DP Za malínským křenem

Na pochod pořádaný kutnohorskými turisty jezdím už více než dvacet let, i když nikoli každý rok. Přesto se dá říct, že trasy pochodu – ať již údolím Vrchlice, nebo přes Kaňk a Kuklík – znám jak své prestižky, a proto se dnes omezím jen na to, co bylo pro mě nové. Kdo by měl zájem o podrobnosti na trase přes Kaňk, nalezne je na tomto blogu zde.

Po červené značce vedoucí podél říčky Vrchlice opouštím Kutnou Horu a přes Sedlec a Malín přicházím do Nových Dvorů. Setkávám se tam s turistou a geokačerem Martinem a jdeme kus cesty společně. Nakrátko opouštíme trasu pochodu, abychom se podívali na Libuši. Říká se tak malé zřícenině i okolnímu lesíku, v němž se nachází.

Traduje se, že zde hrabě Chotek postavil lovecký zámeček, do kterého jednou při bouřce uhodil blesk a zámeček do základů vyhořel. Skutečnost je ale trochu jiná. Stavbu v roce 1785 sice skutečně postavil hrabě Jan Karel Chotek (1704–1787), ale už od počátku jako zříceninu v gotickém stylu, aby kromě loveckého využití sloužila i pro další kratochvíle zámecké společnosti. Jeho syn Jan Rudolf Chotek (1748–1824), v letech 1791–1792 rakouský ministr financí a v letech 1802–1808 nejvyšší purkrabí Království českého, si nechal postavit nedaleký empírový zámek Kačinu, kam směřujeme.
U zámku se s Martinem rozcházíme, neboť on kromě pochodu jde za keškami, zatímco já pokračuji dál po trase bez dalších odboček. Procházím obcemi Svatý Mikuláš a Svatá Kateřina, které se za socíku musely bez onoho přídavného jména obejít, a pokračuji přes Starý Kolín po modré značce do Hlízova. Působí zde Hlízovský unikátní spolek, který mimo jiné uspořádal v červnu první ročník turistického pochodu Jarní putování se sv. Jakubem. 

Organizátoři si pořídili turistické razítko a dokonce turistickou vizitku – a to je příčinou, že tisknu tlačítko zvonku u vrátek, na nichž je oznámení, že zde se prodávají turistické vizitky. Ukazuje se, že prodejci jsou účastníci našeho letošního DP Cestami Jaroslava Haška a co víc – pamatují se mě a dokonce jménem! Nedají jinak, než že musím na kafko a na kus řeči.
Po krátkém posezení stoupám na Kaňk a známou cestou přes Kuklík a traverzem Sukova mezi vinicemi a sady pospíchám až na rozcestí pod lesem, kde stojí barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého, postavená kutnohorskými jezuity. Lidově se jí říká Bezhlavý Jan, protože už desítky let je bez hlavy. Opodál je kontrola, od níž mířím po zelené značce do Kutné Hory. Mým cílem je Dům Mikuláše Dačického.
Kutná Hora, která loni oslavila 20. výročí zápisu na listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, je doslova napěchovaná památkami a krásnými domy. Jen jeden dělal městu dlouhá léta ostudu – rodný dům Mikuláše Dačického z Heslova, stojící na rohu Komenského náměstí. Po náročné a originální – a přitom obdivuhodně krátké – rekonstrukci už je všechno jinak. Od března 2016 v něm sídlí Vzdělávací a prezentační centrum kulturního dědictví UNESCO, které nabízí zajímavé interaktivní expozice.

Dům je zmiňován už na začátku první dochované městské knihy z let 1426–1489, významnou přestavbou prošel v prvních letech 16. století. Říkalo se mu „Biskupský“, neboť konšelé – v Kutné Hoře zvaní šepmistři – jej nechali přestavět pro světícího biskupa utrakvistické církve Filipa Villanuovu Sidonského, který zde pobýval od Vánoc 1506 do své smrti v říjnu následujícího roku. Z tohoto období pochází žebrová klenba soukromé biskupovy kaple a další gotické prvky v domě. V roce 1536 koupil dům Ondřej Dačický, podle své první manželky zvaný Křivoláček, a zde se v roce 1555 narodil jeho syn Mikuláš Dačický. Ve druhé polovině 16. století byl dům renesančně upraven a celá jeho fasáda byla pokryta psaníčkovým sgrafitem. K dalším přestavbám došlo na sklonku 17. století a ve druhé polovině 18. století. Tehdy dostal dům novou fasádu, která srovnala okenní otvory v duchu barokní symetrie a přidala zdobný štukový dekor. Následovaly ještě dvě klasicistní přestavby, kdy byly v domě zřízeny činžovní byty, zazděno podloubí a později i vyměněna střešní konstrukce. Ve 20. století dům sloužil jako hlavní část restaurace U Šašků, později byl znárodněn a připadl do vlastnictví města. V 70. letech proběhla necitlivá „modernizace“ bytů spočívající ve vložení řady příček, podhledů a technických rozvodů, výměně oken a dveří. Betonové podlahy, linolea a tapety na stěnách neumožňovaly prodyšnost, a tak byly stěny v přízemí vlhké až do výšky dvou metrů. V posledních letech byl dům neobydlený a rychle chátral, střechou zatékalo a opadávající štukové prvky fasády ohrožovaly chodce. 
Po řadě velice slibných, ale nakonec neúspěšných záměrů se v roce 2014 naskytla reálná možnost dům opravit a novou náplní jej znovu oživit. A to díky dotaci Ministerstva pro místní rozvoj České republiky a hlavnímu partnerovi projektu, Nadaci Kutná Hora – památka UNESCO, která připravila programovou náplň, jež u hodnotitelů dotace uspěla. Podmínka ovšem byla nesmlouvavá: stihnout dům opravit a vybavit za necelý rok!
Rekonstrukce započala v lednu 2015 vyklízecími pracemi, které přinesly několik mimořádných objevů. Zmiňme alespoň tři nejvýznamnější. Pod dřevěnou podlahou Biskupské kaple ležela jedna středověká šestiúhelníková dlaždice a několik půlených a čtvrcených kusů, podle památkářů vyrobených někdy kolem roku 1500. Bylo rozhodnuto o výrobě jejich replik tak, aby se prostor kaple vrátil do stavu, v jakém byl na začátku 16. století. 

Interiér Biskupské kaple s vystavenou gotickou šestiúhelníkovou dlaždicí

Dlaždice, která má od rohu k rohu přes čtyřicet centimetrů a je zdobená motivy křížů zakončených liliemi, se stala logem, se kterým se během prohlídky několikrát setkáte. Další objevy čekaly památkáře ve dvoře domu, kde byl byl metr pod úrovní terénu objeven zasypaný pozdně gotický sloup patřící zaniklé místnosti, a v patře pozdně gotický portál včetně původních omítek. Restaurování se dočkala také fasáda se štukovými prvky a freskou Madony, rekonstruované na základě fotografie z 19. století.

Filozofie obnovy domu spočívá v setkání historie s přítomností. Jinak řečeno byly zachovány a restaurovány nejcennější historické prvky a přitom neskrytě přiznáno vše, co je nové. Dílo se nakonec zdárně podařilo realizovat za 40 týdnů s vynaloženými náklady ve výši 70,1 mil. Kč.
V domě celoročně probíhají programové činnosti rozdělené do čtyř oblastí. Za prvé je to expoziční činnost představující stálou expozici a dva typy sezónních výstav, za druhé to jsou vzdělávací aktivity pro širší veřejnost, například komentované prohlídky a přednášky, za třetí odborné aktivity (konference, workshopy, dokumentace a digitalizace historických materiálů) a kulturní akce, jako koncerty a komponované pořady.
V přízemí se v Návštěvnickém centru seznámíte s organizací UNESCO a světovým kontextem expozice. Prohlídka pokračuje v Portálové síni nazvané podle gotických portálů, z nichž jedním se vstupuje do již zmíněné Biskupské kaple. 

Kromě jiného je zde vystavena pozdně gotická monstrance, původně z kostela sv. Bartoloměje. Je vyrobena z kutnohorského stříbra a pozlacená, ale již není jako celek původní: erby štítonošů byly doplněny po roce 1631, noha pochází z roku 1844 a novodobá je lunula (držák na hostii ve tvaru měsíčního srpku) s křížkem a zasklení.

Následuje průchod a místnost s fotografickou reportáží o průběhu rekonstrukce Dačického domu...

... a sestup do suterénu. V IQ parku je dotykový stůl, videomapping na model chrámu sv. Barbory... 

... a pro děti stavebnice a další hrací prvky. 

Odtud se vstupuje do sklepních prostor. 

V Síni se nachází mimořádně oblíbená interaktivní podlahová projekce, po níž se přechází do druhého patra sklepů, kde shlédnete prostorovou projekci Památky UNESCO v ČR a na schodišti překvapení pro nejmenší: mluvícího permoníka!

První patro je určeno k sezónním výstavám a kulturním a vzdělávacím aktivitám. Konferenční sál pro 55 posluchačů disponuje nejmodernější audiovizuální technikou k pořádání seminářů, konferencí a koncertů. 

Ve druhém patře, chcete-li v podkroví, je přednáškový sál pro 25 posluchačů, Dětský ateliér, v němž se odehrávají lektorské programy pro školy, a hala, která slouží k prezentaci partnerů projektu, jimiž jsou Nadace Kutná Hora – památka UNESCO a Univerzita Pardubice. 
Po detailní prohlídce Domu Mikuláše Dačického chci návštěvu Kutné Hory stylově zakončit v sousední restauraci, kam jsme za studentských let často chodívali a mimo jiné maturitní písemky oslavovali. Také jsme tu měli sraz po 35 letech, leč dnes z toho nic nebude. V restauraci je uzavřená společnost...

Kdo byl Mikuláš Dačický z Heslova (1555–1626) se dozvíte na tomto blogu zde.