Ostrov Kréta, největší z řeckých ostrovů a po Sicílii, Sardinii, Kypru a Korsice pátý největší ostrov Středomoří, se za poslední desítky let stal jednou z nejoblíbenějších prázdninových destinací. Navíc podzimní období je ideální pro poznávání a cestování po celém ostrově. Proto jsme si také Krétu vybrali.
Hledali jsme zájezd poznávací, kde by lenošení na pláži bylo věnováno jen minimum času, a našli jsme cestovní kancelář V. T. T., která se specializuje na Řecko a jeho ostrovy. Ta tři tajemná písmena znamenají Venus Trade Tours, přičemž Venus značí Venuši neboli Afroditu, bohyni krásy a lásky, Trade je anglický výraz pro obchod, živnost či řemeslo a Tours znamená cesty, přeneseně tedy turistiku.
Kréta je ovšem tak velká, od západu na východ měří 260 kilometrů (ovšem vzdušnou čarou, po silnici je to více než 350 km) a od severu na jih od 12 do 62 km, že ji celou podrobně prozkoumat během jedné dovolené nelze. Zaujímá plochu 8331 km2 (jinde 8261, ale já myslím, že to není podstatné) a dělí se na čtyři provincie: Chania, Rethymno, Heraklion a Lassithi. Hlavní město Heraklion je centrem kulturního a politického života, nejdůležitějším obchodním přístavem a sídlem ortodoxního arcibiskupa.
V době neolitu, tj. ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l., byla Kréta centrem velmi vyspělé minojské civilizace. Znalost výroby bronzu, rozvoj hrnčířství a kovotepectví a obchodní styky způsobily, že se minojská civilizace rozvinula ve významnou námořní velmoc. Někdy mezi lety 1470 až 1450 př. n. l. říše náhle zanikla. Spekuluje se o následcích erupce sopky Théra (Santorini) a silném zemětřesení. Po pádu této civilizace se Kréty postupně zmocňovali Mykéňané, Dórové a od roku 67 př. n. l. Římané. V letech 395 až 823 vládla ostrovu říše Východořímská, v letech 823 až 961 Arabové a 964 až 1204 říše Byzantská. Poté Krétu získala koupí Benátská republika a v roce 1669 přišla nadvláda Turků. V 19. století probíhal boj za připojení Kréty k Řeckému království a v roce 1889 dostal ostrov díky intervenci Velké Británie vlastní samosprávu. Podíl muslimů tehdy klesl z asi 45 % na 11 %. V roce 1913 byla Kréta oficiálně postoupena Řecku a na základě smlouvy z Lausanne byl i zbytek muslimské populace repatriován do Turecka. V roce 1941 byl ostrov obsazen nacisty při první parašutistické vojenské akci v dějinách, při které však Němci utrpěli poměrně značné ztráty odhadované na 4000 až 7000 vojáků. Po osvobození byl ostrov navrácen Řecku.
* * *
A teď proč jsem v titulku použil výraz Minotaurův ostrov?
Nejznámější pověstí spojenou s Krétou je právě ta o Minotaurovi. Traduje se, že právě kvůli němu byl postaven Labyrint neboli palác Knossos. Jednoho dne se stalo, že Pasifaé, žena krétského krále Mínoa, se zamilovala do posvátného bílého býka. Se svým trápením se svěřila všestrannému Daidalovi, který se jí rozhodl pomoci. Sestrojil pro ni dutou krávu potaženou kravskou kůží a tak se zamilovaná Pasifaé mohla nechat býkem obšťastnit. Z tohoto spojení vznikl Minotaurus – netvor s lidským tělem a býčí hlavou. Protože byl Minotaurus nebezpečný pro své okolí a také proto, aby se Mínos vyhnul skandálu, nechal pro něj již zmíněným Daidalem postavit Labyrint, do kterého jej ukryl. Každých devět let se Minotaurovi předhazovalo sedm panen a sedm mladíků jako daň, kterou odváděly Athény Krétě za Mínoova zabitého syna Androgea. Atéňanům se pochopitelně tento trest nelíbil a jednoho dne se mezi vylosované mladíky vmísil hrdina, který se s tím rozhodl skoncovat. Jmenoval se Théseus a na Krétu se vypravil s odhodláním strašlivého Minotaura zabít. Po příjezdu na Krétu se zamiloval do Mínoovy dcery Ariadny, která jeho city opětovala, a proto se mu rozhodla s jeho nelehkým úkolem pomoci. Věnovala mu kouzelný meč a klubko nití, které po vstupu do Labyrintu rozvíjel. Minotaura v těžkém souboji kouzelným mečem zabil a díky klubku nití se z Labyrintu vymotal. Dál už ale tolik štěstí neměl. Ariadna s ním chtěla odplout, ale ve snu ji navštívila bohyně Athéna a přikázala ji, aby nikam nejezdila. Druhého dne se pak provdala za boha vína Dionýsa. Théseus se vracel tedy sám a zapomněl, že na lodi nechal černé plachty, znamení vlastní smrti. Když to z dálky viděl jeho čekající otec, aténský král Aigeus, myslel si, že Théseus je mrtev a vrhl se žalem do moře. Daidalos, kterého Mínos držel na Krétě, aby nevyzradil tajemství Labyrintu, sestrojil křídla pro sebe i pro svého syna Ikara a opustili Krétu vzduchem. Ikaros přes všechna varování vyletěl příliš vysoko, slunce rozpustilo vosk, kterým byla křídla spojena a Ikaros se utopil v moři.
* * *
Z heraklionského letiště pojmenovaném po řeckém spisovateli a básníkovi Nikosi Kazantzakisovi nás autobus rozváží do jednotlivých letovisek. My jsme si v katalogu vybrali Gouves, respektive Kato Gouves neboli Dolní Gouves, a v něm hotel Kalia Beach. Gouves patří k tradičním letoviskům a dnes už je prakticky součástí velké turistické oblasti na severu Kréty, kde se jednotlivá letoviska navzájem prolínají. Rozhodně však patří k těm klidnějším. U silnice podél mořského pobřeží je několik restaurací, taveren, obchodů s potravinami a suvenýry. Centrum s řadou obchodů nejen s potravinami, ale i s oblečením, suvenýry, šperky, keramikou a samozřejmě restauracemi, bary, tavernami a kavárnami je od moře vzdálené pár minut chůze.
U moře stojí kostelík sv. Konstantina,...
... od něhož je krásný výhled na moře:
Kalia Beach je menší hotelový komplex v klidné části letoviska jen pár metrů od moře, prakticky jen přes silnici. Skládá se z hlavní budovy a čtyř vedlejších křídel.
Celková kapacita je 85 pokojů, mezi hlavní budovou a restaurací je venkovní bazén s lehátky a slunečníky...
... a bar fungující od 11 do 22:30 hod., v němž jsou u služby all inclusiv k dispozici místní alkoholické nápoje (ouzo, raki, brandy, místní bílé a červené víno a točené pivo), rozlévané nealkoholické nápoje, ovocné šťávy, filtrovaná káva a čaj.
 |
| Restaurace zvenku... |
 |
| ... a zevnitř |
Pláže jsou zde spíše menší, tvořené zálivy s písečnými, kamenitými i oblázkovými plážemi. V umělé zátoce s písečnou pláží a malým molem pro pár člunů je možnost klidného koupání i za větrného počasí, které na otevřených plážích vytváří vlny. Každou chvíli lze pozorovat letadla chystající se přistát na zhruba dvacet kilometrů vzdálené heraklionské letiště.
Druhého dne navečer jdeme na vycházku po Gouvesu. Chceme si projít cestu k autobusové zastávce, odkud jezdí spoj do Heraklionu, a podívat se k mořskému akváriu (aniž bychom měli v úmyslu je navštívit).
Zastavujeme se u kostelíka zasvěceného proroku Eliášovi, kterého pravoslavná i katolická církev uctívají jako svatého.
Zřejmě už kapacitně nepostačuje, a tak má podivuhodnou přístavbu:
Uličkou Nikose Kazantzakise, jehož jméno nás na Krétě bude provázet málem na každém kroku, procházíme kolem domků a vilek zjevně postavených bez jakéhokoliv urbanistického záměru, nahodile bez ladu a skladu. Najednou však ulice končí, před námi je plot a podél něj širší cesta, která vede do dvora jednoho o samotě stojícího domu. Jednoduché mapce, kterou máme staženou z internetu, ani GPSce skutečnost neodpovídá. Vlevo za plotem stojí opuštěná „špačkárna“ a za plotem několik budov bez dveří a s vytlučenými okny.
Vypadá to na bývalá kasárna, a protože v pletivu plotu je vystřižen pravidelný obdélníkový otvor, pronikáme dovnitř. Prostor působí neutěšeným dojmem, ale když po nějaké době potkáváme rodiče s dětmi a vidíme po komunikaci projíždět osobní auto, pokračujeme v cestě. Později zjišťujeme, že se již jedná o městečko Gournes a tato jeho část sloužila jako americká vojenská základna.
Sektor je rozdělen ploty s několika branami, kterou jsou dnes trvale otevřené a některé budovy již našly nové využití.
Nakonec se objevuje i několik ukazatelů, které nás přivádějí ke CretAquariu, podle bedekru považovanému za nejlepší atrakci svého druhu ve východním Středomoří. V několika akváriích lze pozorovat žraloky, medúzy, ale i hejna ryb žijící ve velkých hloubkách anebo na otevřeném moři.
Do Gouvesu se vracíme po silnici vedoucí mezi mořem a bývalou americkou vojenskou základnou, míjíme kostelík sv. Demetria a v jeho sousedství poloprázdný kemp s několika karavany.
Následující článek Kréta – Minotaurův ostrov (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat