Podél Sázavy (I)

Z Vojnova Městce do kempu u Pilské vodní nádrže

Jedeme do Havlíčkova Brodu, kde se při přestupu na vlak do Hlinska setkáváme s mnohými havlíčkobrodskými turisty, kteří se vypravili na pochod do Sobíňova. Jeden z nich mi sděluje nepříjemnou novinu: kámen označující pramen Sázavy už tam není! No, zřejmě se někomu nelíbil. Nebo spíš líbil?
Z Hlinska jedeme autobusem do Vojnova Městce, kde před devátou hodinou vystupujeme. Majitel restaurace na náměstí roznáší popelníky na stolky na zahrádce, a tak se ptám, zda nám uvaří turka. Prý uvaří, i když otevírá až v jedenáct!
Stejně jako před rokem, kdy jsem šel sám (naleznete na tomto blogu zde), vydáváme se i tentokrát po modré značce do osady Nová Huť ležící pod Kamenným vrchem. Šipky, namalované na stromech žlutou barvou, nás vedou k pramenu Sázavy, my však po čase značení opouštíme, protože ještě předtím se chceme podívat k pomníku, který připomíná leteckou katastrofu, jež se stala 19. listopadu 1996. 

Piloti pplk. Drahoslav Mládek (39 let) a pplk. Jiří Trunečka (49 let) prováděli zálet letounu MiG-23UB č. 8327 ze stavu 41. stíhací letky Čáslav. Oba patřili ke zkušeným letcům 1. třídy. Měli letité zkušenosti s letounem MiG-23, na kterém sloužili u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích. V době havárie působili v Českých Budějovicích jako zalétávací piloti tamějších leteckých opraven, které prováděly všechny předepsané práce na typu MiG-23 i po zrušení 1. slp v roce 1994 a přesunu zbylých letounů do Čáslavi. Za nejasných okolností došlo během programu záletu k převedení stroje do prudkého klesání (pravděpodobně až do vývrtky) a následně k jeho dopadu do lesa nedaleko obce Herálec v okrese Žďár nad Sázavou. Oba piloti zahynuli v troskách stroje, aniž by se pokusili o katapultáž. Součástí památníku, který byl slavnostně odhalen 25. listopadu 1997, je výškové kormidlo stíhačky, vrtule z turbíny a kadovský litinový křížek.

Od pomníku míříme k pramenu Sázavy. Kámen, označující pramen Sázavy opravdu zmizel. Je tu sice hrníček, ale voda se z pramene stále pít nedá. 

Tady stál kámen s nápisem Zde pramení řeka Sázava

Na stromě je připevněna malá nika s andělem: 

Fotíme se samospouští a pokračujeme v cestě. 

Jdeme lesem podél stružky s líně tekoucí vodou – to je Sázava na samém svém počátku. Přecházíme z jedné lesní cesty na druhou a někdy jdeme i cestou necestou. Přicházíme k hlavní silnici spojující Vojnův Městec se Žďárem nad Sázavou, pár set metrů jdeme po ní a pak odbočujeme vpravo na silničku, která vede do Radostína. Ještě před vsí však začíná Naučná stezka Dářská rašeniliště, po níž půjdeme až na hráz rybníka Velké Dářko. Byla vybudovaná v roce 2013 a nahradila původní naučnou stezku, která vedla kolem Velkého dářka. Na trase dlouhé tři kilometry je dvanáct zastavení s informačními tabulemi seznamujícími se zajímavostmi Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště a Národní přírodní rezervace Dářko. 

Hned u jedné z prvních zastávek se necháváme zlákat množstvím brusinek a borůvek. Na první pohled to vypadá, že borůvčí je zde dvojího druh, nižší a vyšší. I plody chutnají trochu jinak... Jedná se totiž o vlochyni bahenní, která je borůvkám podobná a v textu na informační tabuli se o ní píše, že plody jsou nejedlé a mírně jedovaté. Wikipedie uvádí, že otázka jedovatosti je velmi diskutována a podle některých autorů, byť je obecně tradována, nebyla spolehlivě prokázána.

Vlochyně bahenní a brusnice borůvka (foto Ivi)

Místy je naučná stezka vedena po povalových chodnících:

Míjíme loděnici a přicházíme na hráz:

Velké Dářko je největší rybník na Českomoravské vrchovině a v Kraji Vysočina, má rozlohu 206 ha. Vznikl na konci 15. století zásluhou Viktorína z Kunštátu, syna krále Jiřího z Poděbrad. Slouží ke koupání, jachtingu a windsurfingu, jsou zde pořádány největší závody dračích lodí na Vysočině.

Jdeme se podívat na Olšiakův rozcestník nazvaný Dařbucha...

...koupeme se a neopomeneme navštívit občerstvení Na Hrázi:

Po červené značce potom pokračujeme v cestě podél rybníků Nový, Železný, Kamenný a Stříbrný do Polničky. Tady se z naší čtyřčlenné skupinky stávají dvě dvojice, z nichž jedna vyčkává u zastávky na autobus do Žďáru, zatímco my pokračujeme podél Pilské vodní nádrže do kempu Pilák. 

Ze všech stran je obklopen lesem a umožňuje ubytování v chatkách a samozřejmě v karavanech a ve stanech. A to je i náš případ:

Následující článek Podél Sázavy (II)