Zemřel Josef Švarc

Ve věku 88 let zemřel známý světelský sklářský výtvarník

Narodil se 6. července 1928 ve Světlé nad Sázavou v malém domku u kapličky v Lánecké ulici. V letech 1942 až 1945 se učil brusičem skla u firmy Karel Bačík v Karlově ve Světlé a v letech 1945 až 1949 studoval na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Už tam měl vynikající úspěchy jako rytec skla. V roce 1947 získal II. cenu v celostátní soutěži. A protože jej tato práce nesmírně zaujala, navštěvoval i ateliér Štefana Ratha, známý po celém světě. Po skončení školy byl zaměstnán jako domácí výtvarník Borského skla, kde vytvořil několik význačných rytin např. sv. Václav, sv. Jiří, Madona, ale zejména své největší rytecké dílo – světoznámou vázu „Potopa“.
Po absolvování základní vojenské služby byl přijat jako rytec skla do Skláren Bohemia, kde pracoval 20 let jako výtvarník – ve Františkodole, Josefodole a v Poděbradech. Od roku 1953 do roku 1965 pracoval na celé řadě dalších rytin, jako Baletky, Rusalky, Pstruh, Národní muzeum, Hradčany, Kobylka nebo Traviny. Kolem roku 1965 se rytiny s rostlinnými motivy mění na broušené dekory. Nejznámější jsou náměty bodláků, klasů, řebříčku, lupiny, růže.

Od roku 1981 přešel Josef Švarc do své soukromé dílničky, kde vytvořil unikáty, které prostřednictvím Skloexportu vzbudily zájem soukromých sběratelů v celém světě. Jeho specialitou jsou světoznámé bodláky či různé traviny. Švarcovo dílo jsme mohli vidět na skleněných výplních dveří ve vestibulu kinosálu a ve vlastním kinosále (reliéf nad jevištěm, návrh lustru a dříve i postranní osvětlovací tělesa ve tvaru lilie).

Svými výtvarnými pracemi byl zastoupen na mnoha výstavách po celém světě, např. na Expo 58 v Bruselu (rytina Komenský) či Expo 67 v Montrealu (sada prstenců). V roce 1989 odešel do důchodu.

*  *  *

Jeho dcera Jaroslava (*22. 5. 1952), provdaná Vampolová se později se vrátila k dívčímu jménu. Absolvovala VŠUP Praha (prof. Libenský), vystavovala mimo jiné v Japonsku, Frankfurtu, Norimberku nebo v Basileji. V podstatě celý život pracovala ve Sklárnách Bohemia, ať už ve Františkodole, v Josefodole nebo hned po škole v Poděbradech. Pak také v závodě ve Světlé nad Sázavou. Věnovala se hlavně designu a návrhářské tvorbě, v poslední době se zabývala kombinací dvou materiálů – skla a kamene, konkrétně pískovce. Několik let vyučovala na ledečském gymnáziu a na Uměleckoprůmyslové akademii ve Světlé.