Kréta – Minotaurův ostrov (IV)

Předchozí článek Kréta – Minotaurův ostrov (III)
Na dnešek jsme si přikoupili fakultativní výlet do proslulé soutěsky Samaria, nejdelší v Evropě.

Čeká nás náročný celodenní výlet, odjezd je už v 5:45 hod. Překvapením je, že v celém autobusu je nás jen asi osm Čechů, průvodkyně je výřečná, ale mluví jen anglicky a francouzsky! 
Asi o půl desáté zastavujeme v horské vsi Xilóskalo, ležící asi 30 km od Chanie na náhorní planině Omalós ve výšce 1240 metrů nad mořem. Kupujeme si za pět eur vstupenky a zahajujeme dlouhý sestup.

Soutěska je součástí národního parku, jediného na ostrově, který poskytuje ochranu 450 druhům živočichů a rostlin, z nichž sedmdesát je endemických. V období od listopadu do dubna je vstup kvůli padajícím kamenům a nebezpečí povodňových přívalů přísně zakázán.

Strmou stezkou klikatící se mezi cypřiši a borovicemi postupně klesáme do nitra soutěsky. Záhy se nám naskýtají pohledy na zalesněné Bílé hory, Lefká Ori, jejichž nejvyšší vrchol Páchnes dosahuje výšky 2452 m.

Řídíme se radou průvodkyně, která nám v autobuse říkala, že na cestě jsou white stones a black stones, tedy bílé a černé kameny, a že černým se máme vyhýbat, protože na nich to klouže.
Zastavujeme se u kostelíku Agios Nikolaos:

Míjíme vesničku Samaria, opuštěnou v roce 1962. Tady lze najít stinná místa s pramenem vody, kde si lze odpočinout.

Další malý kostelík se jmenuje Osia Maria, z něhož je odvozen název soutěsky Samaria.

Na další cestě se skalní stěny stále více k sobě přibližují:

Cestou potkáváme různé zajímavosti jak z přírody živé, tak neživé,...

... a úžasné vrásy...

... až se dostáváme k nejužšímu místu kaňonu,...

... známé „Železné bráně“, z obou stran svírané skalnatými srázy stoupajícícími až do výše 350 metrů.

Široká je jen asi čtyři metry.

Procházíme mezi ruinami starých domů původní vesnice Agia Roumeli, zničené povodní v roce 1954, a ke konci naší cesty se zastavujeme u dvou starých, dávno již nepoužívaných klenutých kamenných mostů.

Hned poté přicházíme do vesničky Agia Rouméli ležící na břehu Libyjského moře. Byla postavena na troskách římské osady Tara, na kopci nad ní se tyčí zřícenina benátského hradu.

Sraz máme v restauraci Calypso, objednáváme si frapé a čekáme na pokyn k nalodění. Máme tedy za sebou zhruba šestihodinovou túru, která podle růzých bedekrů měří 17 až 18 kilometrů.

Po 17. hodině odplouváme a posledními pohledy se loučíme s úžasnou soutěskou, vlastně už jenom s jejím ústím.

Po mezipřistání v krásné malé vísce Loutro vystupujeme v Chóra Sfakíon, atraktivním městečku s bíle natřenými domky a úzkými uličkami v malebném zálivu. Dříve tu kvetl obchod s Orientem, dnes tu díky nedalekému východu ze soutěsky panuje čilý turistický lodní provoz. Působil zde Ioannis Vlachos (*1725), bohatý kupec, který měl kontakty až s Ruskem a svůj majetek obětoval boji za nezávislost svého národa. Díky svým intelektuálním schopnostem byl nazýván Daskaloioannis (Jan Učitel) a roku 1770 byl zvolen velitelem povstání. Jelikož se však očekávaná podpora ruské velmoci, slíbená carevnou Kateřinou II., nedostavila, musel začít vyjednávat s Turky. Přes zaručení volného návratu byl zajat a v Heraklionu za živa stažen z kůže. Národ ctí jeho památku legendami a baladami. Nad městem jsou vidět zbytky pevbosti, kterou postavili Benátčané v roce 1526 a zařadili ji do sítě svých opevnění, jejichž cílem byla kontrola Lybijského moře. Později byl celý komplex přestavěn Turky.

Nepřetržitý proud návštěvníků se valí z lodi nahoru na parkoviště, kde stojí více než desítka autobusů. Naštěstí odjíždíme mezi prvními, přesto se do Kalia Beach vracíme až ve 22:30 hod. a jdeme na pozdní večeři.

Následující článek Kréta – Minotaurův ostrov (V)