Jihlavské kostely

Současně s putováním po stopách Gustava Mahlera v rámci 31. Zahájení jarní turistické sezóny navštěvujeme několik jihlavských kostelů

Jihlava byla v minulosti jedním z největších a nejbohatších měst českého království, a tak není divu, že dědictvím těchto dob je i úžasný soubor nejrůznějších pamětihodností. My se dnes zaměříme na kostely – a to ještě ne na všechny!

Prvním, který máme při cestě, je kostel sv. Jakuba Staršího. Návštěvu jeho interiéru vynecháváme a rovnou stoupáme na severní věž. Je vysoká 63 metrů, byla dokončena počátkem 14. století a původně sloužila městu jako věž strážní. Ve 30. letech 15. století dostal kostel jižní věž – zvonovou. 

Když v roce 1523 postihl Jihlavu velký požár, vyhořel i kostel včetně obou věží. V roce 1545 byly kvůli špatnému stavebnímu stavu sneseny, opět vystavěny a opatřeny renesančními báněmi. Jižní věž však musela být v roce 1548 o celých devět metrů snížena, protože se vlivem nestabilního podloží začala naklánět. V roce 1563 byl do ní zavěšen zvon, tradičně nazývaný Zuzana podle místní lazebnice, která na něj přispěla velkou částkou. Zvon je druhým největším na Moravě, váží 7 086 kg. 

Severní věž byla pro veřejnost zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ochoz je ve výšce 40 m – tedy 556 m n. m. – a nabízí pohled na město i do širokého okolí:

V severním rohu náměstí stojí raně barokní jezuitský kostel sv. Ignáce z Loyoly. Byl postaven v letech 1683–1689 italským stavitelem Jacopo Braschou. Průčelí zdobí plastiky světců – v horní řadě sv. Alois, sv. Ignác z Loyoly, sv. František Xaverský a sv. Stanislav Kostka, v prostřední řadě sv. Josef a sv. Jan Křtitel a v dolní řadě sv. Petr a sv. Pavel.

Kostel je jednolodní s dvouvěžovým průčelím, třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem. Rozměrnou nástropní fresku namaloval v roce 1717 Karel Töpper, zajímavý iluzivní oltář je dílem Adama Lauterera, Josefa Kramolina a Františka Moldingera. Působivou atmosféru interiéru podtrhuje štuková výzdoba J. B. Brantaniho a P. A. Karroffeho. 

Pýchou kostela je unikátní gotická plastika Pieta z konce 14. století, řazená do kruhu krásných českých madon:

Barokní vyřezávaná kazatelna je dílem Tobiáše Süssmayera z roku 1771. Dobrá akustika chrámového prostoru a kvalitní varhany umožňují pořádání oblíbených koncertů duchovní hudby. Ke kostelu přiléhá rozlehlá budova jezuitské koleje vystavěné v letech 1699–1713 J. Braschou a T. Schopperem. V části objektu je dnes umístěna knihovna, z jejíhož nádvoří jsou přístupné katakomby.

Jen o pár desítek kroků dál je kostel Povýšení sv. Kříže s bývalým klášterem dominikánů. Bohužel je právě uzavřený, ale nevadí, důkladně jsme si jej prohlédli při Dnu otveřených památek v roce 2016 a psal jsem o něm na tomto blogu zde.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící nedaleko brány Matky Boží, založil český panovník Přemysl Otakar I. v roce 1221 pro řád minoritů. Původně románská svatyně byla po velkém požáru v roce 1353 přestavěna goticky a kolem roku 1500 byl dokončen presbytář. Neorientovaná trojlodní bazilika má unikátní polygonální zvonici – jednak je celá kamenná (a takové jsou na Moravě jen dvě), jednak nemá vlastní základy, ale je postavena na čtyřech velkých pilířích, které vznikly uvnitř kostela křížením dvou hlavních lodí.

V interiéru se dochovaly fresky ze 13. až 15. století:

Ve Smetanových sadech stojí kostelík sv. Ducha (počáteční zasvěcení Nejsvětější Trojici bylo záhy změněno). Původní renesanční a manýristická hřbitovní stavba z roku 1572 byla zničena (jako mnohé další budovy na jihlavských předměstích) za švédské okupace v roce 1645. Kostel byl znovu vystavěn strahovskými premonstráty v roce 1661 v barokním slohu. Je jednolodní, s odsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem. Plášť kaple podpírají pilíře, které se skládají z volutových postamentů, kónických dříků a volutových nástavců. Nad západním průčelím je výrazný trojetážový volutový štít s pyramidami na bocích a nad ním dřevěná zvonice: 

Přilehlý hřbitov byl v roce 1868 zrušen, roku 1891 byla zbourána hřbitovní zeď a plocha bývalého hřbitova byla přeměněna na park. V roce 1892 byl kostel novobarokně upraven podle projektu architekta R. Völkla.

Posledním kostelem na dnešní toulce Jihlavou je evangelický kostel postavený v letech 1875–1878. Autorem projektu je Alois Netsh. Hlavní loď je novogotická, věž je v puristickém stylu. Kostel byl pojmenován podle Paula Sperata, který v Jihlavě kázal:

K úplnému výčtu jihlavských kostelů nám už chybí jen kostel sv. Jana Křtitele na Jánském vršku, u něhož jsme v rámci jihlavských pochodů byli již několikrát. 

Při toulání Jihlavou jsme natrefili na dvě galerie a takřka nechtíc jsme je navštívili – také proto, že na krku zavěšená dřevěná účastnická „medaile“ nás opravňovala k bezplatnému vstupu... Vlastně se ani nejedná o dvě galerie, ale o dva výstavní prostory patřící Oblastní galerii Vysočina. Ta se zaměřuje především na umění od 19. století do současnosti a ve svých sbírkách spravuje více než 6 000 uměleckých děl.

V budově na dolním konci Masarykova náměstí slouží přízemí a první patro k pořádání výstav zaměřených na české umění 19. a první poloviny 20. století. Stálá expozice ve druhém patře prezentuje, na poměrně malém prostoru dvou sálů, díla klasiků českého umění 19. a 20. století.

Úvodní část instalace je věnována české krajinomalbě 19. století, figurální malbu reprezentují zástupci generace tvůrců Národního divadla. Umění 1. poloviny 20. století je zastoupeno zejména díly české avantgardy, tedy především členů skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců. Významnými díly je zastoupen kubismus a početný je soubor obrazů Skupiny 42. Závěr instalace je věnován umělcům 2. poloviny 20. století, zejména uměním 60. let, tedy obdobím vyznačujícím se především různými formami abstrakce.

Antonín Chittussi – Jihlava

Namátkou uvádím jen pár jmen: Adolf Kosárek, Antonín Chittussi, František Kaván, Antonín Mánes, Emil Filla, František Tichý a Jan Zrzavý, ze sochařů Josef Václav Myslbek, Jan Štursa či František Bílek.

Jan Zrzavý – Červené lodě

Druhé výstavní prostory OGV jsou situovány v budově v Komenského ulici. Na místě původních dvou středověkých domů byl po požáru vystavěn dům nový, dokončený roku 1577, z něhož se dochoval vstupní portál, dolní síň (tzv. mázhaus), dvoulodní sklep a horní patrová síň. Prostor síně je zaklenut osmidílnou klenbou. Dochovaná malířská výzdoba její kápě pochází z konce 16. století a je jednou z nejzajímavějších památek renesanční Jihlavy:

Zhlédnutí zdejší výstavy obrazů jihlavského výtvarníka střední generace nám vřele doporučovala paní z brány Matky Boží. Absolvent pražské akademie Jakub Tomáš (*1982) nazval svoji výstavu Na Kopci u laviček podle ulice na jednom z jihlavských sídlišť, kde vyrůstal. Proto se v pozadí části jeho obrazů objevují paneláky:

Neskrývám, že moderní umění mě dosud jaksi neoslovilo...

Eighteen Years Old (2020)

Lysohlávky