neděle 25. března 2018

Co jsem také přečetl____Limonádový Joe

Bláznivá komedie o pistolníkovi, který je ztělesněním všeho dobrého, šíří abstinenci a především Kolalokovu limonádu

Po zhlédnutí výstavy uspořádané na zámku ve Chvalech ke 100. výročí narození Jiřího Brdečky (více o ní naleznete na tomto blogu zde) si musím jeho román Limonádový Joe znovu přečíst – snad po třech desítkách let. Na rozdíl od stejnojmenného filmu, který jsem viděl nesčíslněkrát.
V Trigger Whisky Saloonu, který stojí v městečku Stetson City kdesi na Divokém západě, se strhne rvačka. Majitel podniku Doug Badman uklidní rozvášněné pistolníky vystoupením kabaretní tanečnice, „arizonské pěnice“ Tornáda Lou, která zpívá o šampionovi svého srdce, na něhož stále čeká v naději, že ji učiní jinou, lepší. Právě když se pistolník Grimpo chystá vypít svého oblíbeného „supercloumáka“, objeví se v saloonu pan Goodman s dcerou Winnifred, kteří se snaží pomocí letáků a písně odvrátit pistolníky od pití alkoholických nápojů. Jedinou odezvou jsou jim urážky. Tu se však objeví sličný kovboj v bělostném oděvu, poručí si sklenici Kolalokovy limonády, hravě donutí Grimpa, aby se omluvil půvabné plavovlasé Winnifred, a než odjede, stačí ještě zlikvidovat bandu bankovních lupičů a probudit v srdcích Winnifred i Tornáda Lou hlubokou lásku. Zanedlouho se Trigger Whisky Saloon ocitne na pokraji bankrotu, protože pistolníci popíjejí v sousedství, v Goodmanově nealkoholickém baru. Na scéně se objeví Badmanův bratr Horác, padouch Hogofogo, přetáhne je zpět k whisky a unese Winnifred, které se chce chlípně zmocnit. Limonádový Joe vše vidí díky fatě morganě a dívku zachrání. Vyzná jí lásku a pak se vydá zachránit podnik jejího otce před zánikem. Hravě si poradí s pistolníky, ale podlehne zákeřné léčce, kdy je mu ve sklenici Kolalokovy limonády podstrčena lihovina. Když dojde na mučení hlavního hrdiny, poskokové Horáce Badmana si pro něj připraví to nejhorší: ničí jeho pečlivě střižený bílý oblek a pálí mu doutníkem ozdobný šátek kolem krku. Absurdní rozuzlení pak ukáže, že láska a boj dobra proti zlu jsou sice důležité, ale v duchu hesla „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!“ je ze všeho nejpodstatnější rodinný byznys. Jenže kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp, protože ani takové drobnosti, jako je dvojitý průstřel srdce, nemohou hrdinu v bílém rozházet.
To je v kostce obsah filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera, jedné z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých filmových komedií, která formou parodie vzdává hold americkým westernům němé éry a často využívá pro ně typické formální postupy, které však komicky upravuje. Hned v první scéně je tak možné vidět domněle němou rvačku v saloonu, typicky zrychlenou a doprovázenou ve zvukové stopě jen pianem. Tvůrci také využili metody užívané u černobílých filmů – virážování neboli zbarvení částí filmového pásu k naznačení atmosféry či denní doby. Při tanečním vystoupení Tornádo Lou se obraz zbarví do ruda, noční scény zase indikuje modrá tonalita. Filmová verze se velmi líbila Henrymu Fondovi, který také hrál v několika westernech, získala Stříbrnou mušli na MFF v San Sebastianu.
Předloha k „Limonádníkovi“, jak se mu někdy říká, vznikala ve čtyřicátých letech jako zábavné čtení na pokračování pro časopis Ahoj a teprve později nastoupila úspěšnou kariéru knižní (a pak i divadelní). Je brilantní parodií na někdejší rodokapsové kovbojky, ale zároveň historicky přesnou studií o životě a poměrech na americkém Divokém Západě sedmdesátých let 19. století. Napsal ji totiž nadšenec, který podrobně a pečlivě prostudoval dobu, zvyky, zbraně, vztahy a chování tehdejších lidí. Formou nadsázky zesměšňuje hlavního hrdinu a celou pistolnickou legendu, epizodické postavy však jsou většinou autentické (Buffalo Bill, Billy the Kid, bratři Earpové, Divoký Bill). 
Závěrem dlužno podotknout, že filmy se často příliš nedrží své předlohy a stejně tak je tomu i v tomto případě... Film je zato mnohem vtipnější, navíc chytlavé texty písniček, stejně jako mnohé repliky, časem doslova zlidověly.
*  *  *
Jiří Brdečka (1917–1982) se narodil v Hranicích na Moravě, po maturitě nastoupil ke studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, avšak studia musel předčasně ukončit, když nacisté uzavřeli vysoké školy. Po válce se stal redaktorem Lidových novin, ale v roce 1949 změnil místo a stal se v Čs. státním filmu scenáristou, dramaturgem a filmovým režisérem. Je rovněž autorem tří úspěšných knih – kromě legendárního Limonádového Joea (1946) také Koltů bez pozlátka (1956), které se řadí do literatury faktu, a povídkové sbírky Faunovo značně pokročilé odpoledne (1966). Jedna z povídek se později stala námětem pro film Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) s Leošem Suchařípou v hlavní roli.

Žádné komentáře:

Okomentovat