Perly západního Norska (XII)

(předchozí článek Perly západního Norska XI)
Po šestisetkilometrové cestě z hlavního města Norska, krátce přerušené zastávkou na norsko-švédské hranici, zastavujeme v jihošvédském Trelleborgu, abychom se nalodili na trajekt.

Část dlouhého čekání trávíme vycházkou z přístavu do města. 

Trelleborg je nejjižnějším městem ve Švédsku a významným přístavem se strategickou polohou. Má asi čtyřicet tisíc obyvatel. První trajektové spojení s Německem bylo otevřeno už v roce 1897.

Zaujala nás budova připomínající menší zámek, vstupujeme dovnitř a s překvapením zjišťujeme, že se jedná o nádraží!

Začíná se rychle stmívat, a tak se dlouho nezdržujeme, abychom stihli ještě něco k vidění v centru. Procházíme kolem budovy, v níž je mimo jiné turistické informační centrum...

... a pokračujeme kolem staré vodárenské věže postavené v roce 1912, která je svými 58 metry nejvyšší budovou ve městě,...

k fontáně s mořským hadem z roku 1935, jejímž autorem je švédský sochař Axel Ebbe (1868–1941).

Zastavujeme se také před zajímavou fontánou Böst z roku 1996, jejímž autorem je švédský sochař Fred Åberg (*1947). Dílo představuje šest párů dívčích nohou v botách na vysokých podpatcích, schovaných pod deštníky. Nohy modelovala sochařova manželka Margaret a scera Hanna. Slovo böst je z nářečí kraje Skane, znamená zlý, ošklivý, divoký a používá se zejména v charakteristice počasí.

Vracíme se k autobusu a ještě dlouho trvá, než můžeme najet do trajektu. Stejně jako před jedenácti dny nocujeme na podlaze ve spacáku a probouzíme se krátce před připlutím do Rostocku.