Dovolená na Krétě a tamější setkání s medailonem, bystou a hrobem spisovatele Nikose Kazantzakise mě přimělo, abych se zarděl, že jsem jeho proslulý román nečetl, a dodatečně to napravil.
Na záložce se píše, že „... celá Kazantzakisova kniha, podobně jako její hlavní hrdina, v sobě šťastně mísí bizarní a baladický epický příběh s hledáním odpovědí na nejhlubší filozofické otázky. A také proto patří k největším i nejoblíbenějším dílům moderní řecké literatury.“
Asi ano, ale mě kniha nijak zvlášť neuchvátila. Obsahuje spoustu silných (řeckých) témat, jako výsměch klášterům, jejich pokrytectví, hrabivost a hamižnost představitelů, hříšnost a smilstvo, dále krevní mstu, vlastenectví a usilování o záchranu Řeků ohrožených v zahraničí. Další vztah má kniha k buddhismu, jednak vypravěč o Buddhovi opakovaně mluví (autor o něm napsal divadelní hru), jednak kniha ukazuje základní pravdy o pomíjivosti vášně, majetku, o stáří a smrti.
Vypravěčem je mladý řecký intelektuál, který se vrací na Krétu, kde si pronajal lignitový důl. Chce se od abstraktního světa přiklonit ke světu skutečnému a zároveň dopsat knihu o Buddhovi, téma, které mu stále uniká. Cestou potká a najme Zorbu, který má s kopáním (a nejen s ním) dostatek zkušeností. Zorbas vypravěče fascinuje tím, s jakou lehkostí odpovídá na nejzávažnější otázky po smyslu člověka a přitom jak intenzivně žije v souladu s přirozenými zákony. Ve vesnici jsou častými hosty u paní Hortensie, vysloužilé kurtizány, v knize se také objeví tragická epizoda s mladou vdovou. Podnik nakonec zkrachuje a cesty vypravěče a Zorby se rozcházejí, ale zůstávají v písemném kontaktu.
Vypravěčem je mladý řecký intelektuál, který se vrací na Krétu, kde si pronajal lignitový důl. Chce se od abstraktního světa přiklonit ke světu skutečnému a zároveň dopsat knihu o Buddhovi, téma, které mu stále uniká. Cestou potká a najme Zorbu, který má s kopáním (a nejen s ním) dostatek zkušeností. Zorbas vypravěče fascinuje tím, s jakou lehkostí odpovídá na nejzávažnější otázky po smyslu člověka a přitom jak intenzivně žije v souladu s přirozenými zákony. Ve vesnici jsou častými hosty u paní Hortensie, vysloužilé kurtizány, v knize se také objeví tragická epizoda s mladou vdovou. Podnik nakonec zkrachuje a cesty vypravěče a Zorby se rozcházejí, ale zůstávají v písemném kontaktu.
* * *
Bysta v Heraklionu |
Po 2. světové válce byl Nikos Kazantzakis ministrem v řecké vládě, od roku 1946 působil jako poradce UNESCO pro vydávání překladů z klasické řecké literatury.
Od roku 1948 žil Nikos Kazantzakis trvale v jižní Francii v Antibes. V roce 1957 navštívil na pozvání čínské vlády Čínu. Po návratu onemocněl a 26. 10. 1957 po převozu na kliniku ve Freiburgu zemřel. Jak víme, pohřben je v hlavním městě Kréty Heraklionu.
Svůj slavný román, jehož původní název zní Život a skutky Alexise Zorbase, napsal během jediného měsíce v roce 1943. Byl záhy přeložen do mnoha jazyků a dnes je řazen mezi klasická díla světové literatury. Román je částečně biografický, Kazantzakis v něm zpodobnil svého přítele Georgiose, s nímž si v roce 1919 najal pilu ve vesnici Pastrov v kraji Mani na Peloponésu, a Hortensie byla ve skutečnosti Adeline Guitarová, majitelka hotýlku v Irapetře. Celá kniha je směsí fikce, reality i filozofie. Byla také úspěšně zfilmována, v titulní roli se představil slavný Anthony Quinn.
Svůj slavný román, jehož původní název zní Život a skutky Alexise Zorbase, napsal během jediného měsíce v roce 1943. Byl záhy přeložen do mnoha jazyků a dnes je řazen mezi klasická díla světové literatury. Román je částečně biografický, Kazantzakis v něm zpodobnil svého přítele Georgiose, s nímž si v roce 1919 najal pilu ve vesnici Pastrov v kraji Mani na Peloponésu, a Hortensie byla ve skutečnosti Adeline Guitarová, majitelka hotýlku v Irapetře. Celá kniha je směsí fikce, reality i filozofie. Byla také úspěšně zfilmována, v titulní roli se představil slavný Anthony Quinn.
Žádné komentáře:
Okomentovat