Ach, ta čeština (4)

Vadí vám zdrobněliny, nebo je naopak rádi používáte? Vzpomínám na jednoho kolegu z práce, který přišel k vedoucímu se žádostí, aby mu podepsal objednávčičku, k čemuž mu nabídl svoji tužtičku a byl odehnán slovy: „Ještě abys mi tak řekl šéfíčku!“

Tendence pojmenovávat skutečnost zdrobněle, přestože nejde o skutečnost menších rozměrů, je tedy dána zejména citovým vztahem k ní (a možná také snahou po originalitě). V současnosti je běžné popíjet vínečko, v hospůdce si objednat plzničku, budvárek, bernardíka nebo jiné pivko, pivečko či pivínko. Odpoledne si zajít do kavárny na kafíčko, kafko či kávičku, případně čajík nebo čajíček, na oslavě si dopřát bublinky, šampíčko, šampáňo neboli šáňo, dát si panáčka neboli frťánka a v zimě svařáček nebo groček.  Pak ovšem musíme chodit do fitka, abychom měli kondičku.
Jak vidno, vytvoření zdrobněliny je věc prajednoduchá: stačí ke kořeni slova přidat příponu -ek, -ík, -íček, -čka, -čko nebo -ko a je to! Dokonce můžeme použitím dvou různých přípon odlišit význam zdrobnělin. Chlapík je něco docela jiného než chlápek. Zatímco z kupé ve vlaku se stane kupéčko, v případě auta jde o kupátko. A pokud jde o samotná auta, tak se vžil snad jenom fiátek a trabantík.

Mnohé zdrobněliny vznikají ze zkratek a je patrné, že jejich životní cyklus kopíruje překotný společenský či technologický rozvoj: zatímco embéčko a elpíčko už češtinu takřka opustily, dývko a cédéčko statečně vzdorují. Lze předpokládat, že ještě dlouho nezmizí dépéháčko a eseróčko.
Z dovči si ještě občas přivážíme pohledky, ale spíše děláme fotečky a pořizujeme selfíčka, píšeme esemesky a do mejlíků vkládáme smajlíky.
Zdrobněliny jsou samozřejmě spojeny zejména s dětičkami a mláďaty vůbec. Maminky se rozplývají nad drobečkem v kočárku, což je zřejmě důvodem, proč si s sebou zdrobněliny nesou příznak zženštilosti. Zejména v zaměstnání oslovují muži zdrobněle ženy, zvláště pokud po nich chtějí nějaký nepříjemný úkon, vzpomeňme všechny ty kolegyňky, ať už to jsou Marušky, Milušky, Jarušky, Jitušky, Bohunky, Slávinky, Irenky, Marcelky,... Přitom nemusejí nutně mít tvářičky jako růžičky, ploché bříško a pěkný zadeček, na němž se rýsují rafinované kalhotky.

Rozhodně neplatí, že zdrobnělina automaticky vyjadřuje kladný citový postoj. Slova jako prosťáček, doktůrek, redaktůrek nebo řečičky zpravidla nejsou lichotky, stejně jako frajírek, panička či slečinka. O čecháčkovi ani nemluvě...
Někdy to ale bez zdrobnělin nejde. Jak jinak si v cukrárně objednat věneček a rakvičku? Na Vánoce také nestrojíme strom, ale stromeček, případně stromek, a pečeme perníčky a vanilkové rohlíčky. Do kina si kupujeme lístek a dříve bylo snem mnoha branců získat modrou knížku.