Tradiční předvánoční pochod pořádaný kolínskými turisty
Trasa 22 km má klasický, léty prověřený průběh. Po žluté značce do Radovesnic, kde je v Obecní hospodě kontrola, a dál směrem na Křečhoř. Malou zacházku si děláme kvůli třem keškám, ale hned se zase vracíme na trasu. Kontrola v Křečhoři není tentokrát v hospodě, ale v přístřešku před obchodem.
Odbočka k památníku bitvy u Křečhoře není povinná, ale myslím, že málokdo si ji nechá ujít. Ani my nejsme výjimkou.
Památník připomíná velké střetnutí vojska pruského krále Fridricha II. s rakouskou armádou polního maršála Leopolda Dauna, které proběhlo 16. června 1757. Zpočátku nerozhodná bitva skončila vítězstvím početně silnější habsburské armády. Tento výsledek přiměl pruskou armádu ukončit obléhání Prahy a měl rozhodující vliv na další průběh sedmileté války. Na pláních kolem Kolína nalezlo smrt nebo bylo raněno či zajato na pruské straně 13 398 vojáků a 396 důstojníků (tj. 41 % z celkového počtu) na rakouské straně 8 629 mužů a 359 důstojníků (tj. 20 % z celkového počtu). Právě na místě nejprudších bojů byl v roce 1899 vystavěn památník.
Pokračujeme cestou dolů přes Kamhájek, kolem rodného domu Gustava Frištenského (18791957), a pak kousek po hlavní silnici směrem na Prahu. Naštěstí brzy přichází odbočka na Vítězov, která je téměř bez provozu. Nicméně jedno auto u nás zastavuje a řidič se zvědavě vyptává, kam všichni jdeme, že už viděl spoustu lidí... Vítězov se původně jmenoval Siegfeld a přejmenován byl na počest výsledku bitvy u Kolína.
Odbočujeme ze silnice na sotva znatelnou pěšinku přes pole, lépe řečeno šlapeme ve stopách otisknutých v kolejích po traktoru a stoupáme na vrch Bedřichov (297 m). V loňském roce zde byla v tomto termínu otevřena nová rozhledna, a tak samozřejmě jdeme nahoru.
Pár kroků od rozhledny stojí památník připomínající bitvu u Kolína, který zde v roce 1841 nechal vybudovat majitel kolínského panství Václav Veith. Slavnostní vysvěcení, které mělo proběhnout při příležitosti rakousko-pruského vojenského cvičení, se nekonalo, stejně jako na něj nebyly instalovány naplánované reliéfy s bitevními výjevy, jejichž předlohu vypracoval známý mnichovský sochař Michael Ludwig von Schwanthaler, autor řady pomníků v Německu a Rakousku.
Památník zůstal oficiálně neoznačen až do roku 1889, kdy byl opraven a opatřen stručnými texty v češtině a němčině: „Na památku vítězství nad Prusy v sedmileté válce 18. června 1757 – Zur erinnerung an den Sieg über die Preussen in Siebenjährigen Krieg am 18. Juni 1757“. Nápis byl později odstraněn (či sám zanikl). Nová pamětní deska, vyhotovená podle návrhu akademického sochaře Miloslava Smrkovského, s českým, německým a anglickým textem, byla na pomníku odhalena 18. června 2005.
Vracíme se na žlutou značku, která nás vede z kopce do Nové Vsi. Kontrola je letos sice mimo hospodu, dokonce je to samokontrola, ale hospodu samozřejmě nemineme. A udělali jsme dobře, vaří zde opravdu výborně a svijanský máz také přišel k chuti.
Pak už jenom přes železniční přejezd k Labi a z Klavar po zelené značce proti proudu Labe do Kolína. Začíná krápat a když docházíme do cíle v restauraci U Červených, prší už zcela regulérně.
Odbočka k památníku bitvy u Křečhoře není povinná, ale myslím, že málokdo si ji nechá ujít. Ani my nejsme výjimkou.
Pokračujeme cestou dolů přes Kamhájek, kolem rodného domu Gustava Frištenského (18791957), a pak kousek po hlavní silnici směrem na Prahu. Naštěstí brzy přichází odbočka na Vítězov, která je téměř bez provozu. Nicméně jedno auto u nás zastavuje a řidič se zvědavě vyptává, kam všichni jdeme, že už viděl spoustu lidí... Vítězov se původně jmenoval Siegfeld a přejmenován byl na počest výsledku bitvy u Kolína.
Odbočujeme ze silnice na sotva znatelnou pěšinku přes pole, lépe řečeno šlapeme ve stopách otisknutých v kolejích po traktoru a stoupáme na vrch Bedřichov (297 m). V loňském roce zde byla v tomto termínu otevřena nová rozhledna, a tak samozřejmě jdeme nahoru.
Vracíme se na žlutou značku, která nás vede z kopce do Nové Vsi. Kontrola je letos sice mimo hospodu, dokonce je to samokontrola, ale hospodu samozřejmě nemineme. A udělali jsme dobře, vaří zde opravdu výborně a svijanský máz také přišel k chuti.
Pak už jenom přes železniční přejezd k Labi a z Klavar po zelené značce proti proudu Labe do Kolína. Začíná krápat a když docházíme do cíle v restauraci U Červených, prší už zcela regulérně.
Žádné komentáře:
Okomentovat