Co jsem také přečetl_______________ _______________Padesát odstínů šedi

Prý strhující erotický román o temných touhách v každém (?) z nás.

V květnu 2011 změnila Erika Leonardová svět desítkám miliónů žen i sobě samé. Nejprve psala fanouškovské nápodoby teenagerské ságy Twilight (Stmívání), ale vyvinulo se jí z toho cosi víc... A když ono cosi důkladně přepsala, pojmenovala to Fifty Shades of Grey a vydala knižně pod pseudonymem E L Jamesová (ano, bez teček). Za první rok po publikaci jí kniha podle ekonomického magazínu Forbes vynesla 61,5 milionu liber (ano, přes dvě miliardy korun!). Za osm měsíců se totiž prodalo na 70 milionů kusů, takže dvě pokračování na sebe nenechala dlouho čekat. Do začátku roku 2015 se všech tří knih prodalo více než sto milionů výtisků, a to přes nářky kritiků a navzdory povzdechům lidí věřících, vkusných nebo prostě jen prudérních. Každý rok knihy vydělávaly své autorce více než 40 milionů liber, na vrcholu popularity to bylo přes milion liber týdně. Mezi nejbohatšími britskými autory drží jednapadesátiletá Jamesová čtvrté místo – po J. K. Rowlingové, Jamiem Oliverovi a Jackie Collinsové, ovšem v tržbách za poslední roky se jí nevyrovná nikdo. I takoví matadoři komerčního čtiva, jako jsou Danielle Steelová, Dan Brown nebo Stephen King vydělali za rok 2012 zhruba pouhou čtvrtinu toho, co brala nadějná debutantka.

V češtině její knihy vydalo pod názvem Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody v překladu Zdenky Liškové nakladatelství XYZ. V tuzemském kontextu se jedná o zdaleka nejúspěšnější tituly beletrie let 2012 a posléze 2013, na něž nestačilo ani Brownovo Inferno, ani Nesbøho detektivky.

A tak jsem si řekl, že bych si alespoň první díl (který má 607 stránek!) mohl přečíst, abych věděl po čem miliony čtenářek na celém světě tak šílejí. Přitom mi bylo jasné, že to není čtení pro mě, ale zvědavost je zvědavost...
Román (i když by se klidně mohlo říct, že jde spíše o mimořádně nafouklou povídku) je o plaché dvaadvacetileté studentce Anastasii Steelové, která se zamiluje do zoufale krásného multimilionáře Christiana Greye. Muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a... tajemný. Naivní a nevinná Anastazia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že po ní také touží – ovšem za vlastních, specifických podmínek... Má rád absolutní kontrolu. Nad vším – a tak si doma postaví mučírnu. Anastasia je šokovaná i vzrušená Christianovými nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, ale není schopná mu odolat. Vášnivý živočišný vztah odkrývá jejich tajemství i temné sexuální touhy.
Kniha se dlouho nemůže rozjet, hlavně proto, že se oba protagonisté nemohou domluvit, kdy a kde se sejdou a takováhle nastavovaná kaše je to pořád. Především na začátku máte dojem, že hlavní hrdince je spíše patnáct, než jednadvacet. Úplně nejzoufalejší jsou části s e-maily, kdy se milionář Grey pod každou zprávičku podepisuje celým svým funkčním podpisem. Jako by neuměl jiný podpis než automaticky generovaný – nebo je to další příznak jeho choroby? Celkově nelze říct, že by šlo o slohově oslňující text, především dialogy jsou jednoduché a opakující se. Popis „postelových“ scén balancuje na pomezí červené knihovny a soft porna, přičemž sexuální praktiky, které opravdu nejsou běžné, autorka popisuje tak šíleně vlažně a hlavně pořád stejně, že to prostě nudí a otráví.

Možná, že už trochu chápu proč většina čtenářek knihu přečte jedním dechem. Jednoduše proto, že už od dob Popelky obdivují příběhy obyčejných, chudých, šedých myšek, do kterých se zamiluje krásný, chytrý, bohatý, všímavý princ. Akorát, že tenhle je „trochu divnej“.

* * *

A tohle se objevilo na internetu: