Předchozí článek Kréta – Minotaurův ostrov (V)
Celodenní výlet do Knóssu, nejrozlehlejší minojské stavbě na ostrově a jedné z nejznámějších archeologických lokalit na světě.
Pověstný minojský palác Knóssos leží jen pět kilometrů jižně od Heraklionu. Zde se bezpochyby nacházelo v první polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem centrum minojské civilizace. Celý komplex zahrnoval asi 1400 místností, jednotlivé budovy měly až čtyři patra. Za opravdový palác jej však považovat nelze, dnes se na něj pohlíží jako na centrum města. Nalézají se zde svatyně a kultovní okrsky, obytné domy i dílny, kanceláře a zásobní sklady. V části budov tu možná žili také nejvyšší vládci ostrova, kteří nosili titul Minos – ale jisti si tím vědci nejsou.
Knóssos je ze všech krétských archeologických nalezišť nejimpozantnější. Je to především zásluhou vědecky nanejvýš sporného postupu Angličana sira Arthura Evanse (1851–1941), jenž zde od roku 1900 řídil vykopávky. Zbořil ovšem leccos, co se mu jevilo jako nepodstatné – a připojil to, o čem se domníval, že může spolehlivě rekonstruovat. Kritické hlasy proto Knóssos nazývají „archeologickým Disneylandem“. Ovšem laikům přináší Evansova metoda potěšení: bez jeho úsilí by zde neviděli nic než základy budov. Existuje kniha nabízející na průhledných foliích překrývajících fotografie dnešního stavu fantazijními obrázky, které představují palác v době největší slávy. A je to zajímavé.
Samotné jméno Knóssos nezbytně vyvolává představu labyrintu (která má patrně svůj původ v propracovaném a složitém plánu právě tohoto paláce) a připomínku krvavé legendy o králi Minoovi a jeho podivném synu Minotaurovi, spojenou s oběťmi aténských mladíků a dívek, Théseově hrdinském činu a lásce Minoovy dcery Ariadny, která zradila důvěru svého otce, aby zachránila cizince, kterého vroucně milovala.
Dnes již víme, že býk byl pro minojskou civilizaci posvátným zvířetem, o čemž svědčí i řada maleb v paláci s motivem tohoto zvířete, ale i obřadní předměty ve tvaru býčích rohů a celých býčích hlav. Odtud už byl jen kousek k vytvoření pověsti o tvorovi s tělem člověka a hlavou býka.
Práci na systematických vykopávkách paláce v Knóssu začal v roce 1900 britský archeolog sir Arthur Evans poté co za značně předraženou cenu odkoupil pozemek s palácem od místního chovatele ovcí. Cenu pozemku zvedl i fakt, že Evans byl donucen pozemek koupit i s celým stádem ovcí. Evans na vykopávkách a rekonstrukci paláce strávil dalších 35 let svého života a do prací investoval téměř čtvrt milionu liber, což bylo v té době velké jmění. Právě rekonstrukce paláce je největším trnem v oku současných historiků. Podle nich se Evans řídil spíše svou fantazií než skutečnou podobou paláce. Návštěvníci paláce však Evansovi dostavby a přístavby dodnes obdivují a oceňují, že díky nim mají lepší představu o tom jak palác kdysi mohl vypadat. Pravda je však taková, že jen málokdo tuší, že například krásné tmavě červené sloupoví, které se stalo symbolem Knossu, není původní, ale jedná se o Evansovu betonovou napodobeninu.
Místo bylo obydlené prosperujícím společenstvím již od doby neolitu, přičemž první palác zde byl postaven někdy kolem roku 2000 př. n. l. Po zničení následkem zemětřesení někdy kolem roku 1570 př. n. l. byl palác na stejném místě obnoven a dařilo se mu dalších tři sta let, a to až do příchodu Achajců z Peloponésu, respektive do dalšího zemětřesení způsobeného zřejmě explozí sopky na ostrově Santorini někdy v období let 1450 až 1400 př. n. l.
Nejprve si musíme vystát frontu na vstupenky, je sice dlouhá, ale poměrně rychle se postupuje. Přesto jsme rádi, že je nad námi střecha z rákosu, která tlumí svit a teplo sluníčka. Zastavujeme se před bystou sira Arthura Evanse a nasloucháme prvním slovům výkladu našeho průvodce.
Vlevo před námi jsou vedle dlážděné cesty, která vede k divadlu, tři vyzděné kruhové jámy, v nichž byly nalezeny kosti zvířat a obětní oltáře.
Postupujeme pomalu a s ohledem na výpravy, které jsou před námi, ale také tu, která je za námi. Postupně se dostáváme přes Jižní propylaje...
... na Ústřední nádvoří, které je 53 metrů dlouhé a 28 metrů široké. Na něm pravděpodobně končila všechna procesí a zde se konaly kultovní hry, při nichž muži i ženy prováděli obřadní salta přes hlavu a záda býka, odrážejíce se od jeho rohů.
Musíme si opět vystát frontu, která se tvoří před Trůnním sálem. Vstupovalo se do něj přes předsíň s porfyrovou mísou a dřevěným modelem trůnu, jehož fragmenty tady byly nalezeny. V samotném Trůnním sále si prohlížíme majestátní alabastrový trůn a krásné nástěnné malby, představujícími rostliny s vysokými lodyhami a elegantně stylizované gryfy. Podél zdí jsou kamenné lavice a naproti trůnu se nachází nádrž s vodou na očistnou koupel.
Na druhé straně nádvoří se opravdovým bludištěm chodeb a schodišť...
... vchází do důmyslných a dobře dochovaných královských komnat s královskou pokladnicí, místností s kolovraty, malbami vyzdobených komnat královny, koupelnou s vanou z pálené hlíny na koupání dětí a toaletou se splachovacím záchodem. Palác v Knossu je tak prvním místem na světě, kde byl poprvé použit splachovací záchod. V celém paláci také můžete narazit na pozůstatky starověké kanalizace a vodovodu.
Ve sníženém přízemí je další velká chodba, která zřejmě sloužila jako skladiště potravin, protože se tam našly řady obrovských hliněných nádob, zvaných pithoi. Některé z nich jsou vysoké až dva metry, sloužily ke skladování potravin a přepravovaly se pomocí systému lan.
Nejznámější částí paláce v Knóssu je rekonstruovaná část vestibulu v severním průchodu. Všichni se zde fotografují (my také), a tak pořídit snímek bez návštěvníků není jednoduché.
Prohlížíme si svatyni dvojbřitých seker, což je náboženský prostor starší, než zbytek paláce, kde byly nalezeny sošky, posvátné rohy, vázy a stůl na obětiny.
Vracíme se přes ústřední nádvoří a zastavujeme se v chodbě Liliového prince s kopií fresky, jejíž originál je uložen v Heraklionu.
Je tu nyní podstatně méně lidí, a tak si ji můžeme v klidu prohlédnout, stejně jako dvojité rohy, symbol královské moci.
Celý palácový komplex je obrovský a opravdu připomíná labyrint, takže chodit zde bez průvodce nemá moc smysl. Počítejte s tím, že vám jeho návštěva zabere alespoň dvě hodiny.
Vracíme se na parkoviště k autobusu a odjíždíme do Heraklionu. Většina spěchá do Archeologického muzea, které jsme si prozíravě prohlédli už v pátek, takže se dnes můžeme věnovat dalším zajímavostem hlavního města. V první řadě se jdeme podívat přes Platia Eleftherias, Náměstí Svobody k památníku Eleftheria Venizelose (1864–1936), významného krétského revolucionáře a politika, který svůj život zasvětil dobytí svobody pro svůj ostrov. Byl duchovním otcem několika krétských povstání proti tureckému útlaku, v roce 1888 byl nucen ukrýt se v Řecku, avšak vrátil se, aby Krétu vedl v roce 1897 a stal se členem provizorní vlády. Prosazoval spojení Kréty s Řeckem a byl pozván do Řecka, aby vyřešil problematickou politickou situaci. Několikrát byl předsedou vlády a jeho vliv na vnitřní i vnější politiku Řecka mu vynesl tituly Tvůrce moderního Řecka a Velký Kréťan. V roce 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, odjel ze země a zemřel v Paříži.
Procházíme kolem sídla prefektury...
... na malé sympatické náměstíčko...
... a dvě zdaleka viditelné věže...
... nás přivádějí k velké katedrále Agios Minas, postavené v roce 1862. Je to největší kostel ve městě, pojme na osm tisíc věřících.
Hned v sousedství katedrály se nachází malá starší kaple Agios Minas. V jejím interiéru jsou ikony známého malíře Miguela Damaskinose, který pracoval nejen na Krétě, ale i na ostrovech v Jónském moři a v Benátkách.
Přicházíme na nábřeží a kolem přírodovědného muzea, před nímž jsou umístěni dva dinosauři, konkrétně brontosaurus a tyranosaurus,...
... a přicházíme k novému kostelu postavenému v těsném sousedství archeologických vykopávek.
Blížíme se k pevnosti Koules, kterou vybudovali Benátčané v letech 1523–1540 na ochranu válečného přístavu.
Máme v úmyslu jít dovnitř, míjíme provizorní oplocení, které však nečekaně vede až ke hlavnímu vchodu. Nechceme se vracet, a tak obcházíme celou pevnost po jejím obvodu, což je zážitek nejen zajímavý, ale i mírně adrenalinový. U hlavního vchodu jsme ve 14:35 hod. a dozvídáme se, že poslední prohlídka začala ve 14:30 hod. a dovnitř nás již nevpustí. Údiv ani prosby nejsou nic platné, odcházíme s nepořízenou.
Celodenní výlet do Knóssu, nejrozlehlejší minojské stavbě na ostrově a jedné z nejznámějších archeologických lokalit na světě.
Pověstný minojský palác Knóssos leží jen pět kilometrů jižně od Heraklionu. Zde se bezpochyby nacházelo v první polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem centrum minojské civilizace. Celý komplex zahrnoval asi 1400 místností, jednotlivé budovy měly až čtyři patra. Za opravdový palác jej však považovat nelze, dnes se na něj pohlíží jako na centrum města. Nalézají se zde svatyně a kultovní okrsky, obytné domy i dílny, kanceláře a zásobní sklady. V části budov tu možná žili také nejvyšší vládci ostrova, kteří nosili titul Minos – ale jisti si tím vědci nejsou.
Knóssos je ze všech krétských archeologických nalezišť nejimpozantnější. Je to především zásluhou vědecky nanejvýš sporného postupu Angličana sira Arthura Evanse (1851–1941), jenž zde od roku 1900 řídil vykopávky. Zbořil ovšem leccos, co se mu jevilo jako nepodstatné – a připojil to, o čem se domníval, že může spolehlivě rekonstruovat. Kritické hlasy proto Knóssos nazývají „archeologickým Disneylandem“. Ovšem laikům přináší Evansova metoda potěšení: bez jeho úsilí by zde neviděli nic než základy budov. Existuje kniha nabízející na průhledných foliích překrývajících fotografie dnešního stavu fantazijními obrázky, které představují palác v době největší slávy. A je to zajímavé.
Samotné jméno Knóssos nezbytně vyvolává představu labyrintu (která má patrně svůj původ v propracovaném a složitém plánu právě tohoto paláce) a připomínku krvavé legendy o králi Minoovi a jeho podivném synu Minotaurovi, spojenou s oběťmi aténských mladíků a dívek, Théseově hrdinském činu a lásce Minoovy dcery Ariadny, která zradila důvěru svého otce, aby zachránila cizince, kterého vroucně milovala.
Dnes již víme, že býk byl pro minojskou civilizaci posvátným zvířetem, o čemž svědčí i řada maleb v paláci s motivem tohoto zvířete, ale i obřadní předměty ve tvaru býčích rohů a celých býčích hlav. Odtud už byl jen kousek k vytvoření pověsti o tvorovi s tělem člověka a hlavou býka.
Práci na systematických vykopávkách paláce v Knóssu začal v roce 1900 britský archeolog sir Arthur Evans poté co za značně předraženou cenu odkoupil pozemek s palácem od místního chovatele ovcí. Cenu pozemku zvedl i fakt, že Evans byl donucen pozemek koupit i s celým stádem ovcí. Evans na vykopávkách a rekonstrukci paláce strávil dalších 35 let svého života a do prací investoval téměř čtvrt milionu liber, což bylo v té době velké jmění. Právě rekonstrukce paláce je největším trnem v oku současných historiků. Podle nich se Evans řídil spíše svou fantazií než skutečnou podobou paláce. Návštěvníci paláce však Evansovi dostavby a přístavby dodnes obdivují a oceňují, že díky nim mají lepší představu o tom jak palác kdysi mohl vypadat. Pravda je však taková, že jen málokdo tuší, že například krásné tmavě červené sloupoví, které se stalo symbolem Knossu, není původní, ale jedná se o Evansovu betonovou napodobeninu.
Místo bylo obydlené prosperujícím společenstvím již od doby neolitu, přičemž první palác zde byl postaven někdy kolem roku 2000 př. n. l. Po zničení následkem zemětřesení někdy kolem roku 1570 př. n. l. byl palác na stejném místě obnoven a dařilo se mu dalších tři sta let, a to až do příchodu Achajců z Peloponésu, respektive do dalšího zemětřesení způsobeného zřejmě explozí sopky na ostrově Santorini někdy v období let 1450 až 1400 př. n. l.
Nejprve si musíme vystát frontu na vstupenky, je sice dlouhá, ale poměrně rychle se postupuje. Přesto jsme rádi, že je nad námi střecha z rákosu, která tlumí svit a teplo sluníčka. Zastavujeme se před bystou sira Arthura Evanse a nasloucháme prvním slovům výkladu našeho průvodce.
 |
| Zčásti rekonstruovaná budova s kopiemi fresek na místě původních |
 |
| Náš průvodce |
Musíme si opět vystát frontu, která se tvoří před Trůnním sálem. Vstupovalo se do něj přes předsíň s porfyrovou mísou a dřevěným modelem trůnu, jehož fragmenty tady byly nalezeny. V samotném Trůnním sále si prohlížíme majestátní alabastrový trůn a krásné nástěnné malby, představujícími rostliny s vysokými lodyhami a elegantně stylizované gryfy. Podél zdí jsou kamenné lavice a naproti trůnu se nachází nádrž s vodou na očistnou koupel.
Na druhé straně nádvoří se opravdovým bludištěm chodeb a schodišť...
 |
| Kopie fresky s delfíny v obydlí královny |
Vracíme se na parkoviště k autobusu a odjíždíme do Heraklionu. Většina spěchá do Archeologického muzea, které jsme si prozíravě prohlédli už v pátek, takže se dnes můžeme věnovat dalším zajímavostem hlavního města. V první řadě se jdeme podívat přes Platia Eleftherias, Náměstí Svobody k památníku Eleftheria Venizelose (1864–1936), významného krétského revolucionáře a politika, který svůj život zasvětil dobytí svobody pro svůj ostrov. Byl duchovním otcem několika krétských povstání proti tureckému útlaku, v roce 1888 byl nucen ukrýt se v Řecku, avšak vrátil se, aby Krétu vedl v roce 1897 a stal se členem provizorní vlády. Prosazoval spojení Kréty s Řeckem a byl pozván do Řecka, aby vyřešil problematickou politickou situaci. Několikrát byl předsedou vlády a jeho vliv na vnitřní i vnější politiku Řecka mu vynesl tituly Tvůrce moderního Řecka a Velký Kréťan. V roce 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, odjel ze země a zemřel v Paříži.
 |
| Památník Eleftheria Venizelose |
 |
| Památník obětem války |
... na malé sympatické náměstíčko...
 |
| Jedna z dvojice věží katedrály |
Následující článek Kréta – Minotaurův ostrov (VII)
Žádné komentáře:
Okomentovat