Den otevřených dveří na zámku Valeč

Po slavnostním zpřístupnění rodného domu Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích spěcháme na zámek Valeč, na jehož prohlídku máme vstupenky zarezervované na 16:30 hod.

Oficiální slavnostní otevření Hotelu zámek Valeč s bohatým programem pro dospělé i děti přilákalo v průběhu dne více než 4 000 lidí. Prohlídky interiérů zámku probíhaly od 10 hodin a  pro velký zájem byly ukončeny až po 21. hodině, přestože podle programu měly končit v 18 hodin. Během této doby si interiéry prohlédlo 3 700 návštěvníků. Ti, kteří znali zámek jako trosku, mohli porovnat, jak se zámek za několik málo roků změnil.

Pro děti byl připraven bohatý program, při kterém si mohli nejen hrát, ale také soutěžit nebo vytvářet svá první umělecká díla v rukodělných dílničkách. K dispozici měly trampolínu a velký skákací hrad, velký zájem také měly o kouzelnou cestu plnou překvapení a soutěží, která vedla v okolí zámku.

Na pódiu vyhrávala Boršičanka a několik zajímavých a poutavých vystoupení měla skupina historického šermu Markus M z Přerova. Na své si přišli i vyznavači dobrého jídla a pití, kteří mohli ochutnat dobroty sladké i slané, teplé i studené, pevné i tekuté.

O Valči je první písemná zmínka z roku 1294, kdy v listině sepsané v Praze Oldřich z Hradce odporučil své statky králi Václavovi v případě, že by zemřel bez dědiců. Mezi jeho moravskými statky je uváděna Waltz (Valeč). Další písemná zmínka je až z roku 1365, kdy Valeč odstoupili její majitelé Jan a Jindřich z Meziříčí Markétě, vdově po Půtovi z Vildenberka. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1406, kdy markrabě Jošt daroval Valeč s tvrzí a dvorem a dalším majetkem Mikuláši z Mochova. Po zničení tvrze ve druhé polovině 15. století ve Valči nějakou dobu panské sídlo nebylo. Zámek postavil před rokem 1534 Smil Osovský z Doubravice, který roku 1531 získal valečské zboží od Jana z Pernštejna. Po něm je vlastnil jeho syn Burian a po roce 1567 Vanečtí z Jemničky, za nichž nejspíše došlo k dalšímu zvelebování zámku. Stavební vývoj objektu v rozhodujících rysech patrně dokončili po třicetileté válce Březničtí z Náchoda. Po roce 1785, za rodiny Hessů, ztratil valečský zámek svou rezidenční funkci a byl posléze upraven na kanceláře, byty úředníků a lihovar. Vystřídalo se ještě pár majitelů, než zámek po první světové válce koupil legionář a starosta Sokola v Hrotovicích Jaroslav Odehnal. Ten adoptoval Jaroslavu Obrátilovou, která Valeč zdědila. V roce 1940 se vdala za Vladimíra Malíka a roku 1953 jim byl zámek vyvlastněn. Užívalo jej JZD, mimo jiné jako sklad zeleniny a stáje. V roce 1973 začal místní národní výbor s rekonstrukcí, která byla v roce 1989 zastavena. V roce 1991 byl zámek ve značně zdevastovaném stavu vrácen Malíkovým. Ti na jeho opravu neměli finanční prostředky, a proto se mnoho let snažili zámek prodat. To se podařilo až roku 2008, kdy jej koupil majitel hrotovické stavební firmy V-STAV Ing. Bronislav Vala a v roce 2011 začal s velkolepou a rozsáhlou rekonstrukcí nejen zámku, ale i přilehlého parku se dvěma rybníky a okolními budovami – bývalými chlévy. Po dvou letech intenzivních prací byl na zámku dnes, 22. června, proběhlo oficiální uspořádán Den otevřených dveří a od zítřka bude uveden do provozu jako zámecký hotel. Svým hostům poskytuje ubytování v osmi historických a 54 moderních pokojích, zámeckou jídelnu, šenk, stylové vinárny a reprezentativní prostory pro pořádání kulturních a společenských akcí, svatebních obřadů a hostin, seminářů a školení. Prohlídky prostor zámku budou prý probíhat i nyní po uvedení hotelu do provozu.

Po prohlídce interiérů zámku se vracíme k autu a jedeme přes Třebíč do obce Štěměchy. Odbočujeme vlevo a zastavujeme za Dašovským mlýnem, v němž je nedávno otevřené Muzeum mlynářství a venkovského života.

Vypráví se o něm pověst, zasazená do roku 1689. Tehdy zde žil mlynář se ženou, třemi sny a dcerou Marianou (Mařenkou), která vynikla nejen krásou, ale i srdnatostí. Odvahou. Po třicetileté válce, kdy byla celé země zpustošená a všude se potulovaly lupičské bandy, byl i dašovský mlýn častým cílem lupičů. Mariana prý uměla zacházet s puškou lépe než její bratři a proslula jako nebezpečná ochránkyně mlýna. Osudného dne ji prý její otec poslal do Štěměch pro kvásek na pečení chleba, Mariana se opozdila a vracela se pozdě večer.  Na cestě ji přepadl neznámý vrah a zavraždil ji. Na místě vraždy dal její otec položit kámen s křížem a nápisem Mariana 1689, aby se na ubohé děvče nezapomnělo. Kámen zde prý stojí dodnes, jenom byl při rozorávání mezí o několik metrů posunut. Lidé na počest Mariany pojmenovali kopec a později i rozhlednu.

Mařenka je svými 711 metry nejvyšším vrcholem Třebíčska a na jejím vrcholu je osazen čtyři metry vysoký betonový pylon, který byl jako bod stabilního katastru vytyčen již v roce 1822 a v roce 1926 byl zařazen do jednotné trigonometrické sítě. Od 27. října 2012 na něm (díky třímilionové dotaci Regionálního operačního programu Jihovýchod) stojí rozhledna postavená podle projektu Ing. Arch. Martina Fraňka. Spodní třetinu tvoří železobetonový tubus v půdorysném tvaru sférického trojúhelníku, který je z vnější strany obezděn „nadivoko“ žulovými kameny, zbývající část rozhledny tvoří dřevěná příhradová konstrukce zpevněná ocelovými táhly. Celková výška rozhledny je 31 metrů, na vyhlídkovou plošinu ve výši 28 metrů vede 156 ocelových schodů. Stříška je osazena fotovoltaickým panelem, který dodává elektrickou energii leteckému majáčku, protože Mařenka se nachází na trase leteckého koridoru a proto také její konstrukce nepřesahuje okolní les o více než pět metrů. Původní dřevěnou rozhlednu, postavenou zde v roce 1941, zapálil blesk při silné bouřce 24. června 1957 a několik pokusů o její obnovu bylo korunováno úspěchem až když se sedm okolních obcí v roce 2003 spojilo do Mikroregionu Podhůří Mařenky, kterému se podařilo získat dotaci.

Kolem Dašovské studánky se vracíme k autu a místního starousedlíka se ptám, kde bychom našli onen kámen. Ukazuji mu jeho vyobrazení v knize,  ale marně, v životě prý o něm neslyšel...