Mandarínky ve Světlé

Nečekejte retročlánek z dob budování reálného socialismu, kdy bylo jižní ovoce ke koupi jen před Vánocemi, a to ještě buď v omezeném množství nebo pod pultem. Znalci češtiny ostatně vědí, že v tom případě bych slovo madarinky napsal s krátkým „i“.

Takhle jde o lidové označení zvláštního druhu vrubozobých ptáků z čeledi kachnovitých. Jejich správný název je kachnička mandarínská, latinsky Aix galericulata. Mandarínky jsou menší a mnohem pestřejší než jejich příbuzné. Obzvláště nápadná jsou jejich rezavá lopatková pera, která mají vnitřní prapor rozšířený a vzhůru stočený. Strany hlavy jsou bělavé, vrch hlavy a chocholka kovově zelené, krk rudohnědý, prsa nafialovělá. po stranách hrudi jsou dva bílé, černě lemované pruhy, boky mají žlutohnědé a zobák červený. 

Mandarínky pocházejí z Asie, kde v současné době obývají lesnaté oblasti kolem řek a jezer, konkrétně povodí řeky Amur, Sachalin, Japonsko, Mandžusko, Čínu a Severní a Jižní Koreu. Do Evropy byly kachničky dovezeny během 18. století jako ozdobní ptáci, v Česku začaly pravidelně hnízdit přibližně od roku 2011 v Brně na Svratce, kde nyní žije asi dvacet jedinců. Na Vysočině se tento druh vyskytuje velmi ojediněle, a tak není divu, že když se kachničky objevily ve Světlé nad Sázavou, staly terčem fotografů, ornitologů a „birdwatcherů“. Vždyť sameček kachničky mandarínské patří mezi nejbarevnější a nejkrásnější ptáky na světě. S jeho barevností se mohou rovnat pouze některé druhy papoušků. 

Ovšem toto není jediná vzácnost, kterou bylo možné ve Světlé nad Sázavou spatřit. Mezi další opeřené návštěvníky řeky Sázavy patří také neméně vzácný morčák velký (Mergus merganser), který se vyskytuje od Anglie a Islandu přes severní Evropu a Asii až po Dálný východ a také Severní Ameriku. Je o něco větší než kachna divoká. Má dlouhé tělo, velkou hlavu a tenký, na konci zahnutý zobák s pilovitými okraji pro lepší uchopení kořisti. Díky němu se řadí mezi výborné lovce ryb a i pod vodou uplave značný kus proti proudu. 
Kačer je nápadný svou velkou černou hlavou a dlouhým červeným zobákem. Krk, hruď a břicho se zdají být bílé, zblízka však je patrný krásný narůžovělý nádech.

*  *  *

Na závěr se musím kajícně přiznat, že se chlubím doslova cizím peřím. Kachničky i morčáka se podařilo vyfotit Michalu Maškovi, který mi fotky laskavě poskytl.