Už 26. ročník akce pořádané městem, kulturními, církevními a dalšími institucemi
Z bohaté nabídky sestávající z několika zpřístupněných kostelů, Muzea Vysočiny, Oblastní galerie Vysočiny, Horáckého divadla a další objektů si z časových důvodů musíme vybrat jen některé. Tím prvním je kostel Povýšení sv. Kříže, o němž jsem četl i slyšel, ale nikdy v něm nebyl. Jedná se o bývalý konventní kostel dominikánského kláštera, z něhož je dnes hotel Gustav Mahler.
Kostel sestává z halového trojlodí s dlouhým presbytářem, předpokládá se, že byl založen v roce 1247 a budován pod vlivem francouzské gotiky. Ve 13. století byly dokončeny obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk. Zaklenutí kostela bylo provedeno až v 80. letech 14. století pod vlivem stavební hutě Petra Parléře, o čemž svědčí bohatě profilované pilíře a plaménkové kružby oken. Po požárech v 16. století byl kostel opravován v renesančním duchu, za josefinských reforem byl spolu s klášterem zrušen a odsvěcený předán v roce 1784 armádě, která jej používala jako skladiště až do roku 1947. Tehdy provedené stavební úpravy zcela zničily unikátní prostor – na úrovni triumfálního oblouku byla vyzděna příčka, raně gotická klenba byla postupně snesena a raně gotická okna byla zazděna!
V roce 2005 se kostel stal majetkem města, které jej koupilo v dražbě za 6 milionů Kč a podle projektu Ing. arch. Martina Laštovičky ve dvou etapách zrekonstruovalo. V první etapě, která probíhala v letech 2009 až 2011, byly odstraněny nevhodné stavební úpravy z minulých dob, druhá etapa v roce 2011 trvala tři měsíce a jejím výsledkem byla nová klenba, respektive nový strop v presbytáři. Plochý strop, který kdysi nahradil původní klenbu, byl při zmíněné rekonstrukci překryt unikátní klenbou tvořenou speciální, dvě desetiny milimetru tenkou fólií Barrisol uchycenou na ocelových žebrech.
V presbytáři si prohlížíme především náhradní klenbu, ale také fragmenty nástěnných maleb. Vlivem užívání kostela armádou ovšem jde pouze o zlomky, které mnohdy nejde přesně identifikovat. Na severní stěně se dochovaly v lepším stavu, takže můžeme rozeznat vysokou postavu rytíře nesoucího prapor, vedle něj dva anděly, několik rodových erbů, a ve vedlejším poli postavu v dlouhém šatu, z níž jsou patrné pouze nohy a oblast pasu.
Na jižní straně jsou znatelné obrysy několika rodových erbů a nad portálkem do sakristie modlící se postava s motivem zřejmě žezla a fragmenty nápisu. Po obou stranách kněžiště se nacházejí trojitá kamenná sedillia s vyžlabeným ostěním, zakončená trojlisty.
Oltářní obraz o rozměrech zhruba 2 x 7 metrů je reprodukcí grafiky Bohuslava Reynka, která zobrazuje ukřižování Krista.
Dnes slouží kostel Československé církvi husitské a jeho výzdoba je velmi prostá. Kromě dřevěných lavic se v trojlodí nachází kamenná křtitelnice s reliéfní výzdobou a pískovcová Pieta, která je podle místní tradice dílem Jana Štursy (1880–1925), jenž ji měl vytvořit v roce 1915 při pobytu v místních kasárnách.
V blízkosti Piety je umístěna pamětní deska věnovaná jihlavským odbojářům a členům místní duchovní komunity padlým za 2. světové války.
Na klenbě posledního pole hlavní lodě se dochovaly pozůstatky snad pozdně gotické figurální malby s akantovými rozvilinami, zachycující královskou postavu, anděly s nápisovými páskami a štít se znakem cechu postřihačů sukna.
V místě křížení žeber ostatních polí hlavní lodě je dochován pozdně renesanční úponkový dekor. Na lících klenby západního pole hlavní lodě jsou tři textová pole – citát z Druhého listu korintským, stručná historie kostela a latinský text popisující některou z minulých přestaveb.
Po vyslechnutí odborného výkladu jdeme ke kostelu sv. Jakuba Staršího a stoupáme na jeho severní věž. Je vysoká 63 metrů, byla dokončena počátkem 14. století a původně sloužila městu jako věž strážní. Ve 30. letech 15. století dostal kostel jižní věž – zvonovou. Když v roce 1523 postihl Jihlavu velký požár, vyhořel i kostel včetně obou věží. V roce 1545 byly kvůli špatnému stavebnímu stavu sneseny, opět vystavěny a opatřeny renesančními báněmi. Jižní věž však musela být zakrátko o celých devět metrů snížena, protože se vlivem nestabilního podloží začala naklánět. V roce 1563 byl do věže zavěšen zvon, tradičně nazývaný Zuzana, který je druhým největším na Moravě. V roce 1561 je v historických pramenech doložena činnost věžníka a jeho dvou pomocníků, kteří troubili hodiny, fanfárami vítali vzácné hosty a hlídali město před ohněm a nepřáteli. Poslední věžník opustil věž v roce 1924, kdy byla jeho funkce zrušena. Věž byla pro veřejnost zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ochoz je ve výšce 40 m – tedy 556 m n. m. – a nabízí pohled do širokého okolí.
Další naše kroky směřují přes Masarykovo náměstí do Parku Gustava Mahlera. Příchozí vítá socha, které se s velkou dávkou fantazie dá věřit, že představuje ptáka. Je složena z několika druhů leštěné žuly, žlutá a šedá je mrákotínská, tmavá je z Kamenné. Také pomyslnou bránu do parku tvoří dva čtyřmetroví kamenní ptáci.
Ústředním prvkem parku je ovšem socha hudebního skladatele Gustava Mahlera od akademického sochaře Jana Koblasy (*1932). Na 120 cm vysokém podstavci z černé leštěné žuly...
... stojí 280 cm vysoká skladatelova socha z temně patinovaného bronzu.
Opodál se nachází jezírko, do něhož sochař zakomponoval kamenné ryby jednak jako připomínku podobenství o kázání sv. Antonína rybám, jednak jako odkaz na Mahlerovu píseň Kázání ptákům a rybám. Symbolický význam má rovněž deset vodních střiků u jezírka, představujících počet Mahlerových symfonií.
Ptáci i ryby jsou dílem sochaře Jaroslava Řehny, který byl spolupracovníkem Jana Koblasy a sochy vytvořil podle Mistrova návrhu. Hlavní myšlenkou architektonické kompozice parku je kontrast krajiny, zastoupené zde jezírkem, zvlněnými zatravněnými plochami, keři a stromy, s městem, které symbolizují kamenné prvky ostrých tvarů a domy. Park svým řešením připomíná také historii místa – plochu hradebního parkánu, kamennými odseky vydlážděnou linii městských hradeb v místech, kde byly zbořeny, a odkryté základy bývalé synagogy vypálené jihlavskými nacisty 30. března 1939.
Autorem architektonického návrhu a hlavním projektantem byl architekt Martin Laštovička (s jehož jménem jsme se už setkali v souvislosti s klenbou kostela Povýšení sv. Kříže), dodavatelem Pozemní stavby Jihlava, spol. s r. o., a investorem město Jihlava. Slavnostní otevření parku a odhalení pomníku proběhlo za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause a dalších významných hostů dne 7. července 2010, v den 150. výročí skladatelova narození.
Z parku vycházíme brankou v hradební zdi, po točitém kovovém schodišti stoupáme na vyhlídku umístěnou v baště opevnění...
... a z výšky shlížíme na park a okolní část centra Jihlavy.
Na závěr navštěvujeme Dům Gustava Mahlera, který se nachází na Znojemské ulici. Jeho počátky spadají do 16. století, na začátku 19. století prošel klasicistní přestavbou. Mahlerova rodina přišla do Jihlavy v roce 1860 a usadila se v domě, který má dnes čp. 4. Bernard Mahler získal v roce 1861 povolení k prodeji alkoholu, postupně právo výčepu piva, kořalky, vína, výroby esencí, octa a sladkých likérů. Ve dvorním traktu zřídil vinopalnu a v přízemí otevřel výčep. V roce 1872 koupil sousední dům s dnešním čp. 6, v přízemí byl výčep a palírna, v 1. patře byt rodiny. Mladý Gustav zde žil až do roku 1875. Dům prodal po smrti rodičů v roce 1889. Dne 19. června 1960 byla v rámci oslav 100. výročí narození Gustava Mahlera na průčelí domu čp. 4 odhalena pamětní deska od ak. sochaře Milana Knoblocha. V letech 1993–2000 byl dům postupně zrekonstruován. Sloužil hlavně výstavním účelům a v roce 2006 byla ve dvou místnostech prvního patra instalována stálá expozice Gustav Mahler a Jihlava. Po rekonstrukci výstavních prostor byl dům slavnostně znovu otevřen 25. září 2008.
Po schodech scházíme do prostor suterénu, kde se nachází expozice „Rodina Gustava Mahlera“. Vystavené trojrozměrné exponáty (dobový mobiliář, předměty užitkové potřeby, sklo, keramika, nádobí a části dobového ošacení), hudební nástroje, užívané v tehdejších rodinách a plošné materiály, které toto prostředí zachycují (fotografie, kresby a faksimile) navozují atmosféru rodinného prostředí, v němž vyrůstal mladý a dospívající Gustav Mahler spolu s matkou, otcem a sourozenci.
Střední část suterénu představuje dobový výčep, takový, jako vlastnil ve své době i Gustavův otec Bernard, který zde prodával a rozléval pálenku a různé druhy sladkých likérů a rosolky. Prohlídka suterénu končí v poslední místnosti, kterou je laboratoř – vinopalna s pracovním pultem, destilační kolonou a nejrůznějšími lahvemi, křivulemi, kádinkami a zkumavkami. Součástí laboratoře je malá interaktivníherna.
V přízemí je stylizovaná nekuřácká kavárna, dále informační a prodejní místo. My stoupáme schodištěm do prvního poschodí, kde se nachází expozice „Gustav Mahler a Jihlava“, tvořená převážně plošnými materiály – listinami, texty a fotografiemi – a částečně trojrozměrnými předměty doplněnými průvodními texty a popiskami.
Prostorem „krčku“, vyplněném stylizovanou scénou s oživenou mužskou a ženskou postavou v dobovém oděvu, procházíme do síně s klenbami a expozicí „Česká, židovská a německá kultura v Jihlavě“. Jednotlivé kultury jsou zde zastoupeny třikrát stejnou trojicí postav (českou, židovskou a německou), stojících na náměstí na kamenné dlažbě, v jejich pozadí, v lunetách, je zachycena radnice, na protější stěně se nacházejí portréty slavných osobností, které prošly Jihlavou. Na téže stěně je soustředěna audiovizuální projekce s hlavní tématikou „Člověk, skladatel, dirigent a kosmopolita Gustav Mahler“.
Opět po schodech se dostáváme do posledních výstavních prostor ve třetím poschodí, které jsou věnovány na tématům „Gustav Mahlera a jeho hudba “ a „Alma a Gustav“. Je zde zachycen i vztah Almy k jiným velkým tvůrcům (O. Kokoschka, F. Werfel a W. Gropius) a představeny jsou i další významné osobnosti tehdejšího uměleckého života, jako designér a architekt J. Hoffmann, otec Almy, malíř E. J. Schindler nebo její dcera, sochařka Anna Justina. Na tomto podlaží je rovněž mnohaúčelový sál sloužící k pořádání přednášek a seminářů.
A abych nezapomněl, v domě jsou také umístěna díla z pozůstalosti výtvarnice a módní designérky They Weltner (*1917 Jihlava, †2001 Curych), příbuzné Gustava Mahlera, které byla v roce 2003 in memoriam udělena Cena města Jihlavy. Umístění děl v Domě Gustava Mahlera bylo jejím výslovným přáním.
Dnes slouží kostel Československé církvi husitské a jeho výzdoba je velmi prostá. Kromě dřevěných lavic se v trojlodí nachází kamenná křtitelnice s reliéfní výzdobou a pískovcová Pieta, která je podle místní tradice dílem Jana Štursy (1880–1925), jenž ji měl vytvořit v roce 1915 při pobytu v místních kasárnách.
Po vyslechnutí odborného výkladu jdeme ke kostelu sv. Jakuba Staršího a stoupáme na jeho severní věž. Je vysoká 63 metrů, byla dokončena počátkem 14. století a původně sloužila městu jako věž strážní. Ve 30. letech 15. století dostal kostel jižní věž – zvonovou. Když v roce 1523 postihl Jihlavu velký požár, vyhořel i kostel včetně obou věží. V roce 1545 byly kvůli špatnému stavebnímu stavu sneseny, opět vystavěny a opatřeny renesančními báněmi. Jižní věž však musela být zakrátko o celých devět metrů snížena, protože se vlivem nestabilního podloží začala naklánět. V roce 1563 byl do věže zavěšen zvon, tradičně nazývaný Zuzana, který je druhým největším na Moravě. V roce 1561 je v historických pramenech doložena činnost věžníka a jeho dvou pomocníků, kteří troubili hodiny, fanfárami vítali vzácné hosty a hlídali město před ohněm a nepřáteli. Poslední věžník opustil věž v roce 1924, kdy byla jeho funkce zrušena. Věž byla pro veřejnost zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ochoz je ve výšce 40 m – tedy 556 m n. m. – a nabízí pohled do širokého okolí.
 |
| Pohled na Masarykovo náměstí zprzněné uprostřed stojícím Priorem |
 |
| Pohled na zoologickou zahradu |
Autorem architektonického návrhu a hlavním projektantem byl architekt Martin Laštovička (s jehož jménem jsme se už setkali v souvislosti s klenbou kostela Povýšení sv. Kříže), dodavatelem Pozemní stavby Jihlava, spol. s r. o., a investorem město Jihlava. Slavnostní otevření parku a odhalení pomníku proběhlo za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause a dalších významných hostů dne 7. července 2010, v den 150. výročí skladatelova narození.
Z parku vycházíme brankou v hradební zdi, po točitém kovovém schodišti stoupáme na vyhlídku umístěnou v baště opevnění...
Střední část suterénu představuje dobový výčep, takový, jako vlastnil ve své době i Gustavův otec Bernard, který zde prodával a rozléval pálenku a různé druhy sladkých likérů a rosolky. Prohlídka suterénu končí v poslední místnosti, kterou je laboratoř – vinopalna s pracovním pultem, destilační kolonou a nejrůznějšími lahvemi, křivulemi, kádinkami a zkumavkami. Součástí laboratoře je malá interaktivníherna.
V přízemí je stylizovaná nekuřácká kavárna, dále informační a prodejní místo. My stoupáme schodištěm do prvního poschodí, kde se nachází expozice „Gustav Mahler a Jihlava“, tvořená převážně plošnými materiály – listinami, texty a fotografiemi – a částečně trojrozměrnými předměty doplněnými průvodními texty a popiskami.
A abych nezapomněl, v domě jsou také umístěna díla z pozůstalosti výtvarnice a módní designérky They Weltner (*1917 Jihlava, †2001 Curych), příbuzné Gustava Mahlera, které byla v roce 2003 in memoriam udělena Cena města Jihlavy. Umístění děl v Domě Gustava Mahlera bylo jejím výslovným přáním.
Žádné komentáře:
Okomentovat