Ach, ta čeština! (9)

Kdy a jak psát pomlčku a kdy a jak spojovník? Někdy v tom mám jasno, jindy jsem na pochybách

Vzpomněl jsem si, že výsledkem někdejších dohadů s Angelikou SnS se stal její elaborát, který publikovala na svém blogu a já si jej teď s jejím svolením zkopíroval.

Mrcha pomlčka a prevít spojovník

Jak správně uvádějí Dalibor a Petr Behúnovi, v tomto tématu chybuje skoro každý. To ale neznamená, že se zařadíme do davu a budeme v chybách vesele pokračovat, že?

Pomlčka (–, klávesová zkratka ALT+0150) naznačuje přestávku v řeči, nebo od sebe výrazně odděluje jednotlivé části projevu. Je delší než spojovník a její záměna za něj je vždy chybou, tzn. nemáte na výběr, pokud chcete psát správně! Pomlčka se z obou stran odděluje mezerami. Možné způsoby jejího použití:

• Naznačuje, že výpověď není ukončená. Úmyslné nedokončení, nebo neúmyslné, například přerušení někým jiným. Pokud jde o tázací větu nebo zvolání, může být otazník nebo vykřičník. Měla-li by tam být tečka, užijeme místo pomlčky tří teček.
• Pomlčkou můžeme naznačit neočekávaný obrat nebo vyvrcholení děje, úvahy. Např. Kdo pil, umřel, kdo nepil – umřel taky.
• Označuje přestávky při vzrušené řeči, např. Ale vono – víš – teď už to pude jenom za pomoci hmatu.
• Mezi přímou řečí dvou osob, pokud neužíváme uvozovek a nejsou-li oddělené výpovědi na samostatných řádcích. Někdy se pomlčkou označuje začátek výpovědi, příp. i její konec a to i v případě, že je na samostatných řádcích. (To aby v tom byl větší zmatek.)
• Před dodatečně připojenou uvozovací větou. Př. „Určitě nás najdou!“ – zašeptal.
• Za otázkou, na kterou mluvčí sám odpovídá.
• Místo čárky, pokud chceme naznačit výraznější oddělení vsuvky či přístavku. Vsuvku můžete oddělovat čárkami nebo závorkami, a tím se vyhnete používání pomlček, ale zrovna v tomhle případě mi to připadá jednoduché. Například: Tato kniha – vydaná ještě před válkou – je úžasná. Bezprostředně za druhou pomlčku patří čárka, pokud by tam byla, i kdybychom vsuvky nepoužili. Př. Théby se proslavily jako rodiště dvou mytických bytostí – Dionýsa a Herakla –, které hrají v řecké mytologii významnou roli. Pokud bychom nahradili pomlčky čárkami, před které by byla jen jedna!
• Místo čárky, pokud chceme naznačit výraznější oddělení osamostatněné části výpovědi, vlastního jádra sdělení, na které zvláště upozorňujeme, v souřadných souvětích, v nichž vzájemný poměr není vyjádřen spojkou. Příklady uvedených: Ty klobásy mi – abych řekl pravdu – moc nechutnaly. Byla pěkně divoká – ta kočka. Otevřel jsem krabici a z ní vyskočilo – štěně. Bylo předjaří – sluníčko pěkně svítilo.
• V nápisech, sloganech, příslovích, průpovědích. Př. Pes – přítel člověka.
• Plní funkci odrážky při psaní výčtů. Je třeba se rozhodnout, zda začneme velkýmn písmenem a skončíme tečkou, tzn. každá odrážka bude tvořit samostatný větný celek, nebo půjde o jednotlivé výrazy, které budou na konci oddělovány čárkami.
• Za finanční částkou. Př. 500,– Píšeme bez mezery hned za čárkou. Za tímto znakem už ale nepíšeme (!) měnu. Jedině Kč 500,– (a to je vhodné v odborných účetních dokumentech) v běžném textu je vhodnější 500 Kč.
• Může nahrazovat výrazy „a, až, proti/versus“. V těchto případech se píše bez mezer, pokud jde o jednoslovné výrazy, a neměla by stát na začátku ani na konci řádku. Př. 40–50 ks, otevřeno 8–18, výluka Přerov–Nezamyslice, vztah člověk–zvíře, Kaplanova–Meierova metoda atp. Internetová jazyková příručka doporučuje oddělovat pomlčku mezerami, pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná, př. autobus Hradec Králové – Litomyšl, trasa Havlíčkův Brod – Pelhřimov, železniční trať Praha-Smíchov – Beroun, přátelské utkání Praha-Zbraslav – Dobříš, utkání Sparta–Slavie, ale naproti tomu bude zápas Karlovy Vary – Plzeň.
• Jedná-li se o dvě osoby, píšeme pomlčku. Př. Suchý–Šlitr, Havránek–Jedlička. Pokud by šlo o jednu osobu se dvěma jmény, psala by se buď se spojovníkem nebo jen s mezerou (viz spojovník).
• Specifickým typem je užití pomlčky v zápisu víceslovných jmen. Př. Praha 10 – Zahradní Město, Praha 6 – Ruzyně. Užíváme pomlčku, protože spojovník by vytvářel podivné tvary 10-Zahradní, 6-Ruzyně.
• Pomlčka může znamenat rozsah „od–do“. Pak ji píšeme bez mezer!!! Ať už jde o slova nebo číslice. Př. 40–50 ks, otevřeno 8–18, v období červen–září. Zde dochází k dohadům mezi autoritami. Většina typografických zdrojů nedovoluje mezery ani mezi víceslovními údaji, např. Festival se koná ve dnech 29. července–2. srpna. To mi připadá jako pěkná blbost, protože tím jsem si vlastně spojila červenec s dvojkou.

Ještě existuje čtverčíková pomlčka (—), tzn. ještě delší, ale ta se v české sazbě obvykle nepoužívá a pokud ano, plní funkci větné pomlčky. 

Pro záporné číselné údaje se má používat mínus (−, klávesová zkratka ALT+8722) nikoliv pomlčka nebo spojovník. Minus je sice stejně dlouhý jako pomlčka, ale je posazen výše, aby byl ve stejné úrovni jako vodorovná čárka znaménka plus. 

Spojovník (-) užíváme k dělení slov na konci řádku. Je kratší než pomlčka a na klávesnici jej najdete vpravo vedle tečky. Většina textových editorů (včetně Wordu) vloží spojovník, i když stisknete minus na numerické klávesnici. Spojovník se vždy používá bez mezer! Spojovník totiž něco spojuje a nemůže se tedy jen tak „vznášet v prostoru“ jako ve většině případů pomlčka. Pokud se spojovník ocitne na konci řádku, opakuje se také na začátku řádku dalšího, s výjimkou případu, kdy jej používáme k rozdělení slova.

• Spojovník na konci řádku rozdělující slova se nazývá rozdělovník.
• Může spojovat různé výrazy, např. kung-fu, ping-pong, moucha tse-tse atp. Užívá se také v případě spojených příjmení, např. Marie Curie-Skłodovska, Henri de Toulouse-Lautrec. Vzniká-li však nové složené příjmení (např. po uzavření sňatku), podle současné legislativy píšeme bez spojovníku – Lucie Saicová Římalová.
• Užívá se ke spojení prvků, mezi nimiž je souřadný, prostě spojovací vztah, např. Malíř-sochař znamená dvě činnosti, které vykonává jediný člověk. Pokud druhý výraz upřesňuje první, jako malíř amatér, spojovník se nepíše. Další příklady: technicko-ekonomický (tj. technický a ekonomický), modro-zelený (něco jiného je modrozelený, to je jediná barva)
• Spojovníkem můžeme nahradit druhou část slova, jestliže toto slovo vzápětí použijeme znovu, např. Jedná se o dva- až pětkrát větší částku. Můžete si vybrat mezi 20- a 45kilometrovou trasou. Ke slovu je připojen bez mezery, ale za ním už je mezera.
• Spojovník často spojuje místní jména, př. Frýdek-Místek, Praha-Hlubočepy. Pokud by mohlo dojít ke zmatení čtenáře, je lepší spojovník pomlčkou nenahrazovat. Např. železniční trať Ústí nad Labem-Střekov – Děčín hl. n., znamená, že z Ústí nad Labem z části zvané Střekov vede trať do Děčína. Kdybychom spojovník nahradili pomlčkou, mohlo by to místně neznalé vést k domněnce, že trať vede z města Ústí nad Labem do města Střekov a odtud dál do Děčína. Podobně trasa výletu Praha-Velká Chuchle – Černošice-Mokropsy – Řevnice – Karlštejn.
• Spojovník patří do výrazů: C-vitamin, Rh-faktor. Při změně pořadí vitamin C, faktor Rh se však neužívá.
• Užíváme jej k oddělení spojky -li. Ta se připojuje k prvnímu slovu věty, např. slovesu: víš-li, říkám-li, mohl-li. Je-li pouze součástí složené spojky, spojovník nepíšeme – zdali, čili, jestli, neboli, pakliže, nežli, ačli.
• Spojovník se dále užívá v chemickém názvosloví, internetových adresách, v mluvnických výkladech k označení částí, na které lze slovo rozdělit (př. ne-pře-mo-ži-tel-ný), při sestupném psaní kalendářních dat (rok-měsíc-den), při zápisu proměnných číselných hodnot (př. x-stupňový, n-tá odmocnina), v různých kódech (např.: ISBN 80-7168-679-4).

Tak! Snad si to teď budu všechno pamatovat. :-)

Zdroje:

Lingea pravidla českého pravopisu, 2010

Akademická pravidla pravopisu, 1993

Pište správně česky – poradna šílených korektorů, 2010

Internetová jazyková příručka Internetová jazyková příručka – 

http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=poml%C4%8Dka&Hledej=Hledej#bref3

Internetová jazyková příručka – http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=165&id=164