Setkání toulkařů v Kytlicích (I)

Předchozí článek Cestou na setkání toulkařů v Kytlicích

V devět hodin odjíždíme vlakem do stanice Chřibská, odkud vyrážíme po žluté a záhy po červené turistické značce do sedla mezi Jedlovou (774 m) a Šibeničním vrchem (589 m). Ten své pojmenování nenese zbůhdarma, nedaleký Jiřetín pod Jedlovou užíval až do roku 1765 právo hrdelní, k jehož výkonu sloužilo popraviště právě na Šibeničním vrchu. Jedním ze tří dochovaných rozsudků smrti byl 12. října 1747 pro svatokrádežný zločin odsouzen na šibenici Friedrich Rauch, jehož jméno je v lidových pověstech spojováno s jeskyní na Malém Stožci.
Procházíme okrajem horské rekreační osady Jedlová a mírným klesáním po úzké asfaltce se dostáváme k silnici spojující Jiřetín a Rybniště. 

Ve svahu za chátrajícím kravínem se nachází vstup do štoly sv. Jana Evangelisty, jejíž prohlídku máme předem domluvenou. Kupujeme si vstupenky, na hlavu nasazujeme „blembáky“ a vydáváme se s průvodcem do „díry“.

Těžil se zde hlavně galenit a chalkopyrit, ze kterých se získávalo nejen stříbro, ale i měď, olovo nebo zinek. Žíly však byly poměrně chudé, a tak i přes veškeré úsilí těžba těchto kovů nepřinášela očekávaný výsledek. Svého vrcholu dosáhla v roce 1620, kdy se z jedné tuny horniny získávalo kolem jednoho kilogramu stříbra. Těžbu však poznamenala třicetiletá válka. 

Za několik století dobývání stříbra a dalších kovů vzniklo podzemí, které má tři úrovně propojené šachtou a komínem. Nejníže se nachází štola sv. Jana Evangelisty, která dosahuje délky 640 m. O 36 m výše je položena štola sv. Kryštofa s délkou 197 metrů. Obě štoly propojuje komín. Třetí štola leží 9 m nad sv. Kryštofem, se kterým je propojená šachtou vedoucí až na povrch. Tato bezejmenná štola však není přístupná a není známá ani její délka. Nejzachovalejší ze všech tří úrovní, štola sv. Jana Evangelisty, byla už v roce 1935 zpřístupněna veřejnosti. V roce 1945 byl vchod do štoly zavalen výbuchem trhaviny, v 50. letech štolu využívalo JZD jako sklad. Ke znovuotevření štoly došlo v roce 1998, kdy byla návštěvníkům zpřístupněna polovina její délky, tedy 320 m.

Po prohlídce štoly pokračujeme v cestě do Jiřetína pod Jedlovou. Leží na severní straně Lužických hor, místo pro jeho výstavbu bylo vybráno a na pravidelném šachovnicovém půdorysu vyměřeno na přelomu 40. a 50. let 16. století. 

Navštěvujeme infocentrum, někteří restauraci, ale téměř všichni cukrárnu. Po kafíčku a zákuscích nás čeká více než čtyřsetmetrové převýšení. Nejdříve ke kostelu Nejsvětější Trojice,...
... kde právě končí svatební obřad romských novomanželů. Je veselo, muzikanti hrají jako o život, fotit se neodvažuji – na rozdíl od Adri:

Raději popocházím pár desítek metrů nad kostel, líbí se mi koryto s tekoucí vodou:

Míjíme dům čp. 252 v Křížové ulici, v jehož opěrné zahradní zdi je vchod do jedné z údajně nejstarších štol, ražených v Křížové hoře. Nazývá se U Císaře a byla náhodně objevena při stavbě nového domu v roce 1891. Je ražená jihozápadním směrem v silně porušené žule a končí asi po 30 metrech závalem. Hned vedle vchodu do štoly byly v roce 1976 do zahradní zdi zasazeny dva pískovcové štíty s plastickým znakem města a kolorovaným znakem držitelů panství Lichtensteinů. Původně byly umístěny na průčelí pozdně barokní patrové radnice postavené v roce 1776 na místě původní dřevěné budovy. Radnice však spolu se dvanácti dalšími domy v roce 1799 vyhořela a měšťané vystavěli novou kamennou budovu, na jejíž průčelí se znovu dostaly oba znaky, symbolizující městskou samosprávu i vrchnost. V roce 1966 byla radnice spolu se třemi sousedními domy zbořena a na jejím místě bylo postaveno nevzhledné betonové nákupní středisko. 
Stoupáme na Křížovou horu (974 m) tyčící se nad městem. Návrší zvané dříve Holá lada se počátkem 18. století stalo poutním místem spojeným s legendou o zjevení Spasitele na kříži sedmi bratrům, který je vybízel k návratu z nuceného exodu v době protireformace. Vrátil se nejmladší z nich, nemocný na nohy, nechal vystavět na úpatí hory dřevěný kříž a po svých modlitbách se uzdravil. Místo se stalo známým a začalo sem přicházet mnoho trpících. 

O založení křížové cesty a výstavbu kaple se zasloužil zdejší farář Gottfried Liessner. Celý areál byl vysvěcen 17. září 1764 a obsahuje výjev z Getsemanské zahrady (sochy spících apoštolů Petra, Jakuba, Jana a modlícího se Ježíše), Křížovou cestu sestávající z jedenácti zděných kapliček s reliéfními výjevy, ...

... a kapli Povýšení sv. Kříže (12. a 13. zastavení). Původní dřevěná kaple byla za prudké bouře v roce 1779 zničena, stavba nové kamenné kaple byla zahájena roku 1783 a dokončena v roce 1791. V 19. století k ní byla přistavěna věž, v níž se nacházejí zvony.

14. zastavením je kaple Božího hrobu z roku 1759: 

Poněkud stranou se nachází socha Panny Marie... 
... a nesmím zapomenout poznámku, že i pohled zpátky na Jiřetín pod Jedlovou stojí zato:

Celá areál Křížové hory byl v roce 1969 prohlášen za kulturní památku, ale teprve od roku 1991 začala cílevědomá snaha o celkovou obnovu tohoto místa.

Z Křížové hory dál stoupáme, zprvu mírně, ale pak stále pručeji až na vrchol Jedlové. Svojí nadmořskou výškou 774 metrů je jednou z dominant Lužických hor, v nichž je třetí nejvyšší. Přes vrchol vede důležité evropské rozvodí, voda ze severního svahu odtéká do Baltického moře, zatímco z jižního svahu do Severního moře. Hora je pozoruhodná i z geologického hlediska, protože jejím severním úbočím probíhá zlomová čára zvaná Lužická porucha. Tak se stalo, že tato mohutná znělcová kupa je ve spodní třetině z pevného pískovce. 
Pro nádherný výhled byla Jedlová již v minulosti často navštěvována. Za jasného počasí, což dnes nemáme, se odtud přehlédne celý obzor od Krušných hor až po Krkonoše. Aby byl umožněn kruhový výhled z jediného místa, postavil horský spolek Gebirgsverein für das nordlichste Böhmen vysokou kamennou věž vysokou 23 metrů. Slavnostně ji otevřeli 14. září 1891. Ještě o dva měsíce dříve byla dána do provozu chata postavená na náklady knížete Ferdinanda Kinského. Oba objekty sloužily naposledy za druhé světové války a od té doby téměř padesát let chátraly. 3. července 1993 byla rozhledna znovu slavnostně otevřena.

Sestupujeme po odbočce na červenou značku a klesáme, teď už mírněji, až ke zřícenině hradu Tolštejn. Stojí na znělcovém dvojitém suku (670 m) a původně se jmenoval Dohlenstein neboli Kavčí hrad. Založili jej Vartenberkové snad v půli 13. století na ochranu Pražské cesty vedoucí z Lužice do Čech. Ve své době byl významným a mocným opevněním. Roku 1337 byl dobyt vojsky lužických měst, byl znovu vybudován a od roku 1402 se stal majetkem Berků z Dubé, kteří tak celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech. V roce 1463 ho nechal Jiří z Poděbrad dobýt, protože se sem uchýlil odbojný Albrecht Berka. Od roku 1485 získal hrad i panství saský rod Šlejniců, po nich se vystřídalo ještě několik majitelů a v období třicetileté války hrad v roce 1642 zapálili a dobyli Švédové. Obnoven již nebyl obnoven, roku 1866 byla ve zřícenině zřízena hradní restaurace, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů. 

Z vrcholových skalisek zpřístupněných železným schodištěm a lávkou je výborný rozhled, nikoli však dnes, takže se uchylujeme do zmíněné restaurace. Po krátkém posezení se vracíme na rozcestí a po cyklostezce, ke které se později připojí žlutá turistická značka, šlapeme na železniční zastávku Jedlová. Také tady trávíme čas, než pořijede vlak, v příjemné hospůdce.

Následující článek Setkání toulkařů v Kytlicích (II)