Podél říčky Kamenice

Ačkoliv říčka Kamenice protéká Kamenicí, nejmenuje se tato Kamenice nad Kamenicí anóbrž Kamenice na Lipou.

Prvními doloženými majiteli kamenického panství byl rod Benešoviců, z nichž vynikl Dobeš z Bechyně, rádce krále Karla IV., připomínaný v letech 1312–1359, který postavil na kopci Bradlo kapli sv. Máří Magdaleny a zřídil při ní poustevnu. V druhé polovině 16. století se stali pány města Malovcové, za jejichž působení došlo k velké přestavbě zdejšího zámku. Díky sňatku s Annou Magalenou Malovcovou se stal majitelem panství hejtman Bechyňského kraje Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť, který se zúčastnil stavovského povstání proti Ferdinandovi II. a v roce 1622 mu byl veškerý majetek zabaven. Během 17. a 18. století se na kamenickém panství střídaly různé rody, posledním byla v letech 1831–1945 rodina vídeňského bankéře Jindřicha Geymüllera.

Auto necháváme nedaleko restaurace Beseda a než se vydáme na vycházku, jdeme se podívat na smírčí kámen zazděný do nedaleké zdi plotu.

Upravenou Masarykovou ulicí přicházíme k nádraží úzkokolejné dráhy, které nás sice nijak neuchvátilo, nicméně v celostátní soutěži O Nejkrásnější nádraží v ČR získalo druhé místo za malebnost, osobitost, květinovou výzdobu a za kvalitní péči o prostředí cestujících. Stanice se nachází na trase jedné z posledních provozovaných úzkokolejných lokálek v Čechách.

Dostáváme se na cestu s místním speciálním značením, po které míříme nejprve ke starému kamennému mostku a pak na lesní hřbitov Bradlo.

V roce 1348 zde nechal výše uvedený Dobeš z Bechyně postavit kapli sv. Máří Magdaleny a při ní zřídil poustevnu. Kaple byla původně otevřená, postavená na osmistěnných základech, ale roku 1595 byla zazděna. Geymüllerové (také již zmínění) pod ní roku 1841vybudovali hrobku, jejíž vchod kryje železná deska o hmotnosti 1100 kilogramů.

Od kaple sestupujeme křížovou cestou, která byla zřízena Marií Terezií z Golčů roku 1765 a původně vedla podél cesty od Zámeckého rybníka na vrch Kalvárii, dnes zvaný Melíšek. Na lesní hřbitov byla přemístěna v roce 1806, v letech 1991–1993 byla akademickým sochařem Vladimírem Krninským restaurována a osazena obrazy od Romana Brichcína.

Vracíme se na „Procházku“ a k železničnímu přejezdu právě přijíždí úzkokolejný vláček od Jindřichova Hradce.

Pokračujeme proti toku Kamenice, pozornost věnujeme vodníkovi, zatímco zámek s parkem na druhém břehu necháváme zatím bez povšimnutí.

Na hrázi Zámeckého rybníka se napojujeme na naučnou stezku Vítězslava Nováka, jejíž panely nás postupně seznamují s přírodou, lesním hospodářstvím a zajímavostmi Kamenicka. Prochází anglickým lesoparkem Hamerky, který získal jméno podle hamrů založených roku 1799 tehdejším majitelem panství Janem Nádherným. Parkové osázení bylo provedeno v roce 1850 po omezení výroby v železodílnách.

Z časových důvodů končíme na břehu Pecovského rybníku a další úsek s modřínovou alejí a myslivnou Johanka, kde se narodil skladatel Vítězslava Nováka, si musíme nechat na příště.

Vracíme se k zámku a jdeme se samozřejmě podívat do parku.

Renesanční budova zámku s arkádovým nádvořím a se zahradou vznikla v letech 1580–1583 na místě hradu ze 13. století. Do současné podoby byl zámek přestavěn ve stylu pozdního klasicismu počátkem 19. století. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a byla v něm zřízena dětská ozdravovna. Od roku 1998 přešel do správy Uměleckoprůmyslového musea v Praze a po rozsáhlé obnově v letech 1998–2004 byla v přízemních renesančních prostorách severního křídla otevřena stálá expozice historických hraček ze sbírky F. Kyncla a kovaných prací ze sbírky UPM, v jižním křídle jsou expoziční a výstavní prostory městského muzea, společenský sál a studijní depozitář nábytku.

Před zámkem byla 21. října 1995 při oslavách 125. výročí narození hudebního skladatele Vítězslava Nováka odhalena jeho bysta, dílo akademického sochaře Jana Kodeta.

Z jižní strany k zámku přiléhá zámecká zahrada, jejíž dominantu tvoří památná lípa, která dala městu jméno. Podle Augusta Sedláčka byla vysazena roku 1248. Roku 1824 blesk srazil její korunu a ponechal z ní jen malé torzo, které dnes měří pouhých 4,5 metrů do výšky.

Přízemní větve mají v současné době rozpětí dvacet metrů a obvod kmene u země je kolem šesti metrů. Lípa má v Kamenici dvě následovnice: jedna byla zasazena v roce 1919 na náměstí pod starobylou kašnou a druhá je přímo v zámeckém parku.

Vracíme se do Pelhřimova a spěcháme na náměstí, kde probíhá den rekordů. V jeho rámci organizuje Rudolf Ropek, autor turistických vizitek, trochu recesistický rekord Nejvíc lidí s turistickým deníkem na jednom místě. Ze společné fotografie chce udělat absolventskou vizitku, kterou pak účastníkům rozešle. A tak se usazujeme na lavicích před pódiem, na němž zpívá Naďa Urbánková, máváme nad hlavou turistickými deníky a fotíme se.

Využíváme bohatých možností občerstvení a poté opět vyrážíme za poznáním. Naším cílem je zřícenina hradu Choustník. Auto necháváme ve vsi a šlapeme značenou lesní cestou vzhůru. Vstupné ve výši pětadvaceti korun je příjemným překvapením, i když je pravda, že prohlídka je individuální s možností zakoupení tištěného průvodce.

Choustník je hrad podunajského typu, který se z bavorského a rakouského Podunají rozšířil téměř výhradně jen do oblasti jižních a jihozápadních Čech. Na rozdíl od sasko-hesenského typu je jeho charakteristickou součástí velká čtverhranná věž. Ovšem na rozdíl od většiny tamních hradů jsou obě věže, patrně vzhledem k pozdnímu vzniku hradu, určeny už jen výlučně obraně. Choustník je navíc pozoruhodný tím, že zároveň představuje dvojhrad, německy nazývaný Ganerbenburg.

Hrad dal ve 2. polovině 13. století postavit Beneš, syn Hroznaty z Poděbrad v místě, kde přes potok přecházela dálková cesta z Vitorazska kolem hradu Landštejna na Chýnov a odtud dál přes pozdější Tábor na Prahu. Jeho synové, Jan a Beneš z Choustníka, hrad roku 1322 nabídli Petrovi z Rožmberka výměnou za jiné lokality. Ve smlouvě uvedli, že jej měli „mezi sebou rozdělený“, byl to tedy dvojhrad. Za Rožmberků došlo ke druhé etapě výstavby hradu, hlavně ke zdokonalení opevnění. V 15. století, v době husitských válek, sloužil hrad jako pevná opora katolických pánů, zejména Oldřicha z Rožmberka. Velký význam měl i za vlády krále Jiřího z Poděbrad. Syn Oldřicha z Rožmberka, Jan se po řadě ústupků s králem nakonec sblížil, a ač sám katolík, stal se dočasně královým spojencem proti jednotě katolických pánů. Choustník se tak stal střediskem válečných příprav. Jan z Rožmberka ovšem nebyl zdatný válečník, proto utrpěl velké škody na svém majetku. Byl nucen postoupit hrad Zdeňkovi ze Šternberka, který jej pak musel vrátit pod nátlakem hrozeb okolní šlechty. Ke konci 16. století byl hrad obydlen jen purkrabím a hradní posádkou, ponenáhlu začínal upadat a chátrat.

Kružbové okno ve východní zdi jižního paláce většího hradu

Poslední zastávkou jsou Krátošice. Na Čermákově vrchu přístupném z obce polní cestou po modré turistické značce se nachází rozhledna, vlastně věž mobilního operátora s vyhlídkovým ochozem.

V minulosti zde stály postupně dvě triangulační věže, ta poslední ještě na počátku 90. let 20. století. Navázat na tradici rozhlížení z tohoto místa se snažilo vedení obce na konci 90. let 20. století, kdy si nechalo vypracovat projekt dřevěné rozhledny. Jeho realizace však přesáhla možnosti obce, a tak se její představitelé dohodli s firmou Radiomobil. Věž byla vystavěna podle projektu ing. Pavla Konopy nákladem necelých 3 mil. Kč, slavnostní otevření proběhlo 5. května 2001.

Pohled do dáli, na kopci je Choustník

Pohled dolů