Údolím Stříbrné řeky

Stříbrná řeka říkali trampové Chrudimce

Chrudimka je dlouhá 106 kilometrů a pramení v lese nad obcí Kameničky, kam již několik let jezdím na akci, kterou pořádají turisté z Hlinska. Pojmenovali ji Silvestr na Chrudimce, ale koná se o jeden den dříve (podrobnosti se můžete dočíst na tomto blogu například zde, tu a tady). Podle kamenitého koryta v horním toku byla řeka nazývána Kamenice a v souvislosti s prudkým ohybem v průběhu vodní nádrže Seč na středním toku také Ohebka. V průběhu 17. století se ustálilo pojmenování řeky podle města Chrudim.
My jsme se vydali za poznáním úseku mezi Křižanovickou a Práčovskou přehradou, kde vytvořila řeka Chrudimka v žulových horninách nasavrckého masivu hluboké zhruba tříkilometrové údolí, které bylo pro svoji jedinečnost postupně začleněno do dvou vyhlášených přírodních rezervací – Krkanka a Strádovské peklo.
Auto necháváme v malé vsi Drahotice a po modře značené Vlastivědné stezce krajem Chrudimky jdeme nejprve po rovině, ale pak poměrně prudce klesáme do údolí k Pekelskému mlýnu. Od rozcestníku se dáváme doleva s tím, že si nejprve projdeme Krkanku, stejnou cestou se vrátíme k Pekelskému mlýnu a po levém břehu Chrudimky budeme pokračovat Strádovským peklem.
Krkanka je romantické strmé skalní údolí Chrudimky se svahy porostlými přirozenými lesními společenstvy s převažujícími porosty bučin a pomístně dubin. V údolí jsou četné skalní výchozy, které byly vytvořeny mrazovým zvětráváním, čemuž nasvědčují rozsáhlá kamenná moře. Řečiště je divoké a plné balvanů.

Území je chráněno již od roku 1990 a nachází se v něm chatová osada Peklo. Nejstarší chaty byly postaveny ve 20. letech 20. století, kdy se rozvíjel tramping. V současné době zde platí stavební uzávěra a chaty využívané k individuální rekreaci se pouze udržují. Jedna z nich patrně patří zručnému řezbáři, protože v jejím bezprostředním okolí je množství dřevěných skulptur.

Část zeleně značené stezky se překrývá s naučnou „Keltskou stezkou Železnými horami“, která pokračuje až k blízkému keltskému oppidu. Jeho prohlídku jsem absolvoval před třemi lety při zájezdu turistů z Vysočiny na Poslední puchýř v Lázních Bělohrad, takže se o něm můžete dočíst na tomto blogu zde.
Pokračujeme ještě asi tři sta metrů dál podívat se na Hradišťský vodopád na potůčku přitékajícím do Chrudimky. Vody je málo, ale vodopád asi nebude nijak impozantní ani když je jí dost...

Vracíme se k Pekelskému mlýnu, po můstku přecházíme na levý břeh Chrudimky, kde na Krkanku navazuje další romantický úsek zvaný Strádovské Peklo. Ten je součástí Slavické obory, která byla založena již před rokem 1770 knížetem Auerspergem, pánem nasavrckého panství, a dodnes slouží k chovu jelení a mufloní zvěře. Rezervaci Strádovské peklo tvoří asi jeden a půl kilometru dlouhé kaňonovité údolí Chrudimky v rulových skalách s přirozenými lesy a bohatou faunou a flórou. Vstup do Slavické obory je povolen pouze od června do srpna.
Po železném mostě pro pěší...

... se dostáváme opět na pravý břeh Chrudimky a prudce stoupáme ke zřícenině hradu Strádov, tyčící se na skalnatém ostrohu z červené žuly. Dispozice hradu byla dána podobou místa, na němž byl založen. Na severní a západní straně byl hrad chráněn strmým skalnatým svahem ostrohu. Na jihovýchodě, kde areál hradu byl v úrovni okolní roviny, bylo nutno vybudovat silnější umělé opevnění.

Hrad se skládal z předhradí, které zaujímalo jižní část hradního areálu, a vlastního hradu, ležícího na nejzazším výběžku hradního ostrohu. Předhradí, v němž bylo umístěno hospodářské příslušenství hradu, bylo na jihovýchodě odděleno od okolí jedním příkopem a na severozápadní straně od vlastního hradu dalším příkopem vytesaným ve skále.

Vlastní hrad měl půdorys lichoběžníka, daný nepravidelným utvářením skalnatého terénu. Vstupní brána byla od jihu chráněna mohutnou věží obdélníkového půdorysu, v jejíž vyšších patrech byly obytné prostory. Palác byl umístěn v nejzápadnější části hradu při hradbě stojící na samém okraji příkrého skalnatého srázu. Obě hradní budovy byly spojeny hradbami. Mezi budovami a hradbami bylo nevelké nádvoří.

První nepřímá zpráva o hradu je z roku 1374, kdy se připomíná Jaroš Lacembok ze Strádova jako patron kostela a kláštera v Práčově, který leží proti hradu nad levým břehem Chrudimky. Klášter na jaře roku 1421 dobyla husitská vojska a lze předpokládat, že ovládla i Strádov. V roce 1438 Jan ze Strádova dal do zástavy hrad Strádov, městečko Nasavrky a devět vsí Alešovi z Bítovan, Benešovi z Křivého a Janovi z Lipky a to je první přímá zpráva o hradě. Jako pustý se připomíná poprvé roku 1457 jako součást odúmrti po Janovi z Lipky, která připadla králi Ladislavovi. Zpustlý hrad nebyl obnoven, neboť středisko panství se ve druhé polovině 15. století přesunulo do Nasavrk.
Z opevnění hradu, jehož areál je zalesněn, se zachovaly hradní příkopy a základové zdi hradeb. Na hospodářské budovy předhradí upomíná jen několik prohlubní a zbytek klenutého sklepa. Obvodové zdi hradní věže se zachovaly do výše 3 až 4 m, na její severní straně se zachoval i původní vstupní portál. Z paláce zůstaly jen základové zdi.

Z hradu pokračujeme po zelené značce do obce Libáň, kde se krátce zastavujeme u památníku rodu Fibichů, zejména Zdeňka Fibicha:

Zelenou turistickou značku měníme za modrou, která nás dubovou alejí na hrázi Drahotického rybníka přivádí do Drahotic k autu. S KPČ však pro dnešek ještě nekončíme!
Po silnici první třídy I/37 popojíždíme jen necelé dva kilometry, auto necháváme na okraji lesní cesty odbočující ze silnice a po ní se vracíme pár desítek metrů zpátky. V těsné blízkosti silnice a rybníka Zaháj se nachází zřejmě nejmenší kamenný most na našem území. Leží uprostřed lesa a překonává dvoumetrovým obloukem odtokovou strouhu.

Vracíme se k autu a přes obec Lukavice přijíždíme do Žumberku. Auto necháváme na návsi a jdeme se podívat ke zdejší zřícenině hradu. Míjíme přitom původně gotický a později barokně přestavěný kostel Všech svatých a zvonici s dřevěným patrem.

Hrad Žumberk vznikl zřejmě na přelomu 13. a 14. století. Nepřímo je jeho existence doložena poprvé v roce 1318, kdy používal přídomku ze Žumberka Pilungus, který byl tehdy pohnán před zemský soud pro škody, které způsobil v okolních vesnicích. Z dalších majitelů se například připomíná Jan Kavalec z Lipoltic a na Žumberku, který v roce 1415 pečetil stížný list do Kostnice či Vaněk Kavalec ze Žumberka, jenž se roku 1440 se účastnil sjezdu východočeské šlechty v Čáslavi. V roce 1487 se poprvé výslovně připomíná hrad Žumberk, k němuž tehdy kromě dvora a stejnojmenného městečka náleželo ještě šestnáct vsí.

Hrad byl založen na ostrohu spadajícím na západní straně strmým svahem do údolí říčky Holetínky. Na ostatních stranách, kde svahy byly mírnější, byl kolem hradu zřízen příkop vytesaný ve skále. Hrad měl pětiúhelníkový půdorys daný podobou hradního ostrohu. Skládal se z nevelkého dvoukřídlého paláce a malého nádvoří na třech stranách uzavřeného vysokou hradbou.

V roce 1509 byl Žumberk vypálen zemským škůdcem Jiřím Býchorským, ale záhy byl opraven. Potom se rychle vystřídalo několik majitelů, za Václava Záruby došlo kolem roku 1590 k renesanční přestavbě hradu, která zasáhla hlavně palác. Na jeho vnější straně byla prolomena nová velká okna místo dřívějších malých oken gotických a palác dostal rustikovanou renesanční omítku, jejíž zbytky jsou dosud zachovány.

V roce 1700 panství zahrnující hrad, dvůr, městečko Žumberk a 24 vesnic koupil majitel Nasavrk František Josef Schönfeld, který nechal hrad zpustnout. Po roce 1770 začalo bourání hradních budov a materiálu se používalo na výstavbu dvora i dalších objektů v městečku. V polovině 19. století byly z hradu již jen zříceniny. V roce 1920 se v rámci první pozemkové reformy zřícenina stala majetkem Klubu československých turistů, který provedl nejnutnější konzervační práce. V roce 1948 hrad přešel do majetku MNV, po roce 1950 byla v areálu hradu vybudována vodovodní nádrž.