Friedenau a Hochtann

Ne, nevypravili jsme se do Bavor či do Rakous, ale zůstali jsme na havlíčkobrodském okrese a jenom připomínám původní názvy obce Mírovka a kopce (i vsi) Vysoká

Je na čase přiznat, že jsem se zaregistroval na webové stránce Vrcholovka.cz, která s turistikou i geocachingem úzce souvisí. Tím pádem se pro mě dalšími turistickými cíly staly vrcholy, které jsou na www.mapy.cz označeny nejen kótou, ale i názvem. A tak jsme se dnes vypravili nejen za keškami, ale i za vrcholy...

Auto necháváme na návsi v Mírovce. Původní jméno ukrývá německou složeninu slov Freude (radost, potěšení, rozkoš) a Au(e) (niva, luh, mokrá louka), v přibližném překladu tedy „niva radosti“. Němečtí přistěhovalci osadu zřejmě pokřtili s představou budoucího radostného života. Pojmenování odpovídá poloha sídliště v údolní nivě řeky Šlapanky. Už od 15. a 16. století se ale první slabika v názvu změnila a místo Freude se vyslovovalo a psalo Friede(n) s významem „mír, pokoj“. Po několik století se pak užívalo jméno Friedenau, z čehož se zpětně usuzovalo, že ves byla založena „in friedlicher Au“, tedy na pokojné, mírné nivě, lučině. Ve vlně počešťování, která se vzedmula na konci 2. světové války, se 8. května 1945 z Frýdnavy stala Svobodná. Svou úlohu v tom sehrála nejspíš všeobecná euforie provázející konec války, kdy mír a svoboda splynuly v jedno, nebo se při rychlé a účelové snaze vzala v potaz místo obvyklého tvaru Friedenau nesprávná, upravená podoba Freidenau. Nový název ale dlouho nevydržel a v roce 1947 byla Svobodná přejmenována na Mírovku, což již konvenovalo s tradovaným významem původního německého názvu. Mezi lidmi se říká, že jméno Svobodná nebylo vhodné proto, že když průvodčí osobního vlaku na zastávce vyvolávala: „Svobodná!“, ozývali se muži vyklonění z oken vagonů: „Taky jsem svobodnej, nedáme to dohromady?“

*  *  *

Vyrážíme za osmi „stejdžemi“ multikeše Mírovka. Její owner se v listingu svěřuje, že „došel k názoru, že jakožto Míra by zrovna tady měl mít keš“. Samozřejmě nic proti tomu, ale luštění indicií ani hledání finálky nás dvakrát nenadchlo. Přestože některé indicie jsou nejasně formulovány, krabičku jsme našli – i když víceméně intuitivně.

Od Hanavova rybníku mírně stoupáme lesní a později luční cestou, překračujeme silnici z Havlíčkova Brodu na Vysokou a polní cestou vedoucí k samotě U Svobodů se blížíme k Uhelnému vrchu (526 m). Kóta na okraji značně zanedbaného lesa je vyznačena patníkem i triangulační tyčí:

Druhým kopcem, kterým jsme obohatili Vrcholovku, je Skřivánčí vrch (483 m) nad Mírovkou. Je to spíše jen taková terénní vlna, ale jméno a kótu – na rozdíl od jiných a výraznějších – má:

Třetím kopcem je Vysoká (587 m) nad stejnojmennou obcí. Do roku 1947 se jmenovala Hochtánov, což byl počeštěný název Hochtann z německého „hohe Tanne“ neboli Vysoká jedle. Ta totiž stávala na vrcholu kopce, kde se nyní nachází lyžařská sjezdovka a chata. 

Zásoby stříbra, které se tu ve středověku nacházely, přišli domácím horníkům pomoci vytěžit horníci němečtí. Po ukončení těžby zde množství Němců zůstalo, a to až do konce druhé světové války.

Po odsunu Němců dostaly v roce 1947 obec i sousední vrch název Vysoká. V letech 1961–1976 byla původně samostatná obec součástí Mírovky a pak až do konce roku 1992 součástí Havlíčkova Brodu. Od té doby je opět samostatná a od roku 2017 má svůj znak. Žije zde necelých 250 obyvatel.

*  *  *

Míjíme lyžařskou chatu a sestupujeme po zelené turistické značce jižním úbočím. S pomocí GPSky bez problémů nalézáme finálovou kešku Jarní Vysočinou, jejíž název pochází od stejnojmenného dálkového pochodu pořádaného již mnoho let havlíčkobrodskými turisty. Poslední čtyři ročníky obohatil nejmenovaný owner ze Štoků keškami, které obsahovaly indicie, z nichž jsme spočítali souřadnice zmíněné finálky.

Vracíme se k autu a před odjezdem domů ještě odbočujeme do sousední osady Čistá (dříve Klarbrunn). Keška je umístěna v blízkosti nové zvoničky vysvěcené 18. července 2020: