Předchozí článek Kréta – Minotaurův ostrov (VI)
Volného dne jsme využili k výletu do míst, která nám cestovní kancelář nenabídla.
Volného dne jsme využili k výletu do míst, která nám cestovní kancelář nenabídla.
Přes našeho průvodce jsme si zajistili půjčení auta, které nám včera večer přivezl majitel půjčovny. Přijel s malým červeným peugeotem 106. Při přebírání vozu jsem se snažil soustředit na vše podstatné, přesto ráno zjišťuji, že nelze manipulovat se zpětnými zrcátky, což je mrzuté zejména na dálnici.
Na dopoledne jsme si vymysleli krátkou jízdu k jeskyni Skotino. Protože jsme se o ní nikde nic nedočetli, předpokládáme, že se jedná o bezvýznamnou díru do země, nebo že bude znepřístupněná. Případně obojí.
Zpočátku to tak i vypadá. Auto necháváme na rozšířené štěrkové cestě a pár desítek metrů stoupáme k informační tabuli. Od ní vede chodník mezi stromy mírně dolů k brance, která se tváří jako zamknutá, ale není tomu tak. A pak přichází velké překvapení: obrovský vstupní otvor...
... a podivné, až strašidelné zvuky, které se ozývají zevnitř. Záhy zjišťujeme, že jsou to holubi, kteří přilétají a odlétají a přitom vrkají.
Sestupujeme dovnitř, baterka je nutností.
Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se stejnou cestou zpět.
Nad jeskyní stojí dva kostelíky, jdeme se samozřejmě podívat do obou. První je kostel sv. Paraskevi...
Od kostela se naskýtá pohled do míst, kde se skrývá vchod do jeskyně...
... a zajímavý je i pohled na škrapovou planinu s olivovníky:
Komu je zasvěcen druhý kostelík se nám zjistit nepodařilo:
K autu se vracíme obloukem a obdivujeme při tom krasovou planinu zhusta porostlou opunciemi.
Do našeho přechodného domova na břehu moře se vracíme stejnou cestou, ovšem zastavujeme se ještě na krátkou procházku po starém Gouvesu.
Stoupáme úzkými klikatými uličkami nahoru, abychom měli výhled na kostel a mořské pobřeží:
Vracíme se do hotelu a po obědě odjíždíme za poznáním náhorní plošiny Lassithi.
Na dopoledne jsme si vymysleli krátkou jízdu k jeskyni Skotino. Protože jsme se o ní nikde nic nedočetli, předpokládáme, že se jedná o bezvýznamnou díru do země, nebo že bude znepřístupněná. Případně obojí.
Zpočátku to tak i vypadá. Auto necháváme na rozšířené štěrkové cestě a pár desítek metrů stoupáme k informační tabuli. Od ní vede chodník mezi stromy mírně dolů k brance, která se tváří jako zamknutá, ale není tomu tak. A pak přichází velké překvapení: obrovský vstupní otvor...
... a podivné, až strašidelné zvuky, které se ozývají zevnitř. Záhy zjišťujeme, že jsou to holubi, kteří přilétají a odlétají a přitom vrkají.
Sestupujeme dovnitř, baterka je nutností.
K autu se vracíme obloukem a obdivujeme při tom krasovou planinu zhusta porostlou opunciemi.
 |
| Urginea maritima, česky cibule mořská, z čeledi hyacintovitých |
Následující článek Kréta – Minotaurův ostrov (VIII)
Žádné komentáře:
Okomentovat