Co jsem také přečetl_______Řek Zorbas

Dovolená na Krétě a tamější setkání s medailonem, bystou a hrobem spisovatele Nikose Kazantzakise mě přimělo, abych se zarděl, že jsem jeho proslulý román nečetl, a dodatečně to napravil.

Na záložce se píše, že „... celá Kazantzakisova kniha, podobně jako její hlavní hrdina, v sobě šťastně mísí bizarní a baladický epický příběh s hledáním odpovědí na nejhlubší filozofické otázky. A také proto patří k největším i nejoblíbenějším dílům moderní řecké literatury.“

Asi ano, ale mě kniha nijak zvlášť neuchvátila. Obsahuje spoustu silných (řeckých) témat, jako výsměch klášterům, jejich pokrytectví, hrabivost a hamižnost představitelů, hříšnost a smilstvo, dále krevní mstu, vlastenectví a usilování o záchranu Řeků ohrožených v zahraničí. Další vztah má kniha k buddhismu, jednak vypravěč o Buddhovi opakovaně mluví (autor o něm napsal divadelní hru), jednak kniha ukazuje základní pravdy o pomíjivosti vášně, majetku, o stáří a smrti.
Vypravěčem je mladý řecký intelektuál, který se vrací na Krétu, kde si pronajal lignitový důl. Chce se od abstraktního světa přiklonit ke světu skutečnému a zároveň dopsat knihu o Buddhovi, téma, které mu stále uniká. Cestou potká a najme Zorbu, který má s kopáním (a nejen s ním) dostatek zkušeností. Zorbas vypravěče fascinuje tím, s jakou lehkostí odpovídá na nejzávažnější otázky po smyslu člověka a přitom jak intenzivně žije v souladu s přirozenými zákony. Ve vesnici jsou častými hosty u paní Hortensie, vysloužilé kurtizány, v knize se také objeví tragická epizoda s mladou vdovou. Podnik nakonec zkrachuje a cesty vypravěče a Zorby se rozcházejí, ale zůstávají v písemném kontaktu.

* * *

Bysta v Heraklionu

Nikos Kazantzakis se narodil 18. 2. 1883 v rodině rolníka. Po studiích na střední církevní škole na Naxu, vystudoval práva na athénské univerzitě a filozofii na pařížské Sorbonně. Hodně cestoval, asi pět let strávil v sovětském Rusku, několik měsíců i v ČSR. Od 10. května 1929 do 9. dubna 1930 žil v osadě Myslivny u Božího Daru v domě Filipa Krause, kde měl pronajaté dvě místnosti. Podruhé přijel na stejné místo koncem června 1931 a zůstal do 31. května 1932. Našel zde klid na práci a samotu. Navštěvoval i nedaleký Boží Dar a Wiesenthal. Dům, ve kterém přebýval, už dnes nestojí, ale na Tržním náměstí v Božím Daru je památník Nikose Kazantzakise a některé poředměty spojené s jeho pobytem uchovává božídarské muzeum.
Po 2. světové válce byl Nikos Kazantzakis ministrem v řecké vládě, od roku 1946 působil jako poradce UNESCO pro vydávání překladů z klasické řecké literatury. 

Od roku 1948 žil Nikos Kazantzakis trvale v jižní Francii v Antibes. V roce 1957 navštívil na pozvání čínské vlády Čínu. Po návratu onemocněl a 26. 10. 1957 po převozu na kliniku ve Freiburgu zemřel. Jak víme, pohřben je v hlavním městě Kréty Heraklionu.
Svůj slavný román, jehož původní název zní Život a skutky Alexise Zorbase, napsal během jediného měsíce v roce 1943. Byl záhy přeložen do mnoha jazyků a dnes je řazen mezi klasická díla světové literatury. Román je částečně biografický, Kazantzakis v něm zpodobnil svého přítele Georgiose, s nímž si v roce 1919 najal pilu ve vesnici Pastrov v kraji Mani na Peloponésu, a Hortensie byla ve skutečnosti Adeline Guitarová, majitelka hotýlku v Irapetře. Celá kniha je směsí fikce, reality i filozofie. Byla také úspěšně zfilmována, v titulní roli se představil slavný Anthony Quinn.