Toulka předvelikonoční Prahou

Mám rád naše hlavní město, a tak není divu, že se na mém blogu občas objevují toulky Prahou. 

Prvním naším cílem je Dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici, v němž je stálá expozice věnovaná českému kubismu. Využíváme nabídky, která umožňuje po předložení jízdenky ČD vstup druhého návštěvníka zdarma. Na začátku 90. let byl dům rekonstruován a 18. října 1994 za přítomnosti prezidenta republiky Václava Havla slavnostně otevřen. Bylo v něm umístěno České muzeum výtvarného umění; v části domu byla i stálá výstava českého kubismu. V roce 2000 se na roh domu dostala i polychromovaná řezaná kopie původní sošky černé Madony. Muzeum zde skončilo svoji činnost v roce 2002, ale výstava českého kubismu byla obnovena v roce 2003 pod hlavičkou Národní galerie. V roce 2005 byla v prvním patře znovu otevřena kavárna Grand Café Orient.
Ale vraťme se do roku 1911, kdy se na Josefa Gočára, tehdy mladého jednatřicetiletého architekta, obrátil velkoobchodník František Josef Herbst se zakázkou projektu obchodního domu na místě tří domů fasádou slohově nevyhraněných. Kolaudace se odehrála 9. října 1912. 

Dům má lomené průčelí, stupňovitou mansardovou střechu a špičaté kryty mansardových oken. kubisticky tvarovaný vchod, kubistické balkónové zábradlí, kubistické tvary dostalo také zábradlí točitého schodiště uvnitř stavby. 

Osudy Domu U Černé Matky Boží byly pestré a většinou tak kvalitní a významné architektury nedůstojné. Ve své zcela původní podobě stavba zůstala jen do roku 1914, kdy došlo k prvním, zatím jen drobnějším úpravám. Kavárna zmizela v polovině dvacátých let a byla nahrazena bankovními kancelářemi, stejně jako obchody z druhého patra. Po druhé světové válce byl postupně celý dům rozparcelován na kanceláře a obsazen podnikem Výstavnictví. 

Od listopadu loňského roku je zde nová expozice vytvořená Uměleckoprůmyslovým muzeem, které převzalo prostory Muzea kubismu po Národní galerii. Ve dvou podlažích budovy expozice představuje průřez českým kubismem s těžištěm v interiérové tvorbě let 1911–1914 s přesahem až do počátku dvacátých let. Kubismus se právě jen v českém prostředí výrazně rozvinul do zcela unikátní podoby v oblasti architektury, užitkových předmětů a interiéru. 

Reprezentativní výběr významných nábytkových souborů a solitérních kusů nábytku Pavla Janáka, Josefa Gočára, Vlastislava Hofmana, Josefa Chochola, Otakara Novotného a Antonína Procházky...

... doplňuje keramika, předměty z kovů, ornamentální tapetové vzory, plakáty, užitá grafika a vybraná díla kubistického malířství a sochařství – malby Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka, Václava Špály a Otokara Kubína a plastiky Otto Gutfreunda. 

Tematické okruhy doprovázejí texty v expozici a vybrané exponáty přibližují rozšířené popisky. Další informace a obrazový materiál můžeme nalézt v samoobslužném tabletu. 
Celetnou ulicí míříme na Staroměstské náměstí, jehož velikonoční podoba se od vánoční liší jen použitím jiných symbolů.

Před vstupem na Karlův most fotografuji na Křižovnickém náměstí pomník Karla IV., jehož 700. výročí narození letos Česko oslavuje.

Původně měl být odhalen v roce 1848 při příležitosti 500. výročí založení Univerzity Karlovy. Vzhledem k revolučním událostem tohoto roku, došlo k odhalení až v roce 1851. Čtyřmetrová socha stojícího panovníka drží v pravé ruce zakládající listinu univerzity. Podstavec zdobí dalších osm soch. Čtyři sedící jsou alegorie jednotlivých fakult - teologická, lékařská, právnická a filozofická, v rozích jsou pak čtyři významné postavy Karlova dvora - Arnošt z Pardubic, Beneš z Vartemberka, Matyáš z Arrasu a Jan Očko z Vlašimi. Pomník zhotovil v letech 1846 až 1848 norimberský slévač Jacob Daniel Burgschmiet podle plánů sochaře Arnošta Hähnela.
Z Karlova mostu sestupujeme na Kampu, kde na Velkopřevorském náměstí, přímo proti francouzskému velvyslanectví, stojí pestrobarevně pomalovaná zahradní zeď Johna Lennona, částečně ohraničující zahradu maltézského velkopřevorství. 

Dne 8. prosince 1980 byl John Lennon, slavný zpěvák skupiny Beatles, zastřelen šíleným fanouškem Markem Chapmanem, když se v New Yorku vracel z natáčení. Lidé v Praze malovali na malostranskou zeď symboly připomínající život a především tvorbu slavného zpěváka. K uměle vytvořenému pietnímu místu začaly proudit davy lidí, kteří zde na důkaz obdivu a lásky nejen k Lennonovi, ale k celé kapele The Beatles pokládali květiny či zapalovali svíčky. Zeď byla označována jako Zeď nářků, protože si lidé na její omítku vylévali svá srdce a zanechávali po sobě různé vzkazy, či milostné básně. To se nelíbilo komunistickému režimu, a proto zde byly texty, vyjadřující touhu po svobodě, mnohokrát zabíleny. V následujících dnech se však na ní znovu objevily texty a květinové obrázky a do dnešních dnů zůstává Lennonova zeď symbolem lásky a míru.

V časopise Reflex 49/2010 překladatel a hudebník Jiří Popel vzpomíná, jak někdy na začátku 70. let minulého století šli spolu s grafikem a básníkem Jiřím Dvorským z Karlova mostu přes Velkopřevorské náměstí podél dlouhé zdi, na kterou napsal nějaký zamilovaný mladík křídou pro svou slečnu několik veršů. „Jirkovi se líbily, a tak nelenil a připsal opodál úryvek Lennonova textu z knihy Beatles v písních a obrazech. Fízla naproti jsme se bát nemuseli, protože jsme věděli, že musí hlídat ambasádu a nesmí opustit utajenou budku. Já tam později připojil Lennonovu karikaturu a mladí tam postupně začali přidávat Johnovy výroky, úryvky dalších písní, slogany – a Lennonova zeď byla na světě. Tedy ta původní, která vznikla takhle spontánně a v podstatě náhodou. Ta nová je uměle vytvořená za jeden den vybranými „umělci“ a pro mě, bohužel, ztratila to původní, zvláštní kouzlo...“ 
Z Kampy míříme na Střelecký ostrov, který se nachází přibližně uprostřed Vltavy. S oběma břehy jej spojuje most Legií. Střelecký ostrov měl během své historie různá jména: na začátku byl Trávník, ale můžeme najít i názvy jako ostrov Hořejší, Malý nebo přímo Malé Benátky. Jeho prvním známým majitelem byl řád johanitů, dnes známý jako Řád maltézských rytířů, který se dostal do Čech během vlády Vladislava II. Ve 14. století se ostrov začal poprvé spojovat se střelci, kteří zde měli obydlí a hlídku. Po porážce protihabsburského povstání v roce 1547 ostrov zabavil císař Ferdinand, ale v roce 1562 polovinu městu vrátil a polovinu začali užívat z císařského nadání střelci. Byla zde zřízena dřevěná střelnice a schopnost trefit se do cíle se časem stala oblíbenou šlechtickou i měšťanskou kratochvílí. A bylo jedno, jestli se střílí z luku, kuše a nebo později z pušek. Po požáru dřevěné střelnice postavil Sbor pražských ostrostřelců v roce 1812 zděnou patrovou empirovou budovu s hostincem, která byla v letech 1935–1937 rozšířena o terasu, kavárnu a lodžii a v patře byl vybudován kinosál. Dnes je budova chráněna jako kulturní památka. Na průčelí hostince se nachází nápis Nobis et posteritati, Nám i potomkům. V polovině 19. století bylo rozšířeno stromořadí a na ostrově byla vybudována zděná, dosud stojící restaurace. V roce 1841 byl ostrov spojen s pevninou mostem Františka I. a ostrov sloužil nejen střelcům, ale také obecné zábavě a kultuře. Například v roce 1872 zde byla průmyslová výstava, která hostila více jak 300 vystavovatelů, a o deset let později byl Střelecký ostrov svědkem prvního sokolského sletu. I dnes je ostrov oblíbeným místem konání různých společenských, kulturních a zábavních aktivit.

Výtahem se necháváme vyvézt na most a kolem Národního divadla jdeme do ulice Karoliny Světlé k rotundě sv. Kříže. Jako ke každé zajímavé historické stavbě, tak právě i k naší rotundě se váže zajímavá pověst. Na místě rotundy totiž v minulosti stával rybník, do kterého byla vhozena ukřižovaná dívka. Ta byla tímto způsobem potrestána, že proti vůli svých rodičů přijala křesťanskou víru. V noci prý došlo k mohutné bouřce, během které se kříž vzedmul nad hladinu vody. Boží znamení, říkali lidé. Během oprav rotundy byl opravdu v jejích základech nalezen velký ztrouchnivělý kříž. Podle jiné legendy je prý pod kostelem sklepení s obrovským pokladem, což dokládá skutečnost, že byl v blízkosti rotundy nalezen denár knížete Jaromíra, pocházející z roku 1012.

Rotunda pochází z 11. století, čímž je právem považována za nejstarší pražskou románskou rotundu. Byla vybudována na důležité obchodní cestě, která vedla z Vyšehradu k přechodům přes Vltavu. V půlkruhové apsidě i okrouhlé lodi byly zazděny keramické nádoby, natočené hrdlem do vnitřního prostoru, což mělo zlepšovat akustiku.
A odkud byl odvozen název rotundy? Nachází se v údajném středu unikátního urbanistického kříže staré Prahy. Základní osa kříže spojuje chrám sv. Víta s rotundou sv. Longina u kostela sv. Štěpána na Novém Městě. Kolmo na tuto přímku vede spojnice kostela sv. Klimenta na Starém Městě a dnes již neexistujícího kostela sv. Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí. A právě tato rotunda se nachází na středu těchto os. Vzdálenost dvojic kostelů je zcela stejná a jejich strany vytvářejí kříž s rameny měřícími dva tisíce čtyři sta metrů. V 17. století dokonce rotunda patřila dominikánům od sv. Jiljí. Za vlády císaře Josefa II. byla kaple zrušena a začala sloužit jako charitativní sklad. Postupem času začala chátrat a dokonce se uvažovalo i o jejím zbourání. Díky včasnému zásahu umělecké besedy byla budova opět uvedena do původního stavu, zchátralé zdi a prvky byly opraveny a o obnovení výzdoby interiéru se zasloužil také Josef Mánes. Dnes je rotunda farním kostelem starokatolické církve.