Neděle s Limonádovým Joem

Na Chvalském zámku v Praze probíhá do konce března mimořádná retrospektivní a interaktivní výstava Jiří Brdečka: 100 let – od Limonádového Joa k zázrakům animace

Ves Chvaly byla v roce 1943 připojena k Horním Počernicím, které byly v roce 1969 povýšeny na město a v roce 1974 připojeny k Praze (a začleněny do městského obvodu Praha 9). V roce 1990 došlo k transformaci na městskou část Praha-Horní Počernice, která se od 1. ledna 2002 nazývá Praha 20. 
Z roku 1428 pochází nejstarší zmínka o zdejší gotické tvrzi. V roce 1652 se Chvaly staly majetkem jezuitského řádu, tvrz v roce 1734 vyhořela, jezuité ji přestavěli na renesanční zámek a poškozenou kapli sv. Anny přebudovali na kostel sv. Ludmily. Po zrušení jezuitského řádu přešel zámek v roce 1773 pod správu Zemského studijního fondu, po roce 1918 byl spravován ministerstvem zemědělství. V roce 1950 byl dvůr se zámkem převeden do majetku Československých státních statků a v roce 1955 jej dostal do užívání Státní statek Praha. To už byly obvodové zdi tak narušeny, že hrozilo jejich zřícení. V osmdesátých letech se na střechách zámku kladla nová krytina a objekt se postupně uvolňoval od nájemníků. V roce 1992 zřídilo zastupitelstvo Horních Počernic na záchranu zámku nadaci, která vedla jednání k jeho obnově. Na základě znaleckého posudku vydal koncem roku 1998 Pražský ústav památkové péče vyjádření o přípustnosti rekonstrukce, rehabilitace a restaurování zámecké fasády včetně oken a vstupního portálu. V roce 2001 byla staticky zajištěna klenba zámku a dvorní arkáda na konci roku 2003 schválil Národní památkový ústav opravu střechy zámku a souvisejících konstrukcí s podmínkou, že bude nadále zachován stávající tvar konstrukce a typ krytiny. 

V září 2006 se započalo se záchranou a 1. května 2008 byl Chvalský zámek slavnostně otevřen pro veřejnost. V roce 2011 vznikla příspěvková organizace Chvalský zámek, jejímž hlavním účelem je organizování a zabezpečování nabídky veřejných služeb na úseku kultury pro obyvatele a návštěvníky Městské části Praha 20 a všestranného uspokojování kulturních a rekreačních zájmů, potřeb a služeb, což přeloženo do srozumitelné řeči znamená, že pořádá akce kulturního a společenského charakteru, jako výstavy, veletrhy a přehlídky, vzdělávací programy a kurzy, zajišťuje provoz galerie a městského informačního centra atd. Současnou výstavu pořádá Chvalský zámek jako součást oslav svého desetiletého výročí otevření pro veřejnost.
Výstavu spolupořádá rodinné nakladatelství Limonádový Joe, za nímž stojí dcera Jiřího Brdečky, scenáristka Tereza Brdečková (*1957) a její manžel, písničkář, básník a textař Jiří Dědeček (*1953), kteří se obklopili týmem složených z nejužších přátel a sympatizantů Jiřího Brdečky. Výstava je věnovaná této jedné z nejvýraznějších osobností českého filmu, mj. autorovi či spolutvůrci scénářů ke snímkům Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech nebo Císařův pekař a Pekařův císař. Na Štědrý den 2017 by se scenárista, režisér, kreslíř a publicista Jiří Brdečka dožil 100. narozenin.
Čekáme v recepci až udeří 11. hodina, kdy začne komentovaná prohlídka, a najednou se z chodby ozve: Můj Bóže, můj Bóže, ta se loká, tahleta božská Kolaloka... Přichází Limonádový Joe a hned za ním Tornádo Lou. Samozřejmě nikoliv Karel Fiala, jemuž bylo už dvaadevadesát let, a už vůbec ne Květa Fialová, která loni zemřela ve věku 88 let, ale dva mnohem mladší představitelé. On v kovbojském se stetsonem na hlavě, ona v šatech s hlubokých výstřihem a nezbytnou špičkou na cigarety v ruce.
Začíná komentovaná prohlídka několika místností zámku v přízemí, prvním a druhém patře a také části sklepení, kde v tajemné alchymistické dílně ožívá záhadná Sirael, postava z pohádky Císařův pekař. V několika pokojích jsou repliky nábytku (z původního zámeckého mobiliáře se nedochovalo vůbec nic), v ostatních je výstava, kvůli níž jsme sem přišli. Její první část připomíná Brdečkův život, jeho inspirační zdroje i jeho slavné přátele a spolupracovníky. Nahlížíme do Brdečkových začátků coby kreslíře vtipů za okupace a poválečného ilustrátora a filmového kritika. K vidění jsou zde i obrazy jeho přátel z řad malířů, jako je například Kamil Lhoták či Adolf Born. Prohlížíme si také kostýmní návrhy a filmové plakáty k Brdečkovým snímkům a dobové fotografie mapující společenský život pražské kulturní smetánky. 
Další část je věnovaná hraným filmům, na kterých Jiří Brdečka spolupracoval s Janem Werichem, Jiřím Trnkou a dalšími: Císařův Pekař a Pekařův císař, Až přijde kocour, Byl jednou jeden král, Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech a samozřejmě slavné parodii na western – filmu Limonádový Joe. Jsou zde z něj i původní kostýmy – Karla Fialy, Květy Fialové a Olgy Schoberové, české Bardotky, která byla první Češkou, jež se dostala na titulní stránku časopisu Playboy. To bylo v březnu 1964, nedávno už oslavila sedmdesátiny... 

Se zájmem si prohlížíme repliku vchodu do saloonu, kam nás Joe s Tornádo Lou zvou, ovšem jak záhy zjistíme, za saloonovými „lítačkami“ je jen malý prázdný kumbál. 
Poslední část výstavy patří animované tvorbě, kde jsou Brdečkovy ilustrace a storyboardy k animovaným filmům, výtvarné návrhy i hotové filmy. Součástí výstavy, jejímž kurátorem je Adam Hoffmeister (*1952), syn spisovatele, publicisty, dramatika, malíře a karikaturisty Adolfa Hoffmeistera (1902–1973), jsou i multimediální a interaktivní instalace Matyáše Trnky (*1981), vnuka loutkáře, výtvarníka, scénáristy, kostýmního výtvarníka a režiséra animovaných filmů Jiřího Trnky (1912–1969). 

Děti, ale nejen ony, mohou zachraňovat pejsky před nenasytnou Adélou a je tu také animátorská dílna ploškové animace, která nabízí možnost vyzkoušet si práci s tzv. ploškovými loutkami vytvořenými podle kostýmů z Limonádového Joa.
Po skončení prohlídky, která trvá čtyřicet minut, mohou zde návštěvníci zůstat, jak dlouho chtějí. Toho samozřejmě využíváme, abychom si vše důkladně prohlédli a přečetli. Poté se v areálu zámku věnujeme hledání pěti „stejdží“ multikeše, za jejíž finálkou musíme mimo zámek k nedaleké pískovcové stěně, která je tak trochu překvapením, neboť ji v těchto končinách člověk neočekává.

O pár desítek metrů dál si se zájmem prohlížíme odlomený pískovcový skalní blok o velikosti 2 x 1,5 x 5 metrů. Příčin vzniku tzv. skalního řícení je několik, jednak je to postupný vliv zvětrávání (mrazového, větrného a vodního) a jednak působení kořenového systému vegetace. Konkrétní událost se stala 22. prosince loňského roku: