Zahájení jarní turistické sezony 2016 _____________v oblasti KČT Vysočina

Pětadvacáté vítání jara vysočinskými turisty se tentokrát konalo v režii odboru KČT Čeřínek Jihlava – a kde jinde, než na Čeřínku?

Jedeme autem přes Humpolec a pak nejkratší cestou co nejblíže k chatě KČT pod Čeřínkem. Před Novým Hojkovem nás vítají dva běžkaři, běžky má jen on, hůlky zase ona. Ničemu to nevadí, sníh stejně není.

Auto necháváme na konci Nového Hojkova a k chatě jdeme pěšky. Setkáváme se s pořadateli a tolika známými, že není ani možné s každým se zastavit na kus řeči.

Vlastní zahájení začíná po půl desáté na prostranství před chatou několika krátkými projevy. Jako první se mikrofonu chopil člen ústředního výboru KČT a klasifikátor oblastního výboru Jaroslav Šlechta, poté promluvila předsedkyně oblastního výboru Marie Vincencová, čestný předseda KČT Jan Havelka, radní Kraje Vysočina pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Marie Kružíková, starosta městyse Dolní Cerekev Zdeněk Jirsa a nakonec členka oblastního výboru Jitka Korbelová.

Na zahájení jarní turistické sezony přijely skupiny turistů z celé Vysočiny, tedy nejen z Jihlavy, Telče, Třebíče či Měřína, ale samozřejmě také z Havlíčkova Brodu a Světlé nad Sázavou. 

Pořadatelé pro ně připravili tři trasy:  Čeřínek – Čertův hrádek – Čeřínek (20 km), Naučnou stezku Čeřínek (12 km) a Čeřínek – Mirošov – Čeřínek (7 km). Celkový počet účastníků dosáhl čísla 601, každý obdržel na startu propozice s popisem a mapkou trasy, odznak v podobě butonu se spínacím špendlíkem a diplom. O hladký průběh celé akce se staralo 30 pořadatelů, členky pořádající odboru napekly neuvěřitelné množství různých druhů zákusků, další možnosti občerstvení byly v chatě, či u stánků a někteří turisté si opékali vuřty na ohýnku. 

Po krátkém posezení v chatě odcházíme na vrchol Čeřínku (761 m) a pak po žluté značce k Mirošovu. U rozcestníku nad obcí, kde odbočujeme vpravo na vlastní značení, stojí křížek z roku 1886...

... s omšelou a poškozenou deskou s textem: „Ke cti a chvále Boží na památku stoletého držení Mirošova v rukouch rodiných 1786–1886 Vilém Richly, poslanec zemský, a manželka jeho /.../.“
Červeno-bílé značení nás vede přes louku k zámecké vodárně, kterou v roce 1898 vystavěl Vilém Richlý. 
Voda z prameniště pod Čeřínkem byla odtud vedena dřevěnými trubkami na zámek v Mirošově.

Na čelní stěně malé šestiboké stavby je umístěna pamětní deska s dobře čitelným textem:

Kdo byl – už dvakrát zmíněný – Vilém Richlý (1837–1904), jsem psal na tomto blogu zde, a tak jen stručně. Narodil se v Radlíku u Jílového, kde prožil dětství, ale v průběhu 60. let 19. století se stále častěji zdržoval u svého strýce v Mirošově a tam se nakonec i s rodinou natrvalo usadil. Od mládí se věnoval přírodním vědám, archeologii a historii a časem se vypracoval na opravdového odborníka. V roce 1884 založil na mirošovském zámku svoje soukromé muzeum. Jednotlivé předměty, stejně jako aktivity z různých oblastí svého zájmu, kreslila zapisoval do knížek, z nichž část je dnes uložena v jihlavském Muzeu Vysočiny. Jeho pozornosti neunikly ani smírčí kameny, které objevoval a kreslil. Rukopisná knížka, která vznikla postupně v letech 1892–1896, jich popisuje dvaatřicet. Zásluhou jeho a MUDr. Leopolda Fritze byly kameny z Vysočiny s mimořádným ohlasem vystaveny v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské a podnítily zájem veřejnosti o tuto oblast. na Jihlavsku.

* * * 

Stoupáme po louce k mezi se vzrostlými stromy, pod nimiž se nacházejí tři kameny připomínající někdejšího majitele panství Josefa Richlého (1804–1872), zemského poslance, který držel velkostatek Mirošov do roku 1869.

Pamětní deska se dochovala už jenom jedna:

Od kamenů míříme k lesu, v němž se napojujeme na červenou značku, po které se vracíme na Čeřínek. V chatě si vypijeme kafko, poslechneme country kapelu Ahoj, která hraje s takovou chutí, že se někteří turisté a turistky nechávají strhnout k tanci. 

Po modré značce se vracíme k autu, ale domů ještě nejedeme. Pokračujeme ještě kousek pěšky po silnici a pak odbočujeme do lesa. Jdeme se podívat na nedaleký izolovaný žulový hřeben zvaný Fialovy skály. Nejsme tu poprvé, jak se můžete na tomto blogu přesvědčit zde a tady. Moc se nám tu líbí!