Zimní Prahou 2020

Tradiční nedělní pochod pořádaný KČT, odborem Kobylisy

Start je tentokrát od stanice metra Vysočanská, odkud se vydáváme podél toku Rokytky, kolem minipivovaru Kolčavka a zajímavé secesní Libeňské sokolovny, která je dílem architekta Emila Králíčka, havlíčkobrodského – pardon, německobrodského – rodáka. Ten byl i stavitelem v těsném sousedství stojícího kostela sv. Vojtěcha.

U sochy Jana Podlipného (1848–1914), advokáta, starosty Prahy a prvního starosty České obce sokolské, máme samokontrolu v podobě opisu dvou letopočtů. Pomník od sochaře Jaroslava Brůhy z roku 1935 byl postaven na Elsnicově náměstí v Libni na počest Podlipného zásluh o připojení Libně k Praze 12. září 1901.

Pokračujeme stále po cyklostezce A26 alejí kolem Löwitova mlýna, míjíme protipovodňová vrata Rokytky, jdeme dál podél vltavského ramene a pak samotné Vltavy pod nový Trojský most:

Jedná se o silniční a tramvajový ocelový obloukový most, který nahradil provizorní tramvajový most zuvaný Rámusák, jenž sloužil od roku 1981. Nový most je dlouhý 262 metrů, široký 30 metrů a jeho výstavba vyšla na 1,3 miliardy korun. Slavnostně otevřený byl 4. října 2014.
Podél cvičného vodáckého kanálu...

... přicházíme k místu, kde stála lávka sloužící výhradně chodcům a cyklistům. Pražskou čtvrť Troja spojovala s Císařským ostrovem od července 1984. Předtím stál na jejím místě provizorní most, který v roce 1981 strhla povodeň. Lávku projektoval jeden z nejvýznamnějších autorů mostních konstrukcí Jiří Stráský. Použil netradiční technologii kombinující panelové segmenty navlečené na 156 silných ocelových lanech. Lávka se 2. prosince 2017 kolem 13:30 hod. rozlomila na několik kusů a naštěstí jen čtyři lidé byli při pádu zranění. Jako náhrada je zatím zaveden přívoz.

Snímek jsem si vypůjčil z internetu (autor: Aleš Zavoral)

Procházíme podél zdi Trojského zámku a stoupáme nejprve ulicí Pod Havránkou a pak po zelené značce po schodech na vyhlídku Pustá vinice. Je trochu opar, ale sluníčko svítí a je poměrně teplo – co bychom na polovinu ledna chtěli?
Krátce se také zastavujeme na Velké skále. Buližníkový skalní útvar na 314 metrů vysokém vrcholu je chráněný jako přírodní památka:

Pokračujeme do Čimického háje, míjíme památný dub u hájovny a naproti Kobyliské vozovně zakotvíme na oběd v restauraci Na Zlaté vyhlídce. Teprve potom odcházíme do cíle pochodu, který je tradičně v restauraci U Blekotů. Velkým překvapením je diplom s fotografií z loňského ročníku, na níž rozeznáváme část naší skupinky!

Podobnou fotku totiž máme i z vlastního fotoaparátu:

Odcházíme k metru a odjíždíme do centra Prahy. Naším cílem je Náprstkovo muzeum, kde nás z několika výstav láká především ta s názvem Na březích Nilu.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur je součástí Národního muzea a zaměřuje se na odkaz mimoevropských kultur. Vojtěch Náprstek jej roku 1873 založil jako České průmyslové muzeum a později proslavil po celém světě. V roce 1944 se Náprstkovo muzeum připojilo k muzeu Národnímu.
Výstava Na březích Nilu představuje prostřednictvím více než pěti set sbírkových předmětů z českých i zahraničních sbírek obyvatele starověkého nilského údolí a životní prostředí, které je obklopovalo a které dalo vzniknout jedněm z nejstarších civilizací. Velká část předmětů dosud nikdy nebyla vystavena. Většina je ze sbírek Náprstkova muzea, ale jsou tu i domácí a zahraniční zápůjčky, třeba sousoší ze súdánského archeologického muzea, které objevila česká expedice. Další artefakty zapůjčilo muzeum v Moravské Třebové, kde se nachází druhá největší sbírka egyptských starožitností v Česku.

Každá část výstavy je založena na určitém staroegyptském textu, na nějž vystavené předměty odkazují. První část se opírá o text chvalozpěvu krále Achnatona na slunce a je věnována stvoření světa, božstvům i tvořivé síle Nilu. Představuje rozmanitost zvířecího světa faraonského Egypta a jeho jižního souseda, starověké Núbie. Zvířecí svět byl úzce propojen s pantheonem staroegyptských a núbijských bohů. Egyptští bohové nabývali zvířecích podob, jejichž vlastnosti pro ně byly typické.

Starověcí řemeslníci vytvořili nespočet sošek a soch zobrazující rozličné živočišné druhy, posvátná zvířata bohů, která obývala břehy Nilu, ale i přilehlé stepní a pouštní oblasti. Vyobrazení zvířat se objevují na kusech pohřební výbavy. Vidět jsou na vystavených rakvích, v podobě bronzových sošek nebo fajánsových amuletů, či vyryté na podstavách posvátných skarabů.

Další část výstavy na nejrůznějších předmětech – košících starých tisíce let, sandálů vyrobených z rákosí a palmových listů, cihle z pyramidy nebo autentických nástrojích – představuje zpracování přírodních materiálů, jakož i zvířecí a rostlinné produkty. 

Třetí pak představuje staroegyptskou zahradu, která stejně jako dnes byla místem odpočinku, ale také zdrojem ovoce, zeleniny, bylin a květin. Seznamuje tak s rostlinným světem nilského údolí a mimo jiné např. s tím, jak staří Egypťané vyráběli pivo a víno. 

Egyptské zahrady také tvořily kulisy staroegyptských milostných písní. Jde zároveň o hravou část přehlídky určenou především dětem, které si tu také mohou zahrát staroegyptskou hru Senet, která připomíná dnešní Člověče, nezlob se.

Poslední část výstavy představuje krajiny zádušního světa, které v mnohém napodobovaly krajinu úrodného nilského údolí. Blíže seznamuje s vírou starých Egypťanů v posmrtný život a uměním mumifikace, především mumifikace posvátných zvířat. 

Mumie koček s podlouhlým tělem, na němž jsou pruhy obinadel vyskládány do ozdobného kosočtvercového vzoru.
Hlava s ušima je vymodelovaná z textilu napuštěného pryskyřicí.
Mumie obsahuje tělo kotěte, které vyplňuje jen horní polovinu, zbytek je tvořen obvazy.

Nacházejí se tu například vzácné mumifikované kočky, ryby nebo mumifikované jídlo, které se zemřelým dávalo do hrobů.

Rakev pro kněze Pentahuterese, 11. stol. př. n. l.

Mumie egyptského muže