středa 8. února 2017

Cestou na XV. Český zimní sraz turistů

Na zimní sraz do Domažlic se vydávám s jednodenním předstihem, jízdu vlakem však plánovaně přerušuji v Plzni.

Plzeň je druhým největším městem v Čechách a čtvrtým v Česku, žije v ní na 170 000 obyvatel. V západní části Čech má dominantní postavení jako průmyslové, obchodní, správní a kulturní centrum. Pro rok 2015 jí Evropská unie propůjčila titul Evropské hlavní město kultury.
Výpravní budova plzeňského hlavního nádraží byla slavnostně otevřena v roce 1907. Byla postavena v secesním slohu podle návrhu architekta Rudolfa Štecha, který se podílel i na financování stavby. Přitom se však významně zadlužil a protože nenašel z této tíživé situace východisko, 2. ledna 1908 se oběsil. Na jaře 1945 byla budova těžce poškozena americkým bombardováním, byla pak rekonstruována do původní podoby. 
Další velká rekonstrukce proběhla v letech 2011–2012 a v roce 2014 byl dokončen spojovací podchod směrem k pivovaru. Tam také míří moje první kroky po plzeňské dlažbě.
Pivovar Plzeňský Prazdroj je největším pivovarem v České republice, který svoje pivo vyváží do více než padesáti zemí po celém světě. Pivo se v Plzni vaří takřka od jejího založení. Samotný Plzeňský Prazdroj založili a postavili společnými silami právováreční měšťané v roce 1842. V tehdejším Měšťanském pivovaru v Plzni byla uvařena první várka spodně kvašeného ležáku, který následně dobyl celý svět pod jménem Pilsner Urquell.
Jubilejní brána pivovaru byla vybudována v roce 1892 u příležitosti 50. výročí založení Měšťanského pivovaru. Dle představ správního výboru měla svým ztvárněním odpovídat velikosti a významu Měšťanského pivovaru. Ze tří předložených návrhů byl vybrán návrh plzeňského stavitele Emanuela Klotze. 
Architektonicky je brána odvozena z antického triumfálního oblouku, je prolomena dvěma vjezdy, zaklenutými plnými oblouky a dvěma postranními brankami pro pěší, které mají rovné nadpraží. Stavbu brány provedl stavitel pivovaru František Němec. Materiálem spodní části brány s mohutnou pásovou bosáží je štěnovická žula, nad profilovanou náběžní římsou se zvedá  horní část zbudovaná z hořického pískovce. Sochařská výzdoba na vrcholu brány pochází z dílny pražského sochaře V. Žďánského. Železná vrata a ozdobné tepané mříže v tympanonech jsou dílem uměleckého zámečnictví firmy Jan Klotz. V roce 2008 byly brána a vodárenská věž (na dalším snímku v pozadí) zařazeny na seznam kulturních památek České republiky. Plzeňský Prazdroj je jedním z turisty nejnavštěvovanějších míst ve městě, ročně jeho prohlídkovými trasami projde více než 250 tisíc návštěvníků z celého světa. 
Procházím okrajem Křižíkových sadů a zastavuji se u památníku Ing. Františka Křižíka
Tento vynikající český vynálezce, elektrotechnik a průmyslník (1847–1941) se narodil v Plánici u Klatov a v Plzni prováděl své první výzkumy. Roku 1880 vynalezl obloukovou lampu, kterou vyráběl v nedalekém domě U Zvonu čp. 1. V Doudlevcích založil Elektrotechnickou továrnu, pozdější ETD Škoda.
Přicházím na náměstí Republiky, obklopené celou řadou nádherných historických domů se spoustou kaváren a restaurací. 
V době založení města bylo se svými rozměry 139 x 193 metrů jedním z největších v Evropě. Ve třech jeho rozích stojí tři moderní kašny podle návrhu Ondřeje Císlera. Do nádrží z černé čínské žuly padá voda z pozlacených chrličů, které symbolizují anděla, chrtici a velblouda, motivy z plzeňského znaku. Chrliče tvoří bronzové odlitky různé výšky, na jejichž pozlacení bylo použito zhruba 720 gramů zlata. Sedm druhů zlatých plátků o rozměrech 80 x 80 milimetrů je zkombinováno tak, aby vytvářely strukturu s různými barevnými efekty. Už od svého vzniku rozdělují místní obyvatele i návštěvníky na jejich milovníky a odpůrce, já se počítám k těm druhým.
Přímo na náměstí Republiky se nachází renesanční klenot – radnice, která od svého vzniku stále slouží svému účelu. Byla postavena podle plánů italského stavitele Giovanniho de Statia v letech 15541559. Její budova je zdobená sgrafity se zobrazením městského znaku a českých panovníků.  
Dům sousedící s plzeňskou radnicí byl v době morové epidemie v letech 15991600 sídlem císaře Rudolfa II., který se do Plzně na devět měsíců přestěhoval i se svým dvorem z Prahy, aby se zde ukryl před touto zákeřnou nemocí. Plzeň se tak na krátkou dobu stala hlavním městem Svaté říše římské. Dnes v přízemí domu se sochou rytíře Žumbery sídlí turistické informační centrum.
Dominantou Plzně je katedrála sv. Bartoloměje, jejíž stavba započala spolu se založením města a byla dokončena počátkem 16. století. V roce 1993 zřídil papež Jan Pavel II. v Plzni biskupství a chrám sv. Bartoloměje se stal katedrálou. Je národní kulturní památkou, stejně jako opuková socha na jeho hlavním oltáři, známá Plzeňská madona. Socha představuje tzv. „krásný styl“ období gotiky. Katedrála se pyšní nejvyšší kostelní věží v České republice (102,6 m) s vyhlídkovým ochozem ve výšce 60 metrů, na který vede 301 schodů. 
Je dílem náhody, že mě kroky přivádějí na roh ulic Veleslavínova a Dominikánská, kde je od konce listopadu minulého roku otevřena restaurace Beer Factory, volně přeloženo Pivní fabrika. Nemusím dlouho nahlížet velkými okny dovnitř, abych se přemluvil k návštěvě! 
Beer Factory je nejnovějším dítětem sládka Josefa Krýsla. V listopadu 1977 uvařil svou první várku piva, tehdy v pivovaru Gambrinus a letos je to přesně deset let, co ve vlastním domě postavil svůj první minipivovar s názvem Joe’s Garage. Pak přibývaly další a další, v Česku, Rusku, Bělorusku, Švédsku, Anglii, Slovensku, Španělsku, dokonce i na Kypru... A tenhle plzeňský je už čtyřiašedesátý!
Továrním prostorám vévodí dvounádobová měděná varna, umístěná přímo naproti vchodu restaurace. Po její pravé straně je výčep s osmi pípami. Základ produkce tvoří třírmutový dvanáctistupňový spodně kvašený ležák plzeňského typu a svrchně kvašená jedenáctka Nevada Summer typu Pale Ale. I další piva jsou svrchně kvašené speciály, já si objednávám zmíněnou „letní Nevadu“ a jsem z ní opravdu unesený!
Nezajímavá není ani historie majitele domu, kde se pivovar nachází. Dnes čtyřiaosmdesátiletý Joseph Kohn je jedním z nejuznávanějších světových matematiků. A také nevlastním bratrem režiséra Miloše Formana. Pochází z židovské rodiny pražského architekta Otto Kohna, která v roce 1938 unikla před nacisty do Ekvádoru. Nyní Joseph Kohn žije v USA.
Po krátkém posezení pokračuji v procházce po Plzni. Míjím Pivovarské muzeum i vstup do středověkého podzemí, neboť obě tato turistická lákadla jsem navštívil už v minulosti.
Na nároží Pražské ulice a sadů 5. května, naproti Masným krámůmv nichž sídlí Západočeská galerie, se tyčí Vodárenská věž tvořící výraznou součást panoramatu města. Čtyřboká pozdně gotická věž je jednou z nejvýznamnějších památek průmyslového dědictví v regionu. Byla součástí městského opevnění při bývalé Pražské bráně a v minulosti sloužila k plnění historických kašen na náměstí Republiky. 
Stavbu vodárenské věže provedl plzeňský stavitel Eduard Kroh. Se stavbou bylo započato v srpnu 1905, věž byla uvedena do provozu na podzim roku 1907. Ve věži jsou umístěny dvě nádrže na vodu, vrchní má objem přes pět set kubíků, spodní je poloviční.  
Odbočuji do příjemného parku, kterému se říká Mlýnská strouha. Přestože se nachází nedaleko centra, je dostatečně daleko od ruchu velkoměsta a přímo vyzývá k odpočinku a relaxaci. Soubor barevných soch slouží dětem jako prolézačky nebo skluzavka.

Žádné komentáře:

Okomentovat