Dvanáct dní na Ostrově věčného jara(XIII)

Poslední den na Madeiře

Opouštíme Porto Moniz a odjíždíme ze severního pobřeží přes São Vicente napříč ostrovem na pobřeží jižní. Naším prvním cílem je monumentální prosklená vyhlídka Cabo Girão západně od Funchalu. Se svými 589 metry nad hladinou oceánu je nejvyšším útesem na Madeiře a druhým v Evropě. Od roku 2023 se za vstup platí dvě eura, parkoviště je bezplatné.

Poskytuje úžasné výhledy na okolní krajinu, východním směrem na městečko Câmara de Lobos 

i devět kilometrů vzdálený Funchal. Západním směrem je zatravněná plošina, odkud občas startují paraglaidisté.

 Prosklené dno, které trčí přes hranu útesu, nabízí pohled dolů na řadu úhledných políček fajás na pobřeží,...

... k nimž byl do roku 2003 jediný přístup lodí. V srpnu téhož roku byl pro farmáře na vedlejším útesu<, na místě zvaném Rancho, postaven nákladní výtah a posléze lanovka se dvěma kabinkami po osmi místech.

Od vyhlídky se vracíme na dálnici a pokračujeme do Funchalu. Odbočujeme na silnici ER 107 Estrada da Eira do Serrado, která stoupá nekonečnými serpentinami a končí parkovištěm, kde je hotel s restaurací, kavárna a prodejna dárkových předmětů.

Pěšky pokračujeme po dlážděném chodníku se zábradlím na vyhlídku Eira do Serrado: 

Nachází se ve výšce 1096 m a nabízí doslova dechberoucí výhled na Údolí jeptišek, Curral des Freiras, v němž se rozprostírá stejnojmenná malebná vesnička. Dno údolí není rovné, a tak je vesnička vybudována na terasách ve strmých svazích. Údolí je ze všech stran vroubeno rozeklanými štíty, které jsou dnes z větší části zalesněné.

V roce 1566 se sem před piráty, kteří napadli hlavní město Funchal, schovaly jeptišky z tamního kláštera Santa Clara. Už odtud dávno odešly, ale název vesnice zůstal nezměněn. Dnes poskytuje domov asi třem tisícovkám obyvatel. Původní název obce byl před příchodem jeptišek jen Curral, nebo Curral da Serra, což bylo pojmenování pro ohradu pro dobytek. Ve zdejších horách se na travnatých pláních pásl dobytek již na přelomu 15. a 16. století.

Až do roku 1959 byla vesnice izolována od zbytku ostrova, přístup byl umožněn pouze po klikaté horské stezce pro pěší přes sedlo Eira do Serrado. Dnes už je spojena s okolním světem dlouhým silničním tunelem, díky kterému mohou místní obyvatelé dopravovat své výrobky a zboží do nedalekého Funchalu. Hlavním způsobem jejich obživy je zemědělství a chov dobytka. Okolní půda je poměrně úrodná, proto se zde daří pěstovat ovoce, zeleninu i vinnou révu. Svahy kopců pokrývají sady jedlých kaštanů, z jejichž plodů se vyrábí licor de castanha a také se z nich peče chléb. Díky hojnosti těchto plodů vznikla v Curral das Freiras tradice Kaštanového festivalu, který se koná pravidelně 1. listopadu.

Vracíme se k autu, stejnou cestou sjíždíme do Funchalu a jedeme po dálnici až do malé čtvrti Garajau mezi Funchalem a městečkem Caniço. Na vyhlídkové plošině na mysu Garajau byla v roce 1927 ve stylu art deco postavena dvacetimetrová socha Krista, ne nepodobná známějším sochám v Riu de Janeiro či Lisabonu:

Její stavbu financovala jedna místní zámožná rodina. Hledí na oceán, konkrétně k jihu, a má ochraňovat rybáře. V noci je osvětlená a pro pobřežní plavbu má orientační význam jako maják.

Když jsme se dostatečně pokochali výhledem na divoké útesy i zastavěný pás města Funchalu...

... a „odlovili“ kešku, vracíme se na parkoviště a odjíždíme do Santa Cruz. Na parkovišti před letištěm opouštíme auto, klíčky vhazujeme do schránky a jdeme na letiště.