Románovou prvotinu Jiřího Hájíčka o jihočeském fenoménu nelegálního dobývání vltavínů z roku 2001 loni znovu vydalo Nakladatelství Host.
Ústřední postavou je Pavel, nadějný student geologie, který miluje přírodní skla, nejvíc vltavíny. Má hlubokou duši, která se vymyká konvencím jeho současníků z 80. a 90. let dvacátého století, ale konekonců i hodnotám dnešní většinové společnosti. Je umanutý, zatvrzelý. Má talent, odhodlání, inteligenci a podivuhodný nezájem o budování dobrého bydla. K tomu nedostatek sebezáchovy. Snad proto, že mu jde v první řadě o čistotu. Vidí auru jiných lidí a její barvu. Jeho oblíbenou barvou je zelená, barva vltavínů prosvícených světlem, ale
i starých map, také ryb a kulečníkového plátna.
S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni, ilegální těžba se pro něj stala i způsobem obživy. S Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství, která brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem…
Navzdory dobrodružné, dobře propracované zápletce novely a podmanivému tématu kopání jihočeských diamantů je alfou i omegou příběhu o zlatokopecké hledačské vášni právě Pavel. Jeho postava vybízí k přemýšlení, sebereflexi. Jaký vlastně je? Neohrožený, nadšený, vášnivý a zároveň příliš křehký? Nezvládá triviální zkoušky, jež jsou před něj kladeny. Jako nadějný a zapálený student opouští vysokoškolské studium. Utíká z Prahy do Jindřichova Hradce za svou dívkou: „Chci si vydělávat, už něco sám dělat. A bydlet s Karolínou v Hradci, a ne trčet někde v Praze.“ Postupně se však ukazuje, že právě maloměšťácký životní styl, budování materiálních jistot a usazování se jsou hodnoty, jež jsou mu velmi vzdálené. Proti praktické potřebě chodit do zaměstnání a vést takzvaný normální život stojí Pavlova vášeň, nevyhnutelně destruktivní síla lásky, síla kamenů. Dá se s ním podle Karolíny krásně snít, ale nedá se s ním žít.
Navzdory dobrodružné, dobře propracované zápletce novely a podmanivému tématu kopání jihočeských diamantů je alfou i omegou příběhu o zlatokopecké hledačské vášni právě Pavel. Jeho postava vybízí k přemýšlení, sebereflexi. Jaký vlastně je? Neohrožený, nadšený, vášnivý a zároveň příliš křehký? Nezvládá triviální zkoušky, jež jsou před něj kladeny. Jako nadějný a zapálený student opouští vysokoškolské studium. Utíká z Prahy do Jindřichova Hradce za svou dívkou: „Chci si vydělávat, už něco sám dělat. A bydlet s Karolínou v Hradci, a ne trčet někde v Praze.“ Postupně se však ukazuje, že právě maloměšťácký životní styl, budování materiálních jistot a usazování se jsou hodnoty, jež jsou mu velmi vzdálené. Proti praktické potřebě chodit do zaměstnání a vést takzvaný normální život stojí Pavlova vášeň, nevyhnutelně destruktivní síla lásky, síla kamenů. Dá se s ním podle Karolíny krásně snít, ale nedá se s ním žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat