Naučná stezka Sobíňov

Obec Sobíňov se rozkládá na horním toku řeky Doubravy mezi CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory necelých deset kilometrů jihovýchodně od Chotěboře.

Nejstarší písemný doklad je v latinské listině Regesta diplomatika z roku 1144 a váže se k Liběcké obchodní stezce Via Lubetina, která tudy vedla z Čech na Moravu. O historii obce a o přírodě jejího okolí přináší informace naučná stezka, kterou zřídil obecní úřad ve spolupráci s místními organizacemi. Naučná stezka začíná a končí u obecního úřadu, měří celkem 6,5 kilometru a má dvanáct zastavení. Do užívání byla dána 25. června 2005.

První zastavení informuje o historii i přítomnosti obce. První písemný záznam o vsi nazývané tehdy Soběnov je z roku 1384. Při stoupání na vrch Březinka (596 m) míjíme kamenný kříž. Podle pověsti zde bylo ležení švédských vojáků, kteří tu v roce 1643 odpočívali po prohrané bitvě u Sloupna. Lidé ze vsi chodili kolem jejich tábora do lesa na houby. Jedné stařence se vojáků zželelo a donesla jim k jídlu houby smažené. Vojákům zachutnaly a také si nějaké nasbírali. Byly mezi nimi ovšem i jedovaté a po jejich požití jich několik zemřelo. Kříž je z pozdější doby, pravděpodobně kolem roku 1830, a počet vojáků pod ním pohřbených se uvádí různý, většinou kolem deseti. 

Od druhého zastavení Březinka je krásný výhled na Žďárské vrchy a přes Ranský Babylon (673 m) až k Chotěboři. Polní cestou přijdeme k rozcestí na okraji lesa, kde je třetí zastavení. Správa CHKO Železné hory uvádí na panelu důvody zřízení této chráněné oblasti a seznamuje návštěvníky s nejkrásnějšími místy Železných hor. Čtvrté zastavení nese název Liběcká stezka a jeho stojan s informačním panelem se nachází v úvoze, jímž zmíněná obchodní stezka procházela. 

Dostaneme se na cestu a projdeme pod betonovým železničním viaduktem. Původně byl kamenný, ten však v noci 21. dubna 1945 vyhodili partyzáni do vzduchu. 

Páté zastavení patří osadám Huť a Hlína, kde v 16. století stávaly tavicí pece na železo a cihelna. U příležitosti 10. výročí naučné stezky Sobíňov byla na Hlíně odhalena pamětní deska cestovatele, spisovatele a dobrodruha Františka Vršaty-Čecha (1881–1942). 

Pocházel z Chluman na Prachaticku a ve své době byl znám svými cestami po Jižní Americe. V letech 1910–1913 procestoval Argentinu, v letech 1914–1925 byl v severní Argentině, jižní Brazílii, Paraguayi a Chile, navštívil Andy, jezero Titicaca, Ohňovou zemi a horské oblasti Bolívie a Peru. Potřetí odjel v roce 1927, opět zavítal do Argentiny, navštívil i Uruguay, Paraguay a Brazílii, a do vlasti se vrátil v roce 1937. O svých cestách napsal trojdílný cestopis V žáru pamp, Divokým rájem a Z tajů Kordiller, ale také knihu Středem Ameriky a články do různých časopisů. Jeho rukopisná i obrazová pozůstalost je uložena v Náprstkově muzeu v Praze. Zemřel po neúspěšné operaci žaludku v Hlíně u Sobíňova.

Jdeme se podívat pár set metrů mimo naučnou stezku na kraj lesa, kde je mezi stromy umístěn křížek na paměť havárie malého sportovního čtyřmístného letounu Z 143, v němž zahynuli dva muži. Podle svědků měl stroj asi technické problémy, údajně mu vynechával motor. Určitou roli však také mohlo sehrát ranní mlhavé počasí stejně jako chyba pilota. Stroj letěl ve formaci čtyř letadel, před neštěstím se ale odchýlil od plánované trasy, zavadil o vrchol stromu a zřítil se.

V plochém údolí řeky Doubravy se nachází šesté zastavení Rybníky a ač tu dnes najdete jen Zahájský rybník, vězte, že v 15. století jich tu bylo osm, ale od roku 1818 postupně zanikaly a nebyly již obnoveny. Zahájský rybník byl vybudován až v letech 1960–1961. 

Od rybníku pokračujeme přes louku k sedmému zastavení, které seznamuje s minulostí lesního porostu a současným hospodařením státního podniku Lesy České republiky. Osmé stanoviště se jmenuje Přírodní rezervace Niva Doubravy a seznamuje návštěvníky s flórou a faunou této rezervace vyhlášené v roce 1994. 

Za lesíkem přejdeme most přes řeku Doubravu, které místní láskyplně říkají Doubravka, a luční cestou přicházíme k devátému zastavení. Je u Terénní stanice základní organizace ČSOP Chotěboř a informuje o její činnosti. 

Desáté stanoviště se nachází v Sopotech, což je bývalá hornická osada a dnes místní část Sobíňova. V okolí se dolovalo stříbro a železné rudy a horníci tady ve 12. či 13. století postavili kapli, která byla v letech 1749–1752 přestavěna v barokní kostel Navštívení Panny Marie. Věž byla ke kostelu přistavěna až v roce 1843. Sopoty se staly známým poutním místem, které o poutích navštěvovaly tisíce poutníků. 

Jedenácté zastavení je u železniční tratě z Havlíčkova Brodu do Rosic nad Labem, která byla uvedena do provozu v roce 1871. Nad železniční zastávkou, která byla vybudována v roce 1898, je vedle pomníku padlých v 1. světové válce, odhaleného v roce 1923, umístěn mramorový křížek z roku 1620, na němž je vytesán nápis: „Letha Panie 1620 we strzedu po Poczeti Panny Marie zabit jest tuto Jakub syn pana Jakuba Richnowskeho miestieníia miesta Chotěborze pisare radniho od lidu wojanskeho zabit“. Podle pověsti prchal jmenovaný z bitvy na Bílé hoře, byl chycen a za živa přeřezán dřevěnou pilou. 

Od pomníku stoupáme prudce do kopce. U hřbitova v horní části obce je pietní místo s hroby místních občanů padlých 5. května 1945. Tehdy se sobíňovští muži vydali obsadit a zajistit vojenské sklady v nedalekém Bílku a vyzbrojit spoluobčany k aktivnímu odporu. Střetli se však s ustupující jednotkou německé armády, v boji padlo 19 mužů ze Sobíňova a 11 z okolních vesnic, šest lidí bylo raněno a jeden zemřel na následky zranění v nemocnici.

Poslední, dvanácté zastavení, které se nachází na konci krátké odbočky, se jmenuje Tvrziště Soběnov.  Ke střežení rozcestí, kde se stezka dělila na soumarskou a pěší, byla vystavěna tvrz lidově zvaná Soví hrádek. Pahrbek, na kterém stála, i hluboké příkopy jsou zde dodnes patrny. V roce 1968, při oslavách 50. výročí vzniku ČSR, byla do středu tvrziště zasazena Lípa svobody a malý pomníček.  Jediným písemně doloženým velitelem tvrze je Jesconius dicti Kokot de Sobyenov (Ješek zvaný Kokot ze Soběnova), uvedený v konfirmačních knihách z roku 1358 jako patron kostela v Sopotech. První zápis o Sobíňově jako vesnici je z roku 1384.

Na závěr musím poznamenat, že trasu naučné stezky navrhl a vyznačil sobíňovský turista a značkař Jaroslav Jonák, který vyrobil i stojany a odpočinkový altán v Sopotech a je rovněž spoluautorem návrhu znaku obce. Jeho spodní část s vlnovkou představuje řeku Doubravu, nahoře vykračující si černý kohout s červenou zbrojí vychází z rodového erbu Ješka Kokota (Kohouta).