Ach, ta čeština! (8)

Zdá se, že psaní velkých písmen v názvech je pro mnohé velkým problémem

Samotná Pravidla českého pravopisu nejsou v tomto směru kdovíjakou výhrou neboť se místy obracejí proti logice češtiny. Pokud budeme například trvat na tom, že ve vlastním jménu má být první písmeno velké, ztrácí opodstatnění například psaní názvů ulic – proč psát „Na Hrázi“, když se v názvu nevyskytuje žádné místo, které by se samo o sobě jmenovalo Hráz? V takovém případě by stačilo název zapsat jako „Na hrázi“, jak platilo až do poslední větší reformy českého pravopisu. Stejně tak z tohoto pohledu není důvod psát „U Bílého lva“, když je bílý lev pouze obecným jménem. Problém pak vede často k rezignaci na normy a názvy se objevují v různých podobách – „U Bílého lva“, „U bílého lva“ i „U Bílého Lva“.

Tento nápis máme ve Světlé nad Sázavou

Pokud přijmeme myšlenku, že velkým písmenem by mělo být označeno pouze vlastní jméno, zřídka potřebujeme více než jedno velké písmeno, a pokud jich potřebujeme více, měla by se používat pouze tam, kde část vlastního jména představuje sama o sobě vlastní jméno – například Ústí nad Labem nebo Nový Bydžov.

Jiné jazyky používají pro psaní velkých písmen různá pravidla, například Poláci píší v názvech institucí téměř všechna první písmena velká, např. Społeczna Akademia Nauk w Krakowie. Podobně je na tom i angličtina, která má díky celosvětovému rozšíření ze všech jazyků daleko největší vliv na jazyky ostatní. Anglická pravidla jsou oproti českým daleko jednodušší – v názvech a nadpisech je většinou psáno velkým písmenem každé slovo kromě členů a krátkých předložek – ale i ty je možno psát velkými písmeny. Správně je tedy jak The Adventures of Sherlock Holmes, tak The Adventures Of Sherlock Holmes.
Anglický způsob psaní názvů v současné době proniká do jazyků, které používají jiné způsoby. Zčásti je to zřejmě dáno snahou jít s trendy a napodobovat anglický styl, zčásti rezignací na vlastní zdánlivě chaotická pravidla.

Stejně jako nevím proč psát Král sýrů s velkým S, není mi jasný důvod k psaní velkého S ve slově smetanový:

Následující příklad je extra speciál, jelikož se patrně jedná o několik příjemně parfémovaných ženštin křestního jména Františka. Abychom se za čas nedočetli, že „koncert Zpěváka navštívilo množství Fanoušků a Fanynek!“

Každé první písmeno prostě patří do angličtiny, nikoli do češtiny. Bojím se však toho, že časem psaní velkých písmen v češtině zdomácní. Může se stát, že logika jazyka ustoupí požadavkům na jednoduchost – jako jsme se již dříve museli smířit s psaním slova prezident.