Kréta – Minotaurův ostrov (IX)

Předchozí článek Kréta – Minotaurův ostrov (VIII)
Poslední celodenní výlet, tentokrát na jih střední Kréty, zakončený koupáním v moři.

První zastávka je u archeologické lokality Gortys, ležící asi 45 kilometrů jihozápadně od metropole Heraklionu. První známky zdejšího osídlení jsou staré asi 9000 let. Od té doby zde existovaly trvalé osady, které se v minojské době změnily na malé město s typickým palácem. V minojských dobách bylo jen druhořadým městem až za významnějším Festem a Knóssem, ale to se změnilo po napadení Kréty Římany kolem roku 68 n. l. Na rozdíl od jiných krétských měst Gortys s okupanty nebojovala, ale ochotně jim vyšla vstříc a díky tomu byla prohlášena za hlavní město římské provincie Kyrenaika, zahrnující celou Krétu a část severní Afriky. 
Vstupujeme do oploceného prostoru a hned zkraje se zastavujeme u ruiny baziliky Agios Titos ze 6. století, zasvěcené prvnímu krétskému biskupovi sv. Titovi. 

Opodál se nacházejí zbytky antického divadla a budovy přestavěné za Římanů na odeion, kde se konaly koncerty pod širým nebem. 

Nejvýznamnějším a nejznámějším zdejším artefaktem však je do kamenných bloků vytesaný zákoník dórských osadníků z doby kolem roku 450 př. n. l., který se zaobírá snad všemi trestnými činy, co může člověk vymyslet. Je psán způsobem zvaným bustrofedon, tzn. že jeden řádek se píše zleva doprava a následující zprava doleva. 

Za odeionem stojí velký platan, kam podle řecké mytologie unesl Zeus Europu. 

Nad oploceným areálem leží zbytky akropole a na druhé straně silnice ruiny amfiteatru, lázní, stadionu a několika svatyní. 
Druhá zastávka je výjimkou mezi ostatními historicko-archeologickými. Navštěvujeme totiž klášter Panagia Kaliviani, který od roku 1958 díky tehdejšímu biskupovi Timotheu Papoutsakisovi funguje jako dívčí sirotčinec, centrum pro dospívající mládež a zároveň domov důchodců. U nás je nyní v módě říkat domov pro seniory...

Klášter stojí asi pět kilometrů od obce Moires, ale jméno převzal od blízké obce Kaliviani. Byl postaven v průběhu druhého byzantského období. Malá kaple, která dnes stojí uprostřed kláštera, byla prázdná, až během turecké okupace v roce 1873 se jako zázrakem uvnitř našla malá stará ikona Zvěstování Panny Marie.

Stavba nového kostela v byzantském stylu na místě staršího mužského kláštera zničeného Turky začala v roce 1911 a byla ukončena roku 1924.

Jen pár kilometrů to máme k palácovému komplexu Festos, který je druhým nejvýznamnějším na Krétě. Byl vybudován po roce 1650 př. n. l. na místě staršího paláce, vystavěného kolem roku 1800 př. n. l. Byl zničen v roce 1700 zemětřesením, stejně jako palác druhý (1450 př. n. l.). Stejně jako palác v Knóssu je centrem paláce veliké nádvoří, kolem kterého jsou umístěné jednotlivé místnosti a sály. Oproti paláci v Knóssu zde zatím neproběhla žádná větší rekonstrukce a tak jsou rozvaliny této kdysi impozantní stavby mnohem méně navštěvované než jejich známější Knósský příbuzný. 

Do areálu se vchází po patnáct metrů širokém monumentálním schodišti, které vede na hlavní nádvoří paláce. V severní části stavby se poměrně dobře dochovaly obytné komnaty, do nichž se kdysi vcházelo impozantní branou. 
V celém Festu dodnes probíhají rozsáhlé vykopávky, a tak je jen otázkou času, kdy zde bude nalezen nějaký nový zajímavý artefakt. Zatím nejznámějším objevem je záhadný Disk z Festu, který jsme si prohlíželi v Archeologickém muzeu v Heraklionu.
Obdivujeme nádherný výhled na okolní Messarskou pláň orámovanou pohořími a před odjezdem se ještě jdeme podívat k malému kostelíku Agios Georgios Phalandras ze 16. století, doby nadvlády Benátčanů.

Zezadu vypadá mnohem lépe:

Po dalších deseti kilometrech přijíždíme do letoviska Matala, které bylo v minojské době přístavem pro Festos a v době římské pro Gortys. Má jednu z nejkrásnějších krétských pláží, písečnou s pozvolným vstupem do vody. Ve skalní stěně nad pláží jsou vytesány jeskyně, které lidem sloužily jako místa pro uložení ostatků svých předků. 

Řada jich byla vyhloubena již v době neolitu, ale největšího rozmachu dosáhla jejich stavba za dob římské nadvlády v 1. a 2. století n. l. V době raně křesťanské sloužily jako jeskynní obydlí. 

V 60. letech minulého století obsadili pláž a především zmíněné jeskyně hippies, kteří byli později vyhnáni. Dnes jsou jeskyně prázdné a za malý poplatek si je jdeme prohlédnout.

Že by tady jeden hipík přece jenom zůstal?

Následující dvě a půl hodiny trávíme na pláži a ve vodě – a stejně tak celý příští den. Ale to již nikoli v Matale, ale v „našem“ Gouvesu.