(předchozí článek Cestou do Jizerek)
Odjíždíme autem do Hejnic, kde ho necháváme u parčíku před bazilikou Navštívení Panny Marie a ještě než se vydáme na túru, zastavujeme se v cukrárně na kafíčko. A pak už vzhůru na cestu! A to doslova, protože na třech kilometrech nás čeká převýšení takřka 450 metrů. Převážná část vede lesem, ale občas přijde zpestření v podobě výhledu.
Červená značka nás přivádí pod Zahradní věž, kde začíná krátká odbočka na skalnatý vrchol Ořešníku. Jméno dostal podle porostů lísky, které pokrývaly jeho okolí před zhruba 800 lety, kde sem přišli první kolonisté.
Ve výšce rovných 800 metrů vyčnívá vysoko nad bukové lesy a odjakživa přitahoval oči poutníků a návštěvníků Hejnic. Jenže dříve bylo vrcholové skalisko takřka nedostupné, a proto se ho členové místního odboru Německého horského spolku rozhodli zpřístupnit. Do žuly dali v roce 1898 vytesat 28 pohodlných schodů a celý výstup i vrcholovou plošinu zabezpečili zábradlím, které v roce 2000 zrekonstruoval Jizersko-ještědský horský spolek. Kříž stojí na vrcholu nepřetržitě od roku 1813, kdy jej vztyčili františkáni.
Rozhled z Ořešníku je mimořádně působivý. Pod námi se rozkládá údolí Smědé, jemuž dominuje hejnická bazilika, na severovýchodě se klene majestátní Smrk, pod ním Paličník, dále vpravo Smědavská hora a hřeben Poledních kamenů, na opačné straně spatříme Ptačí kupy. Kromě Hejnic vidíme Lázně Libverdu, Nové Město pod Smrkem, celé Frýdlantsko i daleké nížiny v Polsku a Německu.
Z Ořešníku sestupujeme nepříliš pohodlnou cestou k Velkému Štolpišskému vodopádu. Potok Velký, či také Černý Štolpich přitéká z náhorní plošiny, kde sbírá síly v rašelinných močálech pod sedlem Holubníku a tam, kde se údolí prohlubuje, vytváří soustavu peřejí a vodopádů, které se při dostatku vody promění v jeden jediný.
Sledujeme ho z vyhlídky na jeho úpatí a pomalu stoupáme podél něj k lávce, jež se nad potokem klene na náhorní straně. Za lávkou se k naší červené značce přidává žlutá, společně nás provázejí na rozcestí U Tetřeví boudy a žlutá ještě dál až k rozcestí Na Žďárku. Zde odbočujeme na zelenou značku, která vede místy po povalovém chodníku.
Cestou do sedla Holubníku potkáváme Bílou smrt. Není to žádné hororové zjevení, ale na dřevěném sloupu malovaný obrázek, který připomíná pošetilou sáňkařskou výpravu tří pánů z Liberce – hostinského z libereckého Radničního sklepa Arzböcka, obchodníka s šatstvem Mrase a kapelníka plukovní hudby Pochmanna.
Stalo se to 19. února 1909, kdy v pozdním odpoledni dorazili na Kristiánov do Liščí boudy, tam se vydatně posilnili a chtěli ještě za tmy sjet na saních Štolpišskou silnicí do Ferdinandova. Začalo však sněžit a nejtlustší z nich, hostinský Arzböck již nemohl dál. Zbývající dva jej proto posadili na saně, zabalili do kabátů a odešli pro pomoc. Po mnoha hodinách bloudění dorazili do Ferdinandova, odkud vyrazila pomoc s koňmi a saněmi pro pana Arzböcka. Nalezli jej „čilého a s myslí nezkormoucenou“. Na památku události pověsili liberečtí turisté tabulku pod sedlo Holubníku, kde dnes visí její český překlad od Miloslava Nevrlého:
Holubník je jedna z patnácti tisícovek, které se nacházejí na české straně Jizerských hor. Většina z nich je zakončena výraznými skalními útvary – na rozdíl od polských tisícovek, kterých je třináct a většinou mají plochá temena.
„V zimní noci, za jekotu bouře,
zuřící kdys´ tu na této hoře,
zmizeli tři poutníci pod sněhem
a nevěděli vůbec kudy ven.
Až po hodinách, propadlí zlým úzkostem,
nalezli zas cestu k lidským bytostem.
Pamatuj proto poutníče, že v klínu těchto hor,
přečasto bývá zima lítý tvor!“
Ze sedla Holubníku (999 m), kde je malá dřevěná útulna pro případ nepříznivého počasí, pokračujeme po červené značce na Holubník (1071 m). Vrcholové partie jsou zde značně poznamenány imisemi, které způsobily devastaci původního smíšeného lesa. 
Holubník je jedna z patnácti tisícovek, které se nacházejí na české straně Jizerských hor. Většina z nich je zakončena výraznými skalními útvary – na rozdíl od polských tisícovek, kterých je třináct a většinou mají plochá temena.
Z vrcholové skály Holubníku...
... máme fantastický kruhový rozhled.
Na dohled je i další tisícovka Ptačí kupy (1013 m):
Nazývají se též Ptačí vrchy vrchy a jsou skupinou tří skalních výchozů patřících do severozápadního hřebene Holubníku. Na vrcholu Ptačích kup se příliš nezdržujeme, neboť výhled je podobný jako z Holubníku a navíc začalo docela nepříjemně foukat.
Poměrně prudce sestupujeme na asfaltovou Hřebenovku, po které se vrátíme na rozcestí U Tetřeví boudy. Ještě předtím ovšem nevynecháme krátkou odbočku na skalní vyhlídku Krásná Máří, pojmenovanou podle rudné štoly, která byla vyražena hluboko pod ní. Vyhlídku tvoří několik skalních plošin, z nichž se naskýtá výhled na Frýdlantsko, Hejnici a také Ořešník, který byl naší dnešní první vyhlídkou.
Z rozcestí klesáme po Štolpišské silnici, nejobdivovanější z cest, které při zpřístupňování Jizerských hor vznikly. Byla dokončena v roce 1891 a říká se jí též Alpská, neboť podle některých pramenů se stala vzorem při budování cest v Alpách. Vede údolím, či spíše roklí Velkého Štolpichu a na 7,5 km délky překonává výškový rozdíl 330 metrů.
Aby bylo v těch nejkritičtějších místech kolem vodopádu dosaženo přijatelného podélného sklonu, byla zde vystavěna opěrná zeď z kyklopského zdiva, které se dodnes říká Galerie. Je sestavena z opracovaných žulových kvádrů a místy je až devět metrů vysoká.
Žulová je i vozovka včetně patníků, svodnic a propustků. Silnice se stala chloubou stavitelů jizerskohorských cest a lesnický personál o ni velmi starostlivě pečoval. Tohle obdivuhodné technické dílo sloužilo nejen povozům se dřevem, ale v roce 1945 po něm ustupovala německá obrněná vozidla a až do roku 1958 jezdily po silničce i autobusy. V uvedeném roce ji však velmi poškodily povodně, takže svému účelu přestala sloužit. Za velkých nákladů pak byla opravena až v letech 1998–2000.
Za stálého, avšak čím dál mírnějšího klesání přicházíme do Ferdinandova, dříve samostatné obce, dnes části Hejnic. Víska byla založena v roce 1781 na pustém pozemku v odlesněné enklávě mezi potoky Malý a Velký Štolpich, název dostala po třetím synovi tehdejšího majitele panství hraběte Clam-Gallase.
Na domku čp. 21 byla v roce 1986 umístěna pamětní deska, kterou odhalovali herci Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.
Oklikou přes les se vracíme do Ferdinandova, odkud pokračujeme do Hejnic.
Poměrně prudce sestupujeme na asfaltovou Hřebenovku, po které se vrátíme na rozcestí U Tetřeví boudy. Ještě předtím ovšem nevynecháme krátkou odbočku na skalní vyhlídku Krásná Máří, pojmenovanou podle rudné štoly, která byla vyražena hluboko pod ní. Vyhlídku tvoří několik skalních plošin, z nichž se naskýtá výhled na Frýdlantsko, Hejnici a také Ořešník, který byl naší dnešní první vyhlídkou.
Za stálého, avšak čím dál mírnějšího klesání přicházíme do Ferdinandova, dříve samostatné obce, dnes části Hejnic. Víska byla založena v roce 1781 na pustém pozemku v odlesněné enklávě mezi potoky Malý a Velký Štolpich, název dostala po třetím synovi tehdejšího majitele panství hraběte Clam-Gallase.
Žádné komentáře:
Okomentovat