

*  *  *

Po takřka nezbytném kafíčku sestupujeme po schodech k Levadě das 25 Fontes, podél níž pak víceméně po vrstevnici pokračujeme hustým vavřínovým lesem...

... a vřesovcovými porosty s všude visícími pruhy lišejníků:

Prastaré stromy sklánějící se nad levádu vytvářejí místy hotové přírodní zelené tunely, aby se po pár metrech na chvilku rozestoupily a nabídly úchvatné výhledy na zelená strmá údolí. Trasa má označení PR 6, je dlouhá zhruba 2,5 km jedním směrem a čeká nás tu i nějaké převýšení. Leváda končí u vodopádu, do kterého mimo hlavního proudu padá i dalších 24 drobných pramenů:

Cestička vedoucí podél zavlažovacího kanálu je místy velmi úzká, avšak na místech, kde je to třeba, je vybudované zábradlí:

Stejnou cestou se vracíme k turistickému rozcestníku a pokračujeme po cestě PR 6.1 podél Levady do Risco, nejkratší a nejoblíbenější levády v oblasti Rabaçalu. Vede k největšímu místnímu vodopádu Risco:

Není sice nikterak vodnatý, ale efektivně padá ve dvou kaskádách ze skály, čímž převyšuje na velmi krátké vzdálenosti více než 100 metrů. Chvíli sledujeme dva slaňující odvážlivce...

... a vracíme se až k chatě Rabaçal Nature Spot Café. Před další cestou posedíme, dáme si kofeinový doping a vydáme se na trasu PR 6.3 k úžasnému vodopádu padajícímu do jezírka Lagoa do Vento:

Vracíme se malý kousek k rozcestníku...

... a pokračujeme podél levády po trase PR 6.2...

... k jezírku Lagoa do Lajeado:

Dojdeme až k vyhlídce na Canyon Lajeado,...

... ale výstup na Pico Fernandes (1403 m), byť ne příliš vzdálený, si už z časových důvodů musíme odříct. Vracíme se k již známému rozcestníku a pokračujeme od něj rovně stále po PR 6.2 podél Rozmarýnové levády, v originále levada do Alecrim, až na parkoviště k autu.

Následuje článek Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (X)