Jedna z četných pranostik říká, že „Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout,“ což mu letos rozhodně nehrozí, protože teploty se už pár dní drží kolem deseti stupňů nad nulou. To je také důvodem, abychom se vydali alespoň na krátký výlet. A aby byl pestřejší, budeme při něm lovit kešky.
Jedeme autobusem na Lipnici, což jsem dosud nikdy neabsolvoval. Zážitek je o to větší, že v celém autobuse jede kromě nás dvou jenom jedna starší paní, která navíc už v Závidkovicích vystupuje.
Na Lipnici vedou naše první kroky ke kostelu, v jehož blízkosti je ukrytá mystery cache. Pokud ji ulovím, bude moje první. A o tom, že ji ulovím, moc nepochybuji, protože výpočtu souřadnic zašifrovaných podle internetové verze Bible Kralické jsme dopoledne věnovali docela dost času.
Na původně gotickém kostele sv. Víta Vernierové z Rougemontu barokně upravili jeho štít a přistavěli postranní kapli, pod níž se nachází jejich hrobka. Nad vchodem do kostela je umístěn jejich erb.
Je sice bílý, ovšem jeho blason neboli slovní popis je samozřejmě barevný: Modrý čtvrcený štít má v prvním a čtvrtém poli lva se zlatou korunkou, v druhém a třetím poli pošikem tři zlaté pruhy a přes ně stříbrné břevno červeně lemované. Srdeční štítek má ve zlatém poli černého dvouhlavého orla, který nese na prsou korunovaný štítek s původním znakem Vernierů, který používali než byli povýšeni do stavu svobodných pánů.
Matouš Vernier se stal plukovníkem a později generálem, za dva naverbované pluky burgundských vojáků a vykonané služby mu císař v roce 1636 daroval lipnické panství zkonfiskované Trčkům z Lípy. Ke konci třicetileté války byla Lipnice značně poničena boji mezi Švédy a císařskými. Vernierové hrad a městečko částečně opravili, ale Lipnice již nikdy nenabyla původního významu. Na hradě po nich zbyla barokně upravená kaple sv. Josefa a zmínit také musím, že v letech 1668–1672 a 1685–1704 Vernierové vlastnili rovněž Světlou nad Sázavou.
Při obcházení kostela kolem dokola jsem na dvou místech objevil malou záhadu. S velkou pravděpodobností se jedná o kamenné svorníky z křížové klenby, které byly při pozdějších stavebních úpravách kostela druhotně použity do zdi, tento konkrétně do opěráku zachycujícího šikmé klenební tlaky.
Nedaleko kostela stojí Divadelní domek. Krásný starý dům, v němž býval krejčovský krám, zakoupilo počátkem 90. let brněnské Divadlo Klauniky. Spolu s Divadelním domkem vznikla tradice festivalů – Lipnických mantlů (1992–2003), které byly tradičně doprovázeny různými happeningy a performancemi jako Exhumanizační pochod za Jaroslava Haška či Haškování aneb Velká voda žádá velké lidi.
Divadelní domek také pořádal Prázdninové školy humoru – týdenní soustředění se zaměřením na happeningové divadlo, legraci a mystifikaci. V průběhu doby měnil domek svou tvář: když bylo třeba proměnil své interiéry v malou intimní hospůdku, kde se scházeli účastníci festivalů, sloužil jako divadelní zkušebna a postupem času zde bylo otevřeno Vinné ústraní mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního a začaly probíhat prohlídky Divadelního domku.
Nad Divadelním domkem vykukuje zděná zvonice postavená na skalním ostrohu. Ve 14. století stála na jejím místě obranná věž náležející k hradním parkánům. Po třicetileté válce byla zbořena a na jejím základě postavili Vernierové barokní zvonici. V roce 2006 byla od lipnické římskokatolické farnosti odkoupena Národním památkovým ústavem jako nedílná součást areálu Národní kulturní památky – Státního hradu Lipnice. O dva roky později byla z Programu záchrany architektonického dědictví přidělena dotace na opravu krovu, šindelové střechy a zvonové stolice. Dnes je ve zvonici pouze menší zvon pocházející z již zaniklé dřevěné zvonice patřící církvi československé husitské, která stávala na Bílé věži nad lipnickým starým hřbitovem.
A právě tam máme namířeno, a to hned ze tří důvodů: krásný výhled, keška a samotná Bílá věž.
Po nálezu kešky do ní vkládáme TB neboli travelbug, který moje dnešní spolukačerka přivezla ze zahraničí. Cestující brouk, jak zní české pojmenování, je libovolný předmět opatřený štítkem pro hru Geocaching. Není však předmětem běžné výměny jako jiné předměty uložené v keších. Jeho cílem je putovat z keše do keše, a tak cestuje po světě. Pohyb travelbugu lze pozorovat na serveru www.geocaching.com pomocí unikátního kódu vyraženého na štítku. Tenhle TB pochází ze Švédska a než ho někdo přemístí, jistě mu bude na Lipnici dobře, protože vztah ke Švédsku, respektive ke švédskému vojsku za třicetileté války, zde existuje...
Za třicetileté války byly hrad i městečko Lipnice zprvu uchráněny přímých vojenských akcí. Teprve 13. listopadu 1639 přepadlo Lipnici 16 oddílů Banérových Švédů, zničilo městské hradby a městečko vydrancovalo. Hrad se však tehdy Švédům dobýt nepodařilo. Až po vítězné bitvě u Jankova se to podařilo švédskému generálmajoru Douglasovi, jehož rychlý příchod a zřejmě i velká vojenská přesila císařskou posádku hradu překvapily natolik, že se vzdala bez boje. Lipnický hrad se pak na dlouhou dobu stal švédskou základnou pro výpravy do východních a jižních Čech. Císařští se od února 1646 snažili o jeho zpětné dobytí. Podařilo se jim však pouze dočasně získat městečko a jižní návrší s poškozenou Bílou věží. Švédové opustili hrad až po uzavření vestfálského míru v roce 1648. Zanechali po sobě zničené opevnění hradu i městečka, které samo bylo v rozvalinách.
Zbytek válcové Bílé věže, která byla součástí předsunutého opevnění hradu, se nachází nad starým lipnickým hřbitovem, na němž je pochován Jaroslav Hašek. Od věže je výhled na Melechov, i když vinou vegetace poněkud omezený.
Za další keškou šplháme na Holý vrch (630 m) vystupující nad rekreační středisko Poslanecké sněmovny. Žádná značka sem nevede, ba ani cesta, šlapeme spadaným listím a prolézáme mezi kameny až na vrchol. Kešku nacházíme poměrně snadno, takže záhy zase sestupujeme dolů.
V podlipnických lesích je mnoho zatopených kamenných lomů a přestože jsem jich už dost navštívil, dnešní výlet mě přivádí ke dvěma dalším. První se jmenuje U Vilímovce I a římskou jedničku má proto, že existují ještě lomy U Vilímovce II a U Vilímovce III. Všechny se nacházejí v blízkosti malé vesnice Vilémovec, která je součástí Lipnice a obecně se jí říká Vilímovec.
Druhý dnes navštívený lom nese název V Loučkách a v kešce ukryté pod kořeny stromu nacházím svého prvního travelbuga. Dneska je to zkrátka samá premiéra... Beru brouka do kapsy a až přijdeme do Světlé, vypustím ho v zámeckém parku. Do kešky, samozřejmě.
Lesem se dostáváme k silnici spojující Závidkovice s Broumovou Lhotou, přecházíme ji a pokračujeme k okraji lesa. Mírným stoupáním poněkud rozblácenou polní cestou míříme k Nové Vsi. Na jejím okraji stojí mezi vzrostlými stromy křížek, od něhož vede doleva cesta k Památníku zrušení roboty.
Žulový památník z roku 1898 připomíná 50. výročí zrušení poddanské povinnosti – roboty. Podle nápisu na pylonu nechal památník postavit Jan Tejkal.
Na straně druhé je část nápisu odstraněna. Celé znění je uvedeno v pamětní knize školy a zní: „1848–1908 Památce jubilea J. V. císaře a krále Františka Josefa I. a zrušení roboty upravila obec Nová Ves.“
Robota byla služba sedláků či rolníků pro majitele panství, která zahrnovala širokou paletu rozličných činností pro přesně daný počet dní v roce. Obvykle poskytovali tzv. ruční robotu či robotu s potahem. Ruční práce spočívaly například v pletí plevele na panských polích, robota s potahem představovala například zapřažení vola nebo jiného zvířete před pluhem a orbu. Bez ohledu na životní potřeby sedláků byla robota též často vyžadována při setí nebo žních, což byl veliký problém pro poddané rolníky, kteří v té době potřebovali zastat mnoho práce na svých vlastních polích. Povinnost roboty byla zrušena 7. září 1848, kdy říšská rada ve Vídni schválila zákon o zrušení veškerého poddanství.
Z Nové Vsi jdeme polní cestou kolem rybníčku a krajem lesa k bývalému statku Rozinov a po červené značce kolem skláren přicházíme do Světlé nad Sázavou.
Na Lipnici vedou naše první kroky ke kostelu, v jehož blízkosti je ukrytá mystery cache. Pokud ji ulovím, bude moje první. A o tom, že ji ulovím, moc nepochybuji, protože výpočtu souřadnic zašifrovaných podle internetové verze Bible Kralické jsme dopoledne věnovali docela dost času.
Matouš Vernier se stal plukovníkem a později generálem, za dva naverbované pluky burgundských vojáků a vykonané služby mu císař v roce 1636 daroval lipnické panství zkonfiskované Trčkům z Lípy. Ke konci třicetileté války byla Lipnice značně poničena boji mezi Švédy a císařskými. Vernierové hrad a městečko částečně opravili, ale Lipnice již nikdy nenabyla původního významu. Na hradě po nich zbyla barokně upravená kaple sv. Josefa a zmínit také musím, že v letech 1668–1672 a 1685–1704 Vernierové vlastnili rovněž Světlou nad Sázavou.
Při obcházení kostela kolem dokola jsem na dvou místech objevil malou záhadu. S velkou pravděpodobností se jedná o kamenné svorníky z křížové klenby, které byly při pozdějších stavebních úpravách kostela druhotně použity do zdi, tento konkrétně do opěráku zachycujícího šikmé klenební tlaky.
Divadelní domek také pořádal Prázdninové školy humoru – týdenní soustředění se zaměřením na happeningové divadlo, legraci a mystifikaci. V průběhu doby měnil domek svou tvář: když bylo třeba proměnil své interiéry v malou intimní hospůdku, kde se scházeli účastníci festivalů, sloužil jako divadelní zkušebna a postupem času zde bylo otevřeno Vinné ústraní mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního a začaly probíhat prohlídky Divadelního domku.
Nad Divadelním domkem vykukuje zděná zvonice postavená na skalním ostrohu. Ve 14. století stála na jejím místě obranná věž náležející k hradním parkánům. Po třicetileté válce byla zbořena a na jejím základě postavili Vernierové barokní zvonici. V roce 2006 byla od lipnické římskokatolické farnosti odkoupena Národním památkovým ústavem jako nedílná součást areálu Národní kulturní památky – Státního hradu Lipnice. O dva roky později byla z Programu záchrany architektonického dědictví přidělena dotace na opravu krovu, šindelové střechy a zvonové stolice. Dnes je ve zvonici pouze menší zvon pocházející z již zaniklé dřevěné zvonice patřící církvi československé husitské, která stávala na Bílé věži nad lipnickým starým hřbitovem.
A právě tam máme namířeno, a to hned ze tří důvodů: krásný výhled, keška a samotná Bílá věž.
Po nálezu kešky do ní vkládáme TB neboli travelbug, který moje dnešní spolukačerka přivezla ze zahraničí. Cestující brouk, jak zní české pojmenování, je libovolný předmět opatřený štítkem pro hru Geocaching. Není však předmětem běžné výměny jako jiné předměty uložené v keších. Jeho cílem je putovat z keše do keše, a tak cestuje po světě. Pohyb travelbugu lze pozorovat na serveru www.geocaching.com pomocí unikátního kódu vyraženého na štítku. Tenhle TB pochází ze Švédska a než ho někdo přemístí, jistě mu bude na Lipnici dobře, protože vztah ke Švédsku, respektive ke švédskému vojsku za třicetileté války, zde existuje... Za třicetileté války byly hrad i městečko Lipnice zprvu uchráněny přímých vojenských akcí. Teprve 13. listopadu 1639 přepadlo Lipnici 16 oddílů Banérových Švédů, zničilo městské hradby a městečko vydrancovalo. Hrad se však tehdy Švédům dobýt nepodařilo. Až po vítězné bitvě u Jankova se to podařilo švédskému generálmajoru Douglasovi, jehož rychlý příchod a zřejmě i velká vojenská přesila císařskou posádku hradu překvapily natolik, že se vzdala bez boje. Lipnický hrad se pak na dlouhou dobu stal švédskou základnou pro výpravy do východních a jižních Čech. Císařští se od února 1646 snažili o jeho zpětné dobytí. Podařilo se jim však pouze dočasně získat městečko a jižní návrší s poškozenou Bílou věží. Švédové opustili hrad až po uzavření vestfálského míru v roce 1648. Zanechali po sobě zničené opevnění hradu i městečka, které samo bylo v rozvalinách.
Lesem se dostáváme k silnici spojující Závidkovice s Broumovou Lhotou, přecházíme ji a pokračujeme k okraji lesa. Mírným stoupáním poněkud rozblácenou polní cestou míříme k Nové Vsi. Na jejím okraji stojí mezi vzrostlými stromy křížek, od něhož vede doleva cesta k Památníku zrušení roboty.
Žádné komentáře:
Okomentovat